5 C 96/2021-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 410 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným dne 25. 6. 2019. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 9 000 Kč společně s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Žalovaný ve smlouvě sjednal doplňkové služby, za které se zavázal zaplatit poplatek ve výši 240 Kč za životní pojištění a 540 Kč za asistenční služby. Celkovou částku se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 283 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 18. 8. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek byla dne 15. 1. 2021 pohledávka postoupena na současnou žalobkyni. Žalovaný do okamžiku postoupení pohledávky uhradil částku 4 570 Kč, po postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho. Žalobkyně požaduje z titulu této smlouvy zaplatit dlužnou částku ve výši 12 140 Kč s příslušenstvím. 2. Usnesením ze dne 22. 7. 2021, č. j. 5C 96/2021-35, soud vyzval žalovaného, aby se písemně vyjádřil k žalobě ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení a zároveň vyzval oba účastníky řízení, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byla připojena doložka proti nečinnosti, podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný si zásilku zaslanou na adresu jeho trvalého pobytu nevyzvedl, byla mu doručena fikcí dne 2. 9. 2021. K žalobě ani k rozhodnutí věci bez jednání se nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu a k výzvě soudu se nevyjádřila. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání. 3. V řízení bylo smlouvou o úvěru [číslo] prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 25. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 9 000 Kč společně s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč, poplatkem ve výši 240 Kč za životní pojištění a 540 Kč za asistenční služby. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 16 980 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách. Roční procentní sazba nákladů činila 239,06 %, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % ročně, žalobkyně však požaduje úrok ve výši 18,95 % ročně. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni smlouvou ze dne 15. 1. 2021. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 4. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy úvěru podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále postupoval dle ust. §§ 580, 588, 1802, 1813 a 1970 o. z. 5. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení požadovaných úroků, resp. nákladů spotