15 C 189/2020-83 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 7. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 159 660 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 6. 6. 2017 mezi žalobkyní a žalovanou. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 105 000 Kč s efektivní úrokovou sazbou 97,96%, který měla žalovaná splácet ve 24 měsíčních splátkách po 8 255 Kč počínaje 1. 7. 2017. Žalovaná zaplatila celkem 35 520 Kč. Žalobkyně úvěr po délce prodlení 65 dní dle čl. 6 smlouvy k 26. 2. 2018 zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná jistina částku 95 804,12 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění činil částku 12 856,03 Kč, celkem tedy 109 660,15 Kč. Po dni zesplatnění žalovaná uhradila ještě 3 100 Kč, a to 500 Kč dne 21. 3. 2018, 700 Kč dne 19. 4. 2018, 500 Kč dne 22. 6. 2018, 200 Kč dne 18. 9. 2018, 200 Kč dne 17. 10. 2018, 250 Kč dne 20. 11. 2018, 250 Kč dne 26. 2. 2019 a 500 Kč dne 18. 7. 2019. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč podle čl. 6 smlouvy za prodlení se splátkou vyšší než 30 dnů. Podle čl. 6 smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, a to po 200 Kč za každou splátku, tedy 600 Kč (žalovaná se ocitla v prodlení se splátkami 1, 6 a 7). Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny ve výši 52 001 Kč, a to od 28. 2. 2018 do zaplacení. Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok z jistiny 95 804,12 Kč ode dne 28. 2. 2018 do zaplacení, a to v nominální úrokové sazbě 70,27% ročně, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 744 Kč, tedy podle bodu 2.2. smlouvy 120 % částky, kterou měla žalovaná zaplatit dle části A. smlouvy. Podáním ze dne 5. 11. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku ve výši 44,38% ročně z částky 95 804,12 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení. Nově tak požaduje smluvní úrok pouze ve výši 25,89% ročně z částky 95 804,12 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 2. 2018 dosáhne částky 237, 744 Kč. 2. Žalovaná k věci v podání doručeném soudu dne 6. 10. 2020 a 19. 1. 2021 uvedla, že s žalovanou částkou nesouhlasí, nárok uznala pouze co do doplatku jistiny a zákonného úroku. V ostatním označila smlouvu za uzavřenou v rozporu s dobrými mravy, a to zejména s ohledem na výši smluvního úroku 97,96% ročně. Dále namítala nedostatečně prověřenou úvěryschopnost a z ní vyplývající absolutní neplatnost smlouvy. 3. Žalobkyně v reakci podáním ze dne 5. 11. 2020 uvedla, že úvěryschopnost ověřila na základě občanského průkazu, dokladů o příjmech za tři měsíce (2/ 2017 – 4/ 2017), pracovní smlouvou, výpisy z bankovních účtů, prohlášením dlužníka a dále jeho ověřením v databázi SOLUS, NRKI. Tímto bylo zjištěno, že žalovaná pobírala mzdu ve výši 20 203 Kč, měsíční náklady činily 6 110 Kč. Volné zdroje tak činily 13 093 Kč, přičemž výše měsíční splátky činila toliko 63% volných zdrojů žalované. Úvěryschopnost tak žalobkyně považuje za dostatečně ověřenou. 4. K jednání nařízenému na 20. 1. 2021 se právní zástupce žalobkyně dostavil, na podané žalobě trval. Žalovaná se k jednání nedostavila, svou neúčast však řádně omluvila a s ohledem na skutečnost, že se nyní nachází v pracovní neschopnosti a následně nastupuje na mateřskou dovolenou, požádala o možnost hradit dlužnou částku ve splátkách. Soud v souladu a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti. 5. Podáním doručeným soudu dne 5. 11. 2020 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět, a to co do smluvního úroku ve výši 44,38% ročně z částky 95 804,12 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení. 6. Dle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 7. S ohledem na shora uvedené soud řízení částečně zastavil co do smluvního úroku ve výši 44,38% ročně z částky 95 804,12 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení. Rozhodl tedy tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Z předložených důkazů zjistil soud následující: 9. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 6. 6. 2017 a z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 7. 6. 2017 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 105 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 97,96% ročně (RPSN 97,95% ročně) splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 8 255 Kč splatných vždy k 1. dni v měsíci. Celkem měla žalovaná zaplatit žalobkyni částku 198 120 Kč. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za rok. Podle článku 6.2. smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky 200 Kč. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dle článku 6.10 smlouvy souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně dne 7. 6. 2017 oznámila žalované, že úvěr schválila a zaslala jí splátkový kalendář. 10. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že částka 105 000 Kč byla vyplacena na účet uvedený žalovanou ve smlouvě, a to dne 6. 6. 2017. 11. Dopisem ze dne 27. 10. 2017 požádala žalovaná o odklad jedné splátky z důvodu hrazení doplatku za předělání topení. 12. Sdělením ze dne 31. 10. 2017 bylo žalobkyní žalované sděleno, že žádosti o odložení splátek bylo vyhověno, k čemuž byl žalované zaslán nový splátkový kalendář. Z něho je patrno, že byl žalované povolen odklad 4. splátky. 13. Z karty klienta ze dne 27. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaná splatila celkem 38 620 Kč, a to do zesplatnění částku 35 520 Kč, po zesplatnění 3 100 Kč. Splátka č. 4 byla odložena. Poslední platba před zesplatněním byla uskutečněna 23. 2. 2018 ve výši 2 500 Kč. 14. Žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 23. 1. 2018 vyzvala k úhradě dlužných splátek. 15. Součástí spisu je i předsmluvní formulář, hodnocení klienta a prohlášení klientů. 16. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 8. 2017 vzal soud za prokázané, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru a zároveň jí vyzvala k úhradě dlužné částky, která dle žalobkyně ke dni zesplatnění činila 69 811 Kč. 17. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 8. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 107 659 Kč s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. 18. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné podstatnější skutečnosti, tato skutečnost se týká zejména výpisu z registru SOLUS a vyjádření znalce k úročení pohledávek. 19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 6. 6. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 105 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 8 255 Kč měsíčně a úrokem ve výši 97,96% ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaná na dluh uhradila částku 38 620 Kč, částku 35 520 Kč uhradila před zesplatněním, částku 3 100 Kč po zesplatnění. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokuty ve výši 499 Kč za porušení splatností splátky a ve výši 0,1 % denně v případě, že úvěr po zesplatnění nebude uhrazen. Náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalované byly stanoveny ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou. 20. Po právní stránce se jedná o spor podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 21. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 22. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 23. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z., neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečno