15 C 36/2019-303 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že se jí dne 2. 1. 2017 mezi 14. a 15. hodinou stal úraz, když šla společně s manželem , jméno FO, , narozeným , datum, , trvale bytem , adresa, , od lékaře směrem do centra města a uklouzla na zasněžené a neuklizené či jinak neošetřené místní komunikaci u na , adresa, . Následkem úrazu žalobkyně utrpěla mnohočetnou zlomeninu kotníku levé nohy, konkrétně zlomeninu Weber C s rupturou deltového vazu. Vlastníkem předmětné místní komunikace je žalovaný - , adresa, , které je odpovědno za její řádný stav a údržbu. Úraz žalobkyně byl způsoben závadou ve schůdnosti, která byla zapříčiněna neadekvátním, resp. chybějícím ošetřením vzhledem ke zhoršeným povětrnostním podmínkám. K uvedenému je nutno dodat, že přestože žalobkyně měla obuté zimní boty a pohybovala se opatrně, úrazu vzhledem k intenzitě závady ve schůdnosti a její nepředvídatelnosti nedokázala zabránit. Dle ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice. V tomto případě byl úraz žalobkyně způsoben závadou ve schůdnosti místní komunikace vlastněné žalovaným, jenž nezabezpečil jeho řádnou údržbu, a je tak odpovědný za újmu způsobenou žalobkyni. Výše popsaným skutkovým stavem vznikla žalobkyni značná újma. Žalobkyně byla hospitalizována ode dne úrazu až do 12. 1. 2017 v , právnická osoba, ., přičemž do 15. 7. 2018 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo na náhradu újmy na zdraví v podobě bolestného a dále na náhradu škody v podobě ušlého výdělku a účelně vynaložených nákladů na léčení. Výše bolestného byla stanovena v souladu s Metodikou k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění) podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vypracovanou Nejvyšším soudem ve spolupráci se Společností medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí, která je vystavěna na zásadě plného odčinění nemajetkových újem na zdraví, resp. na určení výše náhrady podle zásady slušnosti (dále také jen jako „Metodika“). Občanský zákoník ve zmíněném ustanovení mimo jiné konstatuje, že „při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného, peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy. […] Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“. Z bodového ohodnocení úrazu žalobkyně je patrná diagnóza korespondující v Metodice s kódem S8236 – zlomenina Weber C, ohodnocenou 180 body. V roce 2016 činil jeden bod částku ve výši 275,89 Kč, když hodnota bodu se odvozuje od jednoho procenta měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok, resp. škoda. Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu bolestného v celkové výši 49.660 Kč. Žalobkyně dále za posudek o bolestném musela uhradit částku 500 Kč. Rovněž v přímé příčinné souvislosti s úrazem vznikla žalobkyni škoda v podobě ušlého výdělku. Hodnota náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti byla vypočítána jako rozdíl mezi částkou, obdrženou v době pracovní neschopnosti a průměrným výdělkem žalobkyně v době před úrazem. Žalobkyně v době pracovní neschopnosti pobírala ode dne 2. 1. 2017 do 31. 12. 2017 denní částku ve výši 453 Kč, ode dne 1. 1. 2018 do 15. 7. 2018 poté částku ve výši 543 Kč. Průměrná hrubá mzda žalobkyně v době před pracovním úrazem byla 27.679 Kč. Ušlý výdělek žalobkyně byl tedy vyčíslen na částku ve výši 238.749 Kč. Na základě všech výše uvedených skutečností žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému právo na náhradu újmy v celkové výši 288.909 Kč.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že zcela neuznává nárok uplatněný v žalobě, protože má za to, že za škodu, která byla způsobena žalobkyni pádem na chodníku, neodpovídá. Stav chodníku v místě úrazu žalobkyně, ke kterému mělo dojít dne 2. 1. 2017 mezi 14. a 15. hodinou, nelze hodnotit jako závadu ve schůdnosti ve smyslu ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997, o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Podle tohoto ustanovení je vlastník chodníku povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Závadou ve schůdnosti se dle ustanovení § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1713/2008 ze dne 25. 