15 C 194/2019-109 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 6. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 13 549 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 20. 2. 2017 ve znění ze dne 20. 3. 2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 9 400 Kč. Žalovaná čerpala dne 20. 2. 2017 částku 6 000 Kč, které jí byly poskytnuty na účet. č. [bankovní účet]. Dne 20. 3. 2017 pak čerpal částku 3 400 Kč Částku měla uhradit spolu s částkou 1 781 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit částku 11 181 Kč, a to jednorázově nejpozději do 22. 3. 2017. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2018 došlo k postoupení pohledávky žalované na současnou žalobkyni. Postoupená pohledávka činila 15 549 Kč a byla tvořena jistinou 9 400 Kč, úrokem 1 781 Kč, smluvní pokutou 4 218 Kč a poplatkem za odeslané upomínky ve výši 150 Kč. Dne 22. 11. 2018 uzavřel žalobce se žalovanou splátkovou dohodu, na jejímž základě žalovaná uhradila částku 2 000 Kč. Ničeho dalšího již neuhradila. 2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 2. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 9 400 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit ve lhůtě splatnosti 30 dnů, tj. dne 22. 3. 2017. Pro případ prodlení žalované se splátkou byla sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky denně. Úrok byl sjednán ve výši 230,52%, RPSN úvěru činila 2 058,2 % Celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 11 181 Kč. Ze sazebníku nákladů souvisejících s opožděnou platbou soud zjistil, že každá upomínka k úhradě dluhu je zpoplatněna částkou 50 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 2. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit ve lhůtě splatnosti 30 dnů, tj. dne 22. 3. 2017. Pro případ prodlení žalovaného se splátkou byla sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky denně. Úrok byl sjednán ve výši 279,83%, RPSN úvěru činila 1 141,2 % Celkem se žalovaná zavázala vrátit částku 7 380 Kč. Ze sazebníku nákladů souvisejících s opožděnou platbou soud zjistil, že každá upomínka k úhradě dluhu je zpoplatněna částkou 50 Kč. 6. Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobce soud zjistil, že dne 20. 2. 2017 zaslal žalované na účet č. [bankovní účet] částku 6 000 Kč. Následně dne 20. 3. 2017 zaslal žalované na účet č. [bankovní účet] částku 3 400 Kč a dne 30. 1. 2019 na tentýž účet částku 2 000 Kč. 7. Z listiny KIZAP /1/3418 soud zjistil, že jistina činila 9 400 Kč, úrok 1 781 Kč, smluvní pokuta 4 218 Kč, poplatek 150 Kč. Celková částka činila 15 549 Kč. 8. Z platební historie soud zjistil, že na dlužnou pohledávku nebylo hrazeno ničeho. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 7. 2018 soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky žalované na současnou žalobkyni. 10. Dopisem ze dne 3. 8. 2018 oznámila žalobkyně žalované postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě dlužné částky 15 549 Kč. Žalované pak byla zaslána upomínka dne 5. 4. 2017 a 22. 4. 2017. Dne 3. 5. 2017 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě částky 11 702 Kč. 11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 9 400 Kč (částka 6 000 Kč byla zaslána na účet žalované dne 20. 2. 2017, částka 3 400 Kč pak dne 20. 3. 2017). Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 781 Kč v den splatnosti 22. 3. 2017 Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky denně. Žalovaná ani přes opakované upomínky ze strany žalobkyně dlužnou částku neuhradila. V řízení bylo rovněž prokázáno postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na současnou žalobkyni. 12. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) za užití ust. § 1820 a násl. o. z., ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinností vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 16. Podle ust. § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o.z., neboť ji právní předchůdce žalobkyně uzavíral jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou pomocí prostředků komunikace na dálku a adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 o.z., neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. Zmíněná skutečnost v řízení nebyla žalovanou vyvrácena. Bylo přitom právě na žalované, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy o úvěru již žalobkyni uhradila zcela či ve větším než v žalobě uváděném rozsahu, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení nečinnou. Vzhledem k tomu, že ani z obsahu spisu žádné další jeho úhrady nelze dovodit, vycházel soud, pokud jde o celkovou žalovanou uhrazenou částku, z tvrzení žalobkyně. 19. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty. 20. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 20. 2. 2017 s datem splatnosti 22. 3. 2017, tedy na dobu 30 dnů. Procentní sazba úroků byla sjednána ve výši 230,52% ročně, resp. 279,83% ročně, přičemž úrok z celkově poskytnuté částky 9 400 Kč činil 1 781 Kč, tj. 19 % jistiny. V daném případě dospěl soud k závěru, že nelze vycházet z běžných úrokových sazeb poskytovaných bankami v daném období, neboť výše úroku je do značné míry ovlivněna krátkodobostí poskytnutého úvěru. V takových případech lze akceptovat vyšší sazbu smluvních úroků, neboť se jedná o sumu konečnou, která se nebude v průběhu času navyšovat. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalovaná dostala vyplaceny peníze na svůj účet bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvních úroků tedy shledal po právu. 21. Pokud jde o požadovanou výši smluvní pokuty tak i tuto považuje soud za sjednanou v souladu s dobrými mravy. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků utvrzení dluhu, jejímž smyslem a účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění dluhu. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů, je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního jednání, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. 22. V daném případě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a činila a je požadována ve výši 4 218 Kč. Za o