10 C 59/2021-87 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se domáhal zaplacení původně žalované částky 85 741 Kč. Žalobce také v původní žalobě označil žalovanou nesprávně jako [jméno] [příjmení], [datum narození]. Následně podáními z 30. 12. 2020 a 5. 5. 2021 žalobce opravil příjmení a datum narození žalované (původní označení žalované označovalo neexistující osobu). Žalobce v žalobě uváděl, že dne 1. 3. 2018 došlo k uzavření nájemní smlouvy mezi žalovanou jako nájemcem a žalobcem jako pronajímatelem za účelem bydlení. Předmětem smlouvy byl pronájem bytové jednotky 3+1 v rodinném domě na adrese [adresa], rod. dům stojící na pozemku parc. [číslo] katastrální území Moravská Třebová, obec Moravská Třebová, okres Svitavy). Nájem byl sjednán na dobu určitou a to od 1. 3. 2018 do 1. 6. 2018. Vzhledem k tomu, že však žalovaná předmět nájmu užívala i po skončení sjednané doby, došlo ke konkludentnímu prodloužení nájmu v souladu s ust. § 2285 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, takto prodlužovaný nájem však skončil dne 1. 9. 2020. Za dobu trvání nájmu nicméně docházelo k nepravidelnému hrazení nájemného, které častokrát nebylo uhrazeno vůbec. Dlužné nájemné, a to včetně nedoplatků na službách a energiích činí ke dni 1. 9. 2020 81 741 Kč. Po započtení složené jistiny, ve výši 7 000 Kč, činí dlužná částka 74 741 Kč. Dlužné částky činilo v roce 2020 od 1. 2. do 1. 3. dlužné nájemné 7 000 Kč a zálohy na služby a energie 1 741 Kč; od 1. 3. do 1. 9. dlužné nájemné 7 000 měsíčně a zálohy na služby a energie 4 000 Kč měsíčně. Nájemné bylo dle smlouvy splatné vždy 20. den příslušného kalendářního měsíce. Od 21. dne příslušného kalendářního měsíce proto žalobce požaduje úrok z prodlení v zákonné výši. Vzhledem k tomu, že žalovaná užívala předmět nájmu i v průběhu září 2020, vzniklo tak dále bezdůvodné obohacení za užívání předmětu nájmu v měsíci září 2020 ve výši 11 000 Kč - tato částka představuje obvyklé náklady žalované na užívání bytu za kalendářní měsíc. 2. Žalobce dále žalobu rozšířil (změnil), když v rozšíření žaloby tvrdil, že žalovaná užívala předmět nájmu bez právního důvodu až do dne 20. 10. 2020, kdy tento opustila. Na straně žalované tedy dále vzniklo bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání předmětu nájmu ode dne 2. 10. 2020 do dne 20. 10. 2020, tj. za 18 dnů. Výši tohoto bezdůvodného obohacení žalobce stanovil ve výši 4 068 Kč, kdy částka 226 Kč odpovídá užívání předmětu nájmu za 1 den, žalobce přitom vycházel z nájemného dle nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2018, tedy nájemného ve výši 7 000 Kč za 1 měsíc 31 dnů. Po opuštění předmětu nájmu žalovanou obdržel žalobce od dodavatelů vyúčtování skutečné spotřeby elektrické energie a vody. Dle zaslaného vyúčtování zbývá ke dni 19. 10. 2020 na spotřebovanou elektrickou energii doplatit částku 91 059,47 Kč a na spotřebovanou vodu částku 19 708,20 Kč. Uvedené částky jsou již poníženy o žalovanou zaplacené zálohy za tyto služby. Celkový nedoplatek za tyto služby činí 110 767,47 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobce se ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13. 10. 2020 rovněž domáhal zaplacení dlužných záloh na služby a energie za dobu trvání nájmu v celkové výši 53 741 Kč a dále bezdůvodného obohacení ve výši 4 000 Kč od 2. 9. 2020 do 1. 10. 2020 (odpovídajícího měsíční záloze na služby a energie dle nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2018), ponižuje žalobce nedoplatek ve výši 110 767,47 Kč o tyto částky. Nedoplatek za elektrickou energii a vodu tak po ponížení o již dříve zažalovanou částku činí 53 026,47 Kč. 3. Soud změnu žaloby ve smyslu § 95 odst. 1 o.s.ř. připustil, neboť nejde o případ podle § 95 odst. 2 o.s.ř. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jednání, které se konalo dne 2. 11. 2021, žalovaná zmeškala bez důvodné a včasné omluvy. Žaloba, její opravy a rozšíření přitom byly žalované doručeny do vlastních rukou (náhradním způsobem – uložením na poště) již 6. 9. 2021 a předvolání k jednání dne 23. 9. 2021 (rovněž náhradním způsobem – uložením na poště a po uplynutí úložní lhůty vhozením do schránky). V předvolání byla žalovaná poučena o následcích nedostavení se k jednání bez důvodné a včasné omluvy, totiž o možnosti vydání tzv. rozsudku pro zmeškání podle § 153b o.s.