8. 2010 je závada ve schůdnosti nepředvídatelnou změnou ve schůdnosti způsobenou vnějšími vlivy, přičemž jde o změnu (zhoršení) schůdnosti komunikace natolik významnou, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže její výskyt předpokládat a účinně na ni reagovat. Ani samotná skutečnost, že k pádu došlo na komunikaci, která byla následkem povětrnostních vlivů kluzká, neodpovídá pojmu závada ve schůdnosti dle zákona o pozemních komunikacích a konstantní judikatury. Pro vznik povinnosti žalovaného nahradit vzniklou újmu je vždy nezbytné, aby byly v posuzovaném případě znaky závady ve schůdnosti naplněny. V případě žalobkyně se však o takovou závadu ve schůdnosti nejednalo. Zimní údržba byla řádně provedena v návaznosti na klimatické podmínky plně v souladu se schváleným plánem zimní údržby. Ze strany žalovaného tak byla učiněna požadovaná opatření ke zmírnění následků povětrnostních vlivů. Kromě toho se podle zákonných ustanovení následky povětrnostních vlivů pouze zmírňují, nikoli odstraňují, když není v objektivních možnostech odstranit všechnu námrazu, zmrazky a ušlapaný sníh a chodníky a komunikace ošetřit posypem zcela. Zároveň i uživatelé komunikací a chodníků jsou povinni v zimním období dbát zvýšené opatrnosti a věnovat zvýšenou pozornost jejich stavu, který je v zimním období obvyklý (kluzkost, zmrazky, sníh atd.). Podle ustanovení § 41 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, se zimní údržbou podle pořadí důležitosti zmírňují závady vznikající povětrnostními vlivy a podmínkami za zimních situací ve sjízdnosti komunikací a ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic. Zimní údržba se provádí podle plánu zimní údržby. Žalovaný každoročně v souladu s výše citovanými ustanoveními vyhlášky vydává plán zimní údržby. V době úrazu žalovaný postupoval podle Plánu zimní údržby místních a účelových komunikací a chodníků pro město , adresa, /2017. Zimní údržbu pro žalovaného v období 2016 – 2017 prováděla společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, . , právnická osoba, je společnost, jejímž jediným společníkem je žalovaný. Podle plánu zimní údržby je chodník na , adresa, , tj. i v místě úrazu žalobkyně, zařazen v 1. pořadí důležitosti. Tzn., že správce (žalovaný) je povinen zmírňovat závady ve schůdnosti chodníku, které vznikly povětrnostními vlivy, do 4 hodin od vzniku závady (viz str. 6 plánu zimní údržby). Podle zápisu v knize zimní údržby ze dne 2. 1. 2017 bylo ve 02:30 hod. -8 °C a mlha, chodníky byly suché, holé, bezpečně schůdné. Podle zápisu v knize zimní údržby ze dne 3. 1. 2017 bylo ve 02:30 hod. -2 °C, zataženo a mírně sněžilo. Chodníky byly mokré, částečně pokryté slabou vrstvou zmrzlého sněhu, ale bezpečně schůdné. Podle plánu zimní údržby je správce komunikace (žalovaný) povinen odklízet sníh, jakmile jeho vrstva dosáhne 3 cm (viz str. 5 plánu zimní údržby), a to v den úrazu rozhodně nedosáhla. Žalobkyně, , jméno FO, i , jméno FO, tvrdí, že ten den mírně sněžilo. Z archivu počasí v , adresa, v lednu 2017, který doložila žalobkyně, však vyplývá, že 1. 1. 2017 bylo v , adresa, jasno, 2. 1. 2017 už bylo v , adresa, oblačno a srážky začaly padat až 3. 1. 2017. Graf srážek předložený žalobkyní plně odpovídá zápisu v knize zimní údržby ze dne 2. 1. 2017 a 3. 1. 2017, jak je uvedeno výše. Je možné, že v den úrazu drobně sněžilo, ale intenzita srážek byla tak minimální, že není ani zaznamenána v předloženém grafu. Z čehož plyne, že vrstva sněhu nemohla dosáhnout 3 cm, aby bylo nutno provádět zimní údržbu. Na předmětném chodníku byla provedena zimní údržba naposledy před úrazem dne 23. 12. 2016 v 9:05 hod., viz protokol č. 49. Další zimní údržba proběhla až 3. 1. 2017 v 5.35 hod., viz protokol č. 57. V mezidobí nebylo potřeba zimní údržbu provádět, protože chodníky byly bezpečně schůdné, jak vyplývá ze zápisů v knize zimní údržby. V období od 23. 12. 2016 do 3. 1. 2017 nebyly zaznamenány ani žádné srážky, které by