10 C 235/2021-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 20. 8. 2021 domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 14. 4. 2021 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 41 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách [anonymizováno] 1 550 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 7. 2010. Dlužná částka měla být uhrazena nejpozději dne 8. 6. 2011. Ke dni 22. 10. 2010 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení dluhu, podle kterého dlužná částka na dlužné jistině činila 45 643 Kč a na dlužném poplatku částku 38 157 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 78 700 Kč. Žalovaný ke dni postoupení uhradil částku celkem 13 100 Kč. Žalovaný dále za dobu od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby zaplatil na dluh 8 550 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 70 150 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny půjčky ve výši 45 643, souhrnného poplatku ve výši 24 507 Kč a úroky z prodlení, přičemž jde o kapitalizované úroky z prodlení ve výši 66 050,31 Kč z dlužné částky půjčky 78 700 Kč od 3. 8. 2010 do postoupení, a z aktuální dlužné částky od 16. 5. 2017 do 14. 4. 2021 a úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné žalované částky půjčky od 15. 4. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne 14. 4. 2010, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 50 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy o půjčce. Kromě poskytnutých peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 41 800 Kč Celkem tak měl žalovaný zaplatit částku 91 800 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dlužnou částku zaplatit v 60 týdenních splátkách po 1 550 Kč, přičemž první splátka měla být splatná sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující splátka až do předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období a poslední splátka měla činit 350 Kč a byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Součástí této smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Podle článku 2 smluvních podmínek činila RPSN v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, 224,28 %. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 a z přílohy č. 1 vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o půjčce. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 15. 6. 2017, jak vyplývá z předloženého podacího lístku. 7. Z výzvy k plnění ze dne 6. 8. 2018 vyplynulo, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky, která ke dni 6. 8. 2018 činila 128 720,43 Kč, nejpozději do 13. 8. 2018 s tím, že v případě [anonymizováno] bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 7. 8. 2018, jak vyplývá z podacího lístku. 8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, postupoval soud podle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). 9. Po právní stránce soud posuzoval spor jako spor ze smlouvy o půjčce dle § 657 a § 658 obč. zák. Podle citovaných ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu. 10. Ze shora uvedeného je zřejmé, že se žalovaný zavázal žalobkyni za poskytnutou půjčku ve výši 50 000 Kč zaplatit souhrnný poplatek ve výši 41 800 Kč, což by mohlo být v souladu s § 658 odst. 1 obč. zák. s tím, že takto označený oplatek by soud mohl považovat za sjednaný úrok. Pojmově jde sice o něco jiného než o samotný úrok, nicméně v zásadě jde o další plnění související s poskytnutím půjčky a lze jej považovat za jakousi skrytou podobu úroku. Úrok ve výši 41 800 Kč z jistiny půjčky 50 000 Kč za dobu 60 týdnů (420 dnů) je však zcela nepřiměřeně vysoký, již sama RPSN činí 224,28 %. Za přiměřený soud považuje úrok ve výši maximáně 30% ročně z jistiny půjčky, což je v této věci 15 000 Kč ročně (za 365 dnů). To odpovídá za 60 týdnů, tedy za 420 dnů částce 17 300 Kč. Co do této částky by soud považoval úrok či souhrnný poplatek za ještě přiměřeně vysoký. Naopak nad tuto částku považuje soud souhrnný poplatek za zcela nepřiměřeně vysoký, což se tedy týká částky 24 500 Kč (41 800 – 17 300). Dle názoru soudu je ujednání o zaplacení souhrnného poplatku v této výši, v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemůže požívat soudní ochrany a toto ustanovení soud tedy považuje za neplatné (§ 39 obč. zák.). Dle názoru soudu tak žalovanému nevznikla povinnost tuto částku zaplatit a naopak mu vznikla povinnost zaplatit pouze částku 50 000 Kč, úrok – souhrnný poplatek ve výši 17 300 Kč, celkem tedy částku 67 300 Kč. Pokud tedy žalovaný na soudem uznaný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 17 300 Kč zaplatil 13 100 Kč + 8 550 Kč, tak je zřejmé, že žalovaný poplatek v plné výši uhradil. Částku 4 350 Kč, kterou žalovaný tento poplatek přeplatil, pak soud započetl na dlužnou jistinu půjčky. Na jistině půjčky tak žalovaný dosud dluží 45 650 Kč. Soud proto žalobě ohledně závazku z této smlouvy co do částky 45 650 Kč s příslušenstvím ve formě úroku a úroku z prodlení vyhověl a žalobu zamítl co do částky 24 500 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. 11. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, stíhá jej ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. povinnost zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nárok na zaplacení úroku vyplývá z § 658 odst. 1 obč. zák., jeho výše vyplývá ze smluvního ujednání účastníků. 12. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je třeba, aby soud náhradu nákladů poměrně rozdělil nebo vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 70 150 Kč, žalobkyni bylo vyhověno co do částky 45 650 Kč, žaloba byla pro částku 24 500 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 65 % ku 35 % žalovaného, což znamená, že žalobkyni by svědčilo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 % (65 – 35 = 30), neboť v tomto rozsahu byla ve věci převážně úspěšná. 13. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny soudním poplatkem ve výši 3 508 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu ve věci samé po 3 940 Kč a k nim náležejícím třem paušálním