16 C 202/2020-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 81 865 Kč (jako jistiny s přirostlým úrokem 49 876 Kč, smluvních pokut 1 325 Kč, 13 719 Kč a 16 945,76 Kč) s úrokem z prodlení a nákladů uplatnění pohledávky 1 200 Kč. Tvrdila, že dne 3. 6. 2019 uzavřela s žalovanou jako podnikatelem smlouvu o zápůjčce, dle níž žalované poskytla částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit a zaplatit úrok, to vše v 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč, splatných vždy 25. dne v měsíci počínaje červencem 2019. Žalovaná před zesplatněním nezaplatila ničeho, žalobkyni proto podle bodu 6.1 a), b) smlouvy vzniklo právo na smluvní pokutu v celkové výši 1 325 Kč (8 % z dlužné splátky 1 a 2, 13 % z dlužné splátky 1). V důsledku prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění, kterým se jistina i úrok splatný do konce splátkového kalendáře staly součástí nové jistiny. Dalším prodlením vniklo podle bodu 6.5 smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 13 719 Kč (25 % z nové jistiny) a dle čl. 6. 7 smlouvy právo na smluvní pokutu 0,1 % z nové jistiny denně, přičemž žalobou žalobkyně uplatňuje tuto denní smluvní pokutu v celkové výši 16 945,76 Kč. Po zesplatnění žalovaná zaplatila celkem 5 000 Kč.2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila (k e-mailu ze dne 5. 1. 2021 soud nemohl podle § 42 odst. 2 o. s. ř. přihlédnout, neboť nebyl opatřen uznávaným elektronickým podpisem).3. Z provedených důkazů soud učinil následující zjištění:4. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce ze dne 3. 6. 2017 (č. l. 4-6) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala, že žalované poskytne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala, že v 12 měsíčních (25. dne každého měsíce) splátkách po 4 573 Kč žalobkyni zaplatí částku 54 876 Kč, tedy jistinu spolu s úrokem 24 876 Kč. V čl. 1.1 bylo sjednáno, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely, v hlavičce je uvedeno IČ žalované. V čl. 6 smlouvy jsou sjednány sankce odpovídajícím tvrzením žalobkyně, včetně automatického zesplatnění a vzniku nové jistiny.5. Z dokladu o vyplacení zápůjčky (č. l. 8) soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla žalované dne 11. 6. 2019 zaslána částka 30 000 Kč.6. Ze souboru faktur (č. l. 11, 12) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě průběžných vzniklých pokut (pokut před zesplatněním).7. Z oznámení ze dne 24. 9. 2019 (č. l. 15) soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění.8. Z karty klienta (č. l. 7) soud zjistil, že žalovaná byla v prodlení s jednotlivými úhradami již od splatnosti první splátky. S první splátkou byla žalovaná v prodlení 189 dní. Před zesplatněním neuhradila ničeho, po zesplatnění 5 000 Kč.9. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.10. Z učiněných zjištění soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, podle kterého žalovaná na základě smlouvy o podnikatelské zápůjčce obdržela 30 000 Kč. Tuto částku se zavázala vrátit spolu s úrokem 24 876 Kč v 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč splatných vždy 21. dne v měsíci. Z výše splátek, délky splácení a celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, vyplývá, že úroková sazba činila 129,39 % p. a. Pro případ prodlení byly ujednány sankce jak uvedeno shora. Smlouva byla uzavřena mezi podnikateli. Žalovaná zaplatila 5 000 Kč po zesplatnění.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 433 odst. 1 OZ platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Soud „smlouvu o podnikatelské zápůjčce“ posoudil jako smlouvu o úvěru. Ve smlouvě je totiž sjednána povinnost žalobkyně za určitých podmínek poskytnout peněžní prostředky, což jednoznačně ukazuje na konsenzuální povahu kontraktu (smlouva je uzavřena souhlasnými projevy vůle), zatímco zápůjčka je reálným kontraktem (právní vztah vzniká faktickým předáním peněžních prostředků, není zde předchozí povinnost tyto prostředky poskytnout).13. Ze shora citovaných ustanovení a zjištění o obsahu smlouvy je zřejmé, že žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni jistinu spolu s úrokem. Soud však zkoumal, zda je výše sjednaného úroku v souladu s právem.14. V posuzované věci činila jistina 30 000 Kč, žalovaná měla v 12 měsíčních splátkách zaplatit celkem 54 876 Kč (úrok 24 876 Kč). V procentuálním vyjádření úrok činil 129,38 % p. a. Průměrná sazba úroků podle údajů České národní banky – databáze ARAD dostupné na https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58843&p_strid=AAABAA&p_lang=CS) poskytovaných podnikatelům („nefinanční podniky - úvěry do 7,5 mil.“) bankami činila v červnu 2019 4,31 % p. a. Nezohledníme-li podnikatelskou povahu žalované a ku prospěchu žalobkyně vezmeme v úvahu průměrnou sazbu úroků u spotřebitelských úvěrů (neboť svou výší se posuzovaný úvěr blíží spíše úvěru na okamžitou spotřebu), tak ta v červnu 2019 činila 8,37 % p. a. – sazba stanovená v posuzované smlouvě však byla pořád 15x vyšší, jednalo se tedy o úrokovou sazbu jednoznačně extrémní, resp. přímo brutální.15. Smlouva byla sice uzavřena mezi podnikateli, nicméně tato skutečnost nezprošťovala žalobkyni povinnosti jednat v souladu se zásadou profesionality legislativně zakotvenou v § 433 odst. 1 OZ. Žalobkyně totiž jednala z pozice velké úvěrové společnosti vůči živnostníkovi. Za této situace je autonomie vůle slabší strany – žalované – iluzorní. Stanovením patnáctinásobné úrokové sazby oproti sazbě průměrně poskytované bankami (a to ještě soud bere v úvahu průměrnou sazbu u spotřebitelských úvěrů, která je vyšší) se povinnosti jednat v souladu se zásadou profesionality žalobkyně zpronevěřila – je zjevné, že své hospodářské postavení využila k výraznému vychýlení uspořádání práv a povinnosti na svou stranu, až za hranici uspořádání spravedlivého. Tím žalobkyně zcela zjevně překročila i hranici dobrých mravů. Ujednání o výši úroků proto soud považoval za zjevně rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 588 OZ.16. Postup podle § 1802 OZ v posuzované věci nepřipadá v úvahu, neboť nejde o situaci, kdy by byl sjednán úrok bez určení výše, nýbrž o situaci, kdy výše úroku sjednána byla, avšak neplatně. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla smlouvou úvěrovou – tedy ex lege úplatnou – nebylo na místě ani nepřiznání úroku, ale bylo třeba podle § 577 OZ moderovat výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran.17. Obecně vyšší rizikovosti poskytování úvěrů nebankovním subjektem musí odpovídat i výše úroku, soud proto žalobkyni přiznal úrok 20 % ročně z částky 30 000 Kč, což by při ujednané délce úvěru 12 měsíců znamenalo úrok celkem 5 916 Kč a měsíční splátka by činila 2 993 Kč.18. Výše úroku má vliv i na výši nové jistiny a smluvní pokuty před a po zesplatnění. Žalovaná měla zaplatit 35 916 Kč, před zesplatněním nezaplatila ničeho. Nová jistina tedy činila 35 916 Kč. Smluvní pokuty z dlužných splátek, na které měla žalobkyně nárok podle čl. 6.1 a), b) smlouvy činily při splátce 2 993 Kč částku 867,97 Kč (2 x 8 % dlužné splátky, 1 x 13 % dlužné splátky). Nově spočtená jednorázová smluvní pokuta tak činila 8 979 Kč (na kterou měla žalobkyně nárok, protože žalovaná se skutečně dostala do prodlení specifikovaného v bodu 6.5 smlouvy) a smluvní pokuta 0,1 % denně do vyhotovení žaloby (na kterou byl rovněž dán nárok podle čl. 6.7 smlouvy) správně činí 10 744,53 Kč. Žalovaná zaplatila dne 30. 1. 2020 částku 5 000 Kč, soud proto žalobkyni celkem přiznal částku 51 507,50 Kč.19. Soud žalobkyni přiznal i právo na úrok z prodlení, které vyplývá z § 1970 OZ, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a dále právo na 1 200 Kč jako paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky vyplývající z § 3 téhož nařízení – strany řízení jsou podnikatelé.20. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.21. Závěry přijaté v tomto rozsudku nejsou v rozporu s prejudikaturou odvolacího soudu – v rozsudku ze dne 21. 5. 2020, č. j. 22 Co 60/2020-72, totiž odvolací