8 C 279/2021-19 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím, představující úhradu nákladů za pobyt žalované v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, který se uskutečnil dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně postup soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. navrhla. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Jelikož proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, je jeho odůvodnění koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 zákona o. s. ř. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla žalovaná převezena do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně, kde jí bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalované částku 2 500 Kč. Dne 22. 12. 2020 žalovaná uznala vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč za ošetření v protialkoholní záchytné stanici uskutečněném dne [datum], a to do 8 dnů, tedy do 30. 12. 2020. Žalovaná dosud ničeho neuhradila. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou zaslanou žalované právním zástupcem žalobkyně dne [datum]. 6. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. 7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná byla převezena do záchytné stanice žalobkyně, kde jí byla poskytnuta související péče a pobyt, což stvrdila svým podpisem na potvrzení o poskytnutí záchytu. Je tak povinna uhradit dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., náklady na poskytnutou záchytnou službu. Žalovaná navíc svůj závazek vůči žalobkyni výslovně uznala, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu v době jeho uznání dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku. Zároveň žalovaná nijak nerozporovala tvrzení žalobkyně, že svoji povinnost vůči žalobkyni dosud dobrovolně nesplnila a taková skutečnost se nepodává ani z listinných důkazů. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný dluh nadále trvá, a proto žalovanou zavázal k zaplacení žalované částky, včetně požadovaných úroků z prodlení dle § 1970 o. z., na něž žalobkyni vznikl nárok ode dne následujícího po uplynutí osmidenní lhůty k zaplacení stanovené v uznání dluhu, tj. od 31. 12. 2020. [Anonymizovaný odstavec.]