5 C 23/2021-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Návrhem ze dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 27 991 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 2. 2017 uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba]. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit částku 30 000 Kč spolu s úrokem ve výši 4 200 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně, poplatkem za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč a službou životního pojištění ve výši 754 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 913 Kč Poslední splátka byla stanovena na 30. 3. 2018. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a do postoupení pohledávky uhradila pouze částku 20 963 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 29. 11. 2019. Postoupení bylo žalované oznámeno dne 29. 11. 2019. Od postoupení pohledávky do podání žaloby uhradila žalovaná částku 4 000 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplatit dlužnou částku ve výši 27 991 Kč sestávající se z dlužné jistiny 24 286,03 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 704,97 Kč, kapitalizované úroky ve výši 10 997,34 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 910,73 Kč, úroky ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení. 2. Usnesením ze dne 10. 2. 2021, č. j. 5C 23/2021-34, soud vyzval žalovanou, aby se písemně vyjádřila k žalobě ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení a zároveň vyzval oba účastníky řízení, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byla připojena doložka proti nečinnosti, podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná si zásilku vyzvedla dne 12. 3. 2021. K žalobě ani k rozhodnutí věci bez jednání se nevyjádřila. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu a k výzvě soudu se nevyjádřila. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání. 3. V řízení bylo smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 2. 2017 prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvou o úvěru, na základě které poskytl žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit 30 000 Kč spolu s úrokem ve výši 4 200 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně, poplatkem za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč a službou životního pojištění ve výši 754 Kč Celkem se žalovaná zavázala vrátit 52 954 Kč v 58 týdenních splátkách po 913 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 204 %. Pohledávky byly postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne 29. 11. 2019. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 11. 12. 2020. 4. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy úvěru podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále postupoval dle ust. §§ 580, 588, 1802, 1813 a 1970 o. z. 5. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení požadovaných úroků, resp. nákladů spotřebitelského úvěru spočívajících v odměně za hotovostní inkaso splátek a poplatku za administrativní činnost. 6. Právní předchůdce žalobkyně sjednal s žalovanou úrok ve výši 23,72 % ročně, RPSN činila 204 %. Při úvaze o tom, zda se jedná o přiměřený smluvní úrok spojený s poskytnutím spotřebitelského úvěru, vychází soud v souladu s ust. § 1802 o. z. z porovnání sjednaných úroků s obvyklými úroky, které požadovaly banky v době, kdy byla smlouva sjednána (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo rozsudek Nejvyššího soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto ohledu vychází z databáze ARAD České národní banky, která poskytuje spolehlivé informace o průměrných úrokových sazbách a jedná se rovněž o jediné objektivně zjistitelné hledisko. Z této databáze soud zjistil, že v únoru 2017, činila úroková sazba korunových úvěrů s fixací od 1 do 5 let poskytnutých domácnostem na spotřebu 9,55 %, RPSN činila ve stejném období 10,17 %. Přitom přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlo půjčku, kdy žalovaný dostal vyplaceny peníze ihned po uzavření smlouvy, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky, respektive celkové náklady úvěru ve výši dvojnásobku sazeb, které v daném období poskytovaly banky. Úroky ve výši 20 % ročně proto soud v daném případě považuje za přiměřené. 7. Soud nemohl přehlédnout, že RSPN poskytnutého úvěru činila 204 %, zatímco v daném období činila obvyklá výši RPSN 10,17 %. Soud proto žalobkyni nepřiznal další požadované poplatky, tj. poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč ani poplatek za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, neboť tyto považuje za zjevně nepřiměřené a tudíž v rozporu s dobrými mravy. 8. Ve smlouvě byly jasně určeny úroky kapitalizované za dobu 58 týdnů ve výši 4 200 Kč. Zároveň je ve smlouvě uvedeno, že zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a v případě úhrady dlužné částky v 58 splátkách činí 23,72 % ročně. Z žádného ustanovení smlouvy však nevyplývá, že by tyto úroky měla žalovaná platit i po uplynutí doby splatnosti půjčky. Pokud by zde existoval rozpor mezi výší úroků uvedenou absolutní částkou ve smlouvě a procentní sazbou uvedenou ve smlouvě, pak ve smyslu ust. § 1812 odst. 1 o. z. je třeba dát přednost výkladu pro spotřebitele nejpříznivějšímu, tedy úroku sjednanému v absolutní částce. Žalobkyně tedy nemá na běžící smluvní úrok nárok. 9. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 11 729 Kč, tj. jistinu ve výši 5 037 Kč (30 000 Kč mínus zaplacená částka 24 963 Kč) a přiměřené úroky ve výši 6 692 Kč a žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. 10. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou poskytnuté částky, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 11 729 Kč, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Jelikož měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 50 %, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. 12. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.