9 C 232/2020-49 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 9. 9. 2020 původně domáhala po žalovaném zaplacení 31 938,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 437,05 Kč od 14. 6. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 13. 4. 2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat uvedenou částku vrátit spolu se sjednanými platbami souvisejícími s poskytnutým úvěrem, a to v ujednaných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost však porušil, neboť sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na [právnická osoba], která ji následně postoupila žalobkyni. Ta tvrdila, že žalovaný je v prodlení s úhradou částky ve výši 22 272,01 Kč Vedle této částky požadovala rovněž smluvní pokutu za prodlení žalovaného se splácením úvěru ve výši 9 666,05 Kč, a to s odkazem na čl. V. smlouvy o úvěru. Požadovaná smluvní pokuta dle žaloby odpovídala sjednané sazbě 0,1 % z dlužné částky 22 272,01 Kč denně, přičemž žalobkyně si smluvní pokutu nárokovala za období od 14. 6. 2019 do 20. 8. 2020. 2. V přípise soudu došlém dne 21. 11. 2020 žalobkyně upřesnila, že žalovaný na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy doposud neuhradil ničeho. Žalovaná částka ve výši 22 272,01 Kč sestává z jistiny ve výši 12 437,05 Kč, smluvního úroku naběhlého za dobu od 13. 4. 2018 do 13. 6. 2019 ve výši 988,76 Kč, poplatku za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 5 511,05 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1 130,73 Kč a inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 204,42 Kč. Žalobkyně dále vzala podanou žalobu částečně zpět co do části původně požadované smluvní pokuty ve výši 2 166,05 Kč a navrhla, aby soud řízení v tomto rozsahu zastavil. V neposlední řadě rozšířila žalobu o nárok na zaplacení smluvního úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 437,05 Kč od 14. 6. 2019 do zaplacení a navrhla, aby soud připustil toto rozšíření žaloby. 3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 4. Soud nařídil ve věci jednání na den 1. 12. 2020. Žalovaný, ač byl k jednání řádně a s dostatečným předstihem předvolán (zásilka obsahující předvolání k jednání mu byla doručena vhozením do domovní schránky na adrese místa jeho trvalého pobytu dne 19. 10. 2020), se bez omluvy nedostavil. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, uvedl, že žalovaný v mezidobí na svůj dluh ničeho neuhradil, a navrhl, aby bylo podané žalobě v plném rozsahu vyhověno. 5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 4. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl při podpisu smlouvy žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 378 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, kdy první splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od jejího podpisu, každá další pak vždy do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Mezi smluvními stranami bylo sjednáno, že nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou celá doposud žalovaným neuhrazená část úvěru. Žalovaný se dále zavázal, že pokud se dostane do prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, zaplatí právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta se měla stát splatnou dne následujícího po dni vzniku prodlení. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 12. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a [právnická osoba] soud zjistil, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností ke shora uvedenému datu postoupena na [právnická osoba] 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26. 5. 2020 mezi [právnická osoba] a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností ke shora uvedenému datu postoupena na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020 bylo zjištěno, že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni, a poučila jej o tom, že má propříště povinnost svůj dluh uhradit žalobkyni. 9. Z předžalobní výzvy z 24. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 38 128,45 Kč vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému na adresu místa jeho trvalého pobytu dne 27. 7. 2020. 10. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv podstatné pro rozhodnutí ve věci. 11. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 13. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 378 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný v případě svého prodlení s úhradou některé splátky úvěru povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla vždy splatná následující den po vzniku prodlení. Současně se v případě prodlení žalovaného měla stát okamžitě splatnou celá doposud neuhrazená část jeho dluhu. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností k 11. 12. 2019 postoupena na [právnická osoba] a následně s účinností k 26. 5. 2020 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prostřednictvím předžalobní výzvy jejího zástupce. 12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 1802 o. z. platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Soud se nejprve s ohledem na rozšíření žaloby učiněné podáním žalobkyně soudu došlým dne 21. 11. 2020 zabýval tím, zda jsou splněny zákonné podmínky pro připuštění tohoto rozšíření (tj. de facto pro změnu žaloby). Podle § 95 odst. 1 věty prvé o. s. ř. platí, že žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Podle § 95 odst. 2 o. s. ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení. S ohledem na to, že k rozšíření žaloby došlo podáním, které bylo soudu doručeno ještě před zahájením jednání ve věci (a tedy i před zahájením dokazování), dospěl soud k závěru, že nic nebrání tomu, aby bylo uvedené rozšíření žaloby připuštěno, neboť dosavadní výsledky řízení nepochybně mohly být podkladem pro