6 C 317/2020-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 31. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 454,67 Kč jako nedoplatku půjčky poskytnuté žalovanému právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] Smlouvou o půjčce ze dne 5. 11. 2013 [číslo] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 13 920 Kč (úvěr 8 000 Kč, souhrnný poplatek 5 920 Kč) v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaný uhradil do dne postoupení pohledávky částku 4 240 Kč. Ke dni postoupení pohledávky 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství částku 9 680 Kč skládající se z jistiny ve výši 7 454,67 Kč a dlužného poplatku ve výši 2 225,33 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil dne 20. 12. 2019 částku 2 500 Kč, dne 21. 1. 2020 částku 2 500 Kč a dne 17. 2. 2020 částku 5 000 Kč, přičemž všechny tyto částky byly započteny na dlužnou úhradu ve výši 2 225,33 Kč a na zkapitalizované zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 454,67 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 462,92 (jedná se o 23,66% úrok z jistiny 7 454,67 Kč od 22. 12. 2014 do 17. 2. 2020), zkapitalizované úroky z prodlení ve výši 121,69 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 7 454,67 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 2. 2020) a běžící smluvní úrok ve výši 23,66 % ročně z částky 7 454,67 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 454,67 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 5. 11. 2013 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 8 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 920 tvořený úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 3 200 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 13 920 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Z čl. 1 smluvních podmínek smlouvy soud zjistil výši úrokové sazby pro 58 týdenních splátek ve výši 23,72% p. a., výše RPSN potom byla dle čl. 3 ve výši 75,72%. 4. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 9. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 13 345,97 Kč nejpozději do 18. 9. 2020. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), postupoval soud podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013. 7. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o půjčce podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.). 8. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky. 9. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 12. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 74 % (za 58 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN uvedené ve výši 75,72 %. 13. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 14 240 Kč (4 240 Kč do postoupení pohledávky a 10 000 Kč po postoupení pohledávky). Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 2 700 Kč (8 000 Kč: 3), tak žalovaný již na půjčku vše uhradil (8 000 Kč + 2 700 Kč – 14 240 Kč). Soud uzavřel, že z požadovaného souhrnného poplatku ve výši 5 920 Kč je tento nad částku 2 700 Kč neplatný a v rozporu s dobrými mravy. Na částku 3 220 Kč z požadovaného souhrnného poplatku tedy žalobkyně dle názoru soudu neměla nárok. Částka, která po zaplacení všech nároků žalobkyně přebývá, tedy částka 3 540 Kč (8 000 Kč + 2 700 Kč – 14 240 Kč) pokryje případné úroky z prodlení, na které by měla žalobkyně nárok. 14. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 1 120 Kč s tím, že podle čl. 1 smluvních podmínek představují 23,72% p. a. Z žádného ustanovení smlouvy však nevyplývá, že by tyto úroky měl žalovaný platit i po uplynutí doby splatnosti půjčky. V článku 1.2 smluvních podmínek je navíc ujednáno, že v případě, že dojde ve smyslu článku 9.3 k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. O placení dalších úroků zde není žádná zmínka. Žalobkyně tedy podle názoru soudu nemá na běžící a požadovaný smluvní úrok ve výši 23,66 % ročně od 22. 12. 2014 do zaplacení nárok, neboť ve smlouvě byla výše úroků sjednána fixní částkou. 15. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podanou žalobu jako celek zamítnout, neboť žalovaný již celý dluh vyplývající z půjčky zaplatil a nemá vůči žalobkyni žádný dluh. 16. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky do 20 000 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 600 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s