8 C 163/2021-72 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že dne [datum] bylo vůči ní zahájeno trestní stíhání pro trestný čin [anonymizováno] podle [ustanovení pr. předpisu], jehož se měla dopustit tím, že [anonymizováno 6 slov] tím způsobem, že: a) [anonymizováno 5 slov], že [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], b) [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována tři slova], c) [anonymizována tři slova] pobírala [anonymizována tři slova]. [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [částka] Trestní stíhání bylo vůči ní zahájeno přesto, že bylo zřejmé, že se hájila tak, že se trestné činnosti nedopustila, neboť [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. Státní zástupce pak dne [datum] podal k [název soudu] vůči ní obžalobu, v podstatě stejně odůvodněnou, jak bylo trestní stíhání vůči ní zahájeno. První rozsudek byl pak vyhlášen dne [datum], a to tak, že byla uznána vinnou a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podmínečně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků a dále jí byla uložena povinnost zaplatit [anonymizováno 5 slov] 510.021 Kč. Proti rozsudku podala [datum] odvolání a tento rozsudek byl rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum] zrušen pro vážné procesní vady a věc byla vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. [název soudu] vydal dne [datum] nový rozsudek, kdy ji znovu uznal vinnou. Musela proti tomuto rozsudku podat znovu odvolání dne [datum] v podstatě ze stejných důvodů a rozsudek okresního soudu byl zrušen z důvodu § 258 odst. 1, písm. a, b, c d) tr. zák. usnesením [název soudu] ze dne [datum] pro vady řízení, vady rozsudku, pro nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné použití hmotného práva. Teprve až [datum], po změně obsazení senátu, ji okresní soud zprostil v podstatné části obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Proti zprošťujícímu rozsudku okresního soudu si pak [datum] podal odvolání státní zástupce. Toto jeho odvolání pak bylo usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zamítnuto. Celé trestní řízení vůči žalobkyni bylo od počátku vedeno vadně po dobu více než 7 let. Takovéto řízení při četných hlavních líčení (celkem bylo nařízeno od [datum] do [datum] 27 hlavních líčení a do [datum] 3 veřejné zasedání o odvolání), opakovaných odsouzení, odvolání a projednání věci odvolacím soudem, bylo pro ni psychicky náročné. Po zahájení řízení se u ní projevila [anonymizována dvě slova] a pro [anonymizována dvě slova] jí byl přiznán i invalidní důchod. V průběhu trestního řízení došlo i k rozpadu jejího manželství. Vzhledem k výše uvedenému dopisem ze dne 23. 11. 2020 požádala Ministerstvo spravedlnosti ČR o úhradu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Na její výzvu žalovaná reagovala dopisem ze dne 27. 11. 2020, kde byla žalobkyně současně poučena o 6 měsíční lhůtě k proplacení nároku s tím, pokud tato uběhne, že je oprávněna podat žalobu proti státu. Žalovaná dopisem ze dne 15. 6. 2021 sdělila, že se ztotožňuje s tím, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, čímž bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nárok však neuznala s tím, že na něj žalobkyně nemá jako odsouzená osoba nárok. Odkázala pak na několik rozhodnutí, ze kterých však nelze dojít ke kategorickému závěru, zejména když byla odsouzena v části obvinění pro 73.145 Kč, když oproti tomu byla zproštěna zcela pro jednání ad a) obžaloby do výše 164.028 Kč, pro jednání ad b) do výše 331.490 Kč, pro jednání ad c) se škodou 345.993 Kč, celkem tedy ve výši 768.366 Kč. Vzhledem k tomu, že do dnešního dne žalobkyně neobdržela žádné plnění, obrátila se na soud se svým nárokem na úhradu částky 120.000 Kč. Zadostiučinění požaduje uhradit v penězích, neboť jiná náhrada by nebyla adekvátní. V souladu s obvyklou soudní praxí požaduje za prvé 2 roky řízení po 10.000 Kč za každý rok a za dalších 5 let řízení náhradu 20.000 Kč za každý rok řízení. 2. Žalovaná uvedla, že činí nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 23. 11. 2020 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 120.000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 15. 6. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobkyni zadostiučinění formou konstatování nesprávného úředního postupu. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání žádosti žalobkyně zjistila, že řízení pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 25. 3. 2014 podáním obžaloby vůči žadatelce (zde žalobkyni), která v řízení vystupovala v procesním postavení obžalované. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žadatelka uznána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který byl podmíněně odložen, a zkušební doba byla stanovena na tři roky. Proti tomuto rozsudku podali následně obžalovaní odvolání. Dne [datum] bylo vyhlášeno odvolacím soudem usnesení, kterým byl rozsudek soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost zrušen a věc vrácena. Dne [datum] vyhlášen soudem I. stupně rozsudek, kterým byla žadatelka uznána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který byl podmíněně odložen, a zkušební doba byla stanovena na tři roky. Proti tomuto rozsudku podali následně obžalovaní odvolání. Dne [datum] vyhlášeno odvolacím soudem usnesení, kterým byl rozsudek soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost zrušen a věc vrácena. Dne [datum] byl vyhlášen soudem I. stupně rozsudek, kterým byla žadatelka uznána vinnou [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který byl podmíněně odložen, a zkušební doba byla stanovena na osmnáct měsíců. Dále byla žadatelka tímto rozsudkem zproštěna obžaloby ve vztahu ke spáchání [anonymizována tři slova] § [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova]) [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum], čímž bylo řízení pravomocně skončeno. Proti tomuto rozsudku následně podala žadatelka odvolání. Dne [datum] bylo vyhlášeno odvolacím soudem usnesení, kterým bylo odvolání zamítnuto. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci [anonymizováno] proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci [anonymizováno] proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. V činnosti soudu byla shledána prodleva v období od 13. 10. 2017, kdy bylo odvolacím soudem vyhlášeno usnesení, do 15. 10. 2018, kdy se konalo hlavní líčení před soudem I. stupně. Zároveň byly první dva rozsudky soudu I. stupně zrušeny pro nepřezkoumatelnost. V důsledku uvedeného byla celková délka řízení hodnocena jako nepřiměřená. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v