15 C 290/2020-28 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení 9450 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, kterou měly žalobkyně se žalovanou uzavřít dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 15 400 Kč, to vše ve sjednaných týdenních splátkách po 590 Kč. Dostala se však do prodlení s hrazením těchto splátek a na svůj dluh ze smlouvy nakonec celkem uhradil pouze 25 950 Kč. Tuto částku žalobkyně vydělil týdenní splátkou ve výši 590 Kč a započetl úhrady žalované na nejdříve splatné splátky. Tímto postupem přitom dospěla k závěru, že splatnost pohledávky nastala dne [datum], žalovaná se dostala do prodlení dne [datum]. Od tohoto data žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ze zbývající dlužné částky ve výši 9 450 Kč. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Pokud jde o žalovanou, tak se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení její souhlas předpokládal. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně před podpisem smlouvy poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku žalobkyni vrátit a současně jí zaplatit souhrnný poplatek, jehož celková výše činila 15 400 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 35 400 Kč měla žalovaná uhradit prostřednictvím 60 týdenních splátek, jejichž výše činila 590 Kč. První splátka byla splatná v den uzavření smlouvy, každá další pak vždy ve lhůtě 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. RPSN poskytnuté zápůjčky činila 195,34 %, úroková míra pak činila 66% p.a. 5. Z platební historie k předmětné smlouvě o půjčce předložené žalobkyní soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh z této smlouvy celkem uhradila 25 950 Kč, dlužná částka činila 9 450 Kč. 6. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], která byla dle přiloženého poštovního podacího archu téhož dne odeslána žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení nedoplatku dluhu ze shora uvedené smlouvy ve výši 9 450 Kč a smluvních pokut ve lhůtě 7 dnů od doručení upomínky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. 7. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] poskytla žalované formou zápůjčky peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při uzavření smlouvy. V té se žalovaná zavázala jednak vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu zápůjčky, jednak jí zaplatit souhrnný poplatek v celkové výši 15 450 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 590 Kč s tím, že první splátka byla splatná v den uzavření smlouvy, každá další pak do 7 dnů od splatnosti splátky předcházející. Žalovaná celkem na svůj dluh z uvedené smlouvy uhradila žalobkyni 25 950 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byla žalovaná žalobkyní vyzvána mimo jiné k úhradě žalobou požadované částky ve výši 9 450 Kč. 8. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy prokazatelně splnila, neboť žalované poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Podle příslušných ustanovení smlouvy a rovněž podle citovaného § [číslo] jí tak vůči žalované nepochybně vzniklo právo na vrácení těchto prostředků. 14. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 15 450 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté půjčky 20 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne [datum]). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 77% (za 60 týdnů, tj. 66,72% ročně) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. 15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsala. 16. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná kromě částky 25 950 Kč na uvedenou zápůjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatila. Bylo věcí žalované, aby tvrdila a zejména pak prokázala, že na uvedenou zápůjčku uhradila více. Nicméně výše souhrnného poplatku 15 450 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 77% zápůjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Z uvedeného ovšem vyplývá, že žalovaná byla povinna k náhradě částky 24 000 Kč (20 000 Kč poskytnutá zápůjčka a 4 000 Kč jakožto soudem přiznaný poplatek). Žalovaná na tuto částku uhradila 25 950 Kč. Je tedy zřejmé, že závazek ze smlouvy o zápůjčce uhradila v plné výši. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené žalobu zamítnout, tedy rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. 17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř.. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, naopak žalobkyně neuspěla ani částečně. Nicméně žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady spojené s tímto řízením jí tak nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.