ř., kdy pokud to přítomná žalující strana u jednání navrhne, může soud pokládat tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 5. Přítomná žalující strana (přítomen u jednání byl osobně žalobce i jeho právní zástupce) u tohoto jednání vydání rozsudku pro zmeškání navrhla a soud tedy tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu za nesporná považoval a na jejich základě takzvaný rozsudek pro zmeškání vydal. Považoval tedy za nesporné, že dne 1. 3. 2018 došlo k uzavření nájemní smlouvy mezi žalovanou jako nájemcem a žalobcem jako pronajímatelem za účelem bydlení. Předmětem smlouvy byl pronájem bytové jednotky 3+1 v rodinném domě na adrese [adresa], rod. dům stojící na pozemku parc. [číslo] katastrální území Moravská Třebová, obec Moravská Třebová, okres Svitavy). Nájem byl sjednán na dobu určitou a to od 1. 3. 2018 do 1. 6. 2018. Vzhledem k tomu, že však žalovaná předmět nájmu užívala i po skončení sjednané doby, došlo ke konkludentnímu prodloužení nájmu v souladu s ust. § 2285 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, takto prodlužovaný nájem však skončil dne 1. 9. 2020. Dlužné nájemné, a to včetně nedoplatků na službách a energiích činí ke dni 1. 9. 2020 81 741 Kč, po započtení složené jistiny, ve výši 7 000 Kč, činí dlužná částka 74 741 Kč. Dlužné částky činilo v roce 2020 od 1. 2. do 1. 3. dlužné nájemné 7 000 Kč a zálohy na služby a energie 1 741 Kč; od 1. 3. do 1. 9. dlužné nájemné 7 000 měsíčně a zálohy na služby a energie 4 000 Kč měsíčně. Nájemné bylo dle smlouvy splatné vždy 20. den příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná užívala předmět nájmu bez právního důvodu až do dne 20. 10. 2020, kdy tento opustila. Na straně žalované tedy dále vzniklo bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání předmětu nájmu ode dne 2. 10. 2020 do dne 20. 10. 2020, tj. za 18 dnů. Výše tohoto bezdůvodného obohacení činí 4 068 Kč, kdy částka 226 Kč odpovídá užívání předmětu nájmu za 1 den, a soud přitom rovněž vycházel z nájemného dle nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2018, tedy nájemného ve výši 7 000 Kč za 1 měsíc 31 dnů. Dle zaslaného vyúčtování skutečné spotřeby elektrické energie a vody zbývá ke dni 19. 10. 2020 na spotřebovanou elektrickou energii doplatit částku 91 059,47 Kč a na spotřebovanou vodu částku 19 708,20 Kč. Celkový nedoplatek za tyto služby činí 110 767,47 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobce se ve své žalobě domáhá zaplacení dlužných záloh na služby a energie za dobu trvání nájmu v celkové výši 53 741 Kč a dále bezdůvodného obohacení ve výši 4 000 Kč od 2. 9. 2020 do 1. 10. 2020 (odpovídajícího měsíční záloze na služby a energie dle nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2018), činí nedoplatek za elektrickou energii a vodu 53 026,47 Kč. 6. Nárok žalobce na zaplacení dlužného nájemného a plnění spojených s užíváním bytu nebo s tím souvisejících služeb ať už ve formě záloh na tyto služby nebo částek dle vyúčtování (dodávky elektřiny, vody…) vyplývá z ustanovení § 2246 a násl. o. z., nárok na zaplacení úroku z prodlení pak plyne z ustanovení § 1970 o. z. neboť žalovaná je zjevně v prodlení s plněním těchto částek. 7. Žalovaná je sice v insolvenci, kdy bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a to již od roku 2017, to však na toto řízení nemá dopad spočívající v tom, že by žalobu nebylo možno projednat, neboť jde o dluh vzniklý po povolení oddlužení. Soud proto žalované uložil dlužné částky jak z titulu nájemného, tak z titulu bezdůvodného obohacení, tak z titulu dlužných záloh a vyúčtování služeb, žalobci zaplatit. 8. Žalobce měl ve věci plný úspěch a podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívaly v zaplaceném soudním poplatku v celkové výši 6 284 Kč, v odměně advokáta v celkové výši 27 270 Kč (tří úkony právní služby advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění pozdějších předpisů po 4 540 Kč z původní žalované částky 85 741 Kč, jeden úkon právní služby po 3 420 Kč z rozšířené části žaloby - částky 57 094,47 Kč, jeden poloviční úkon za účast na jednání, které bylo odročeno v hodnotě 3 410 Kč a jeden úkon za účast u jednání dne 2. 11. 2021 v hodnotě 6 820 Kč), v šesti paušálech po 300 Kč podle § 13/3 citované vyhlášky, v náhradě za promeškaný čas ve výši 2 x 1 000 Kč, v cestovném na dvě jednání dle vyúčtování ve výši 2 x 2 245,43 Kč a ve 21% DPH z uvedených položek krom zaplaceného soudního poplatku. Náklady tak celkem činí 49 312,64 Kč. 9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.