15 C 268/2021-48 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 8. 2021 domáhala zaplacení 5 287,42 Kč z titulu dlužného nepovoleného debetu na účtu. Tvrdila, že dne 3. 1. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o balíčku MůjÚčet, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení účtu v Kč. Dne 22. 2. 2016 byla uzavřena smlouva o povoleném debetu do výše limitu 5 000 Kč, resp. ve znění dodatku ze dne 3. 1. 2017. Žalovaný se však dostal do debetu nepovoleného, který ani po několika výzvách neuhradil. Žalobkyně proto smlouvu ukončila dopisem ze dne 29. 3. 2021. Ke dni zrušení účtu, tj. 29. 3. 2021, činil dluh na nepovoleném debetu 5 287,42 Kč. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila v podání ze dne 3. 11. 2021. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. O skutkovém stavu lze uzavřít následovně: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 1. 2017 smlouvu o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet pro č. účtu [bankovní účet], jehož předmětem bylo vedení pod uvedeným číslem účtu. Téhož dne byl rovněž sjednán dodatek ke smlouvě o povoleném debetu ze dne 22. 2. 2016 na základě něhož mohl žalovaný čerpat úvěr – povolený debet – až do výše 5 000 Kč. Jak ovšem vyplývá z výpisu účtu ze dne 26. 3. 2021, dosáhl debet nepovolené výše 5 287,42 Kč. V důsledku této skutečnosti žalobkyně dne 8. 3. 2021 odstoupila od smlouvy a dne 29. 3. 2021 oznámila žalovanému zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek. Z výpisu ze dne 23. 7. 2021 pak soud dále zjistil, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena, pročež dne 2. 8. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o účtu ve spojení s ustanoveními o smlouvy o úvěru, tedy dle § 2665 ve spojení s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen„ OZ“). 6. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo přitom věcí žalovaného, aby tvrdil a případně prokázal, že na dlužnou částku hradil alespoň částečně. Žalovaný byl však po celou dobu řízení pasivní. Z uvedeného důvodu vycházel soud z tvrzení žalobkyně, která tato tvrzení řádně prokázala. Povinnost žalovaného zaplatit dlužný debet tedy vyplývá z ustanovení § 2665 ve spojení s ust. § 2395 OZ. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 8,25% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). 7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 400 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT – po 200 Kč za jeden - celkem 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 189 Kč (0,21 x (600 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 1 489 Kč (400 + 600 + 300 + 189). Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.