5 C 108/2021-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Návrhem ze dne 3. 8. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 12 420 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Předmětem smlouvy bylo poskytnutí finanční částky žalovanému ve výši 9 000 Kč dne 8. 1. 2021, která měla být jednorázově splacena dne 7. 2.2021 spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka byla převedena na účet žalovaného. Žalovaný po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 9 000 Kč a poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 420 Kč od dne 7. 2. 2021. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil ničeho. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 26. 5. 2021. 2. Usnesením ze dne 16. 8. 2021, č. j. 5C 108/2021-29, soud vyzval žalovaného, aby se písemně vyjádřil k žalobě ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení a zároveň vyzval oba účastníky řízení, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byla připojena doložka proti nečinnosti, podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný si zásilku zaslanou na adresu jeho trvalého pobytu nevyzvedl, dne 23. 9. 2021 byla zásilka vhozena do domovní schránky. K rozhodnutí věci bez jednání se nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu a k výzvě soudu se nevyjádřila. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání. 3. V řízení bylo smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 8. 1. 2021 prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému na jeho účet částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 9 000 Kč spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 420 Kč Celkem se žalovaný zavázal vrátit 12 420 Kč do 7. 2. 2021. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 0 % a RPSN činila 4933,41 %. Pohledávka společnosti [právnická osoba] byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 15. 4. 2020. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 26. 5. 2021 a stejného dne byl vyzván k úhradě před podáním žaloby. 4. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy úvěru podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále postupoval dle ust. §§ 580, 588, 1802, 1813 a 1970 o. z. 5. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení požadovaných úroků, resp. nákladů spotřebitelského úvěru spočívajících v poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. 6. Právní předchůdce žalobkyně sjednal s žalovaným měsíční úrok ve výši 3 420 Kč, což odpovídá 38 % ročně, RPSN činila 4 933,41 % %. Při úvaze o tom, zda se jedná o přiměřený smluvní úrok spojený s poskytnutím spotřebitelského úvěru, vychází soud v souladu s ust. § 1802 o. z. z porovnání sjednaných úroků s obvyklými úroky, které požadovaly banky v době, kdy byla smlouva sjednána (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo rozsudek Nejvyššího soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto ohledu vychází z databáze ARAD České národní banky, která poskytuje spolehlivé informace o průměrných úrokových sazbách a jedná se rovněž o jediné objektivně zjistitelné hledisko. Z této databáze soud zjistil, že v lednu 2021, činila úroková sazba korunových úvěrů s fixací do 1 roku včetně poskytnutých domácnostem na spotřebu 10,08 %, RPSN činila ve stejném období 8,16 %. Úroková míra tedy přesahovala více než trojnásobně obvyklé výše. U roční procentní sazby nákladů přesahovala výše míru obvyklou více než šestisetnásobně. Žalobkyní požadované úroky jsou proto z pohledu soudu zjevně nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy a nelze je v tomto rozsahu přiznat (viz ust. § 580 o. z. a § 1813 o. z.). 7. Soud nicméně uznává, že věřitel má právo na zaplacení úroků za poskytnuté peněžní prostředky, a proto dále postupoval obdobně podle ust. § 1800 odst. 2 o. z., neboť se jedná o ustanovení, které je co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližší, a změnil rozsah plnění tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Přitom přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlo půjčku, kdy žalovaný dostal vyplaceny peníze ihned po uzavření smlouvy, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky, respektive celkové náklady úvěru ve výši dvojnásobku sazeb, které v daném období poskytovaly banky. Za přiměřené úroky v daném případě proto považuje soud úroky ve výši 20 % ročně. V posuzované věci tak činí kapitalizovaná částka úroků za dobu trvání smlouvy, tedy za dobu 1 měsíc, částku 1 800 Kč, a tuto částku rovněž soud žalobkyni přiznal. 8. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 800 Kč, tj. jistinu ve výši 9 000 Kč, kapitalizované přiměřené obchodní úroky úvěru ve výši 1 800 Kč a žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. 9. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou poskytnuté částky, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 12 420 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 10 800 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 1 620 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 87 % ku 13 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu činí 74 %. Žalobkyně má tedy nárok na zaplacení 74 % jí vynaložených nákladů. Dle názoru soudu je na místě aplikace ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jednalo o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH Celková výše nákladů řízení žalobkyně činí částku 2 452 Kč. Z takto stanovené výše nákladů řízení v celkové částce 2 452 Kč přísluší žalobkyni 74 %, tj. částka 1 815 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení v celkové výši 1 815 Kč žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.