16 C 285/2021-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 400 Kč a příslušenství. Tvrdila, že dne 20. 6. 2017 se žalovaným uzavřela její pr. předchůdkyně, spol. [právnická osoba] smlouvu o úvěru. Žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku 15 000 Kč vrátit spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 25 350 Kč ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaný však nehradil řádně a včas, žalobkyně tak žádá kromě částky 23 400 Kč (jistina 15 000 Kč, úrok z úvěru 3 408 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 2 679 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 2 313 Kč) i úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 21. 7. 2018. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s „ náklady spotřebitelského úvěru“: úrokem ve výši 28 % jistiny, tj. 4 200 Kč, poplatkem za uzavření úvěru 600 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. V čl. III.5 je stanovena povinnost splácet v hotovosti. 5. Ze smlouvy o prodeji části závodu a ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, pohledávka, byla postoupena na žalobkyni. 6. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zaplatil více než z žaloby vyplývajících 1 950 Kč. 7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, která jsou ve vzájemném souladu. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 9. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ). 10. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 13. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 14. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 15. Ze skutkových zjištění a citované úpravy je zřejmé, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny. 16. Co se týče„ nákladů spotřebitelského úvěru“, tyto jsou cenou služby, jsou proto vyloučeny z přezkumu optikou přiměřenosti dle § 1813 OZ. Je však možné je přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. Celková výše„ nákladů spotřebitelského úvěru“ činila 10 950 Kč, tedy 73 % jistiny (ročně 67 %). Tato částka plní funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků (úroku) a má pokrývat náklady žalobce, jeho rizika a umožnit dosažení zisku. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v červnu 2017 (dle údajů ČNB – databáze ARAD dostupné z https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang) 9,32 % p. a. Roční„ Náklady spotřebitelského úvěru“ byly oproti této sazbě více než šestinásobné. 17. Soud proto postupně posuzoval jednotlivé složky„ nákladů spotřebitelského úvěru“. Ujednání o úroku 4 200 Kč (25,85 % p.a.) považoval za souladné s dobrými mravy i zákonem. Ke stejnému závěru došel i ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 600 Kč. 18. Spolu s úrokem 4 200 Kč a poplatkem za uzavření by však další položka nákladů, tj. poplatek za správu úvěru 3 300 Kč, již dosahoval 54 % jistiny (při přepočtu na roční míru téměř 50 % p. a.). Náklady tvořené jen z těchto tří úplných složek„ nákladů spotřebitelského úvěru“ by byly výrazně vyšší než sazba 20 % p. a., kterou lze s ohledem na postavení a rizika nebankovních poskytovatelů považovat za přiměřenou, a bylo by tak na místě uvažovat o neplatnosti ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 OZ. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost opřenou o množstevní rozsah (výši částky), přistoupil soud k moderaci tohoto rozsahu podle § 577 OZ tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Poplatek za poskytnutí úvěru proto moderoval na 1 000 Kč (po moderaci i s úrokem 38 % jistiny). 19. Za situace, kdy úroky a poplatek za správu úvěru dosahovaly v původní výši 54 % jistiny, po moderaci 38 % jistiny, jsou náklady na inkaso plateb hotovosti již pokryté – žalobkyně tak v podstatě do smlouvy včlenila dvojí úhradu za jednu činnost (neboť co jiného je zjiaštění inkasa splátek než správou úvěru). Nadto ze smlouvy vyplývá, že spotřebitel – žalovaný neměl možnost o poskytnutí této služby (a výši zvláštní úplaty za ni) vyjednávat, neboť smlouva neumožňuje jiný způsob splácení než hotovostně. Smlouva tedy nepočítá s variantou převzetí hotovosti a hrazení splátek převodem na účet nebo poštovní poukázkou a lze proto uzavřít, že služba inkasa plateb v hotovosti i výše úplaty za ni byla žalovanému vnucena. 20. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobce). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání podnikatele na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní výběr splátek je proto podle § 588 OZ neplatné. 21. Lze shrnout, že po moderaci a zohlednění neplatnosti některých ujednání měl žalovaný zaplatit celkem 20 800 Kč. Zaplatil celkem 1 950 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 18 850 Kč, a úrok z prodlení ve výši 89 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 7. 2018 do zaplacení (§ 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 22. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byla žalobkyně v poměru 80:20, má tedy právo na 60 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při plném úspěchu by žalobkyně měla právo podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy částku 1 452 Kč, spolu se soudním poplatkem celkem 2 622 Kč. Z toho 60 % činí 1573,20 Kč. Žalobkyně sice navrhovala, aby jí byly přiznány náklady bez aplikace § 14b advokátního tarifu, nicméně jen u Okresního soudu ve Svitavách jsou žaloby žalobce [právnická osoba] založené na formulářových smlouvách společnosti [právnická osoba] podávány ve velkém množství (namátkou sp. zn. 7 C 19/2021, 9 C 48/2021, 9 C 40/2021, 10 C 327/2020, 16 C 276/2020) a jsou obsahově téměř totožné – mění se jen čísla a osoby – jedná se tedy o typické„ formulářové“ žaloby ve smyslu § 14b advokátního tarifu. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. 23. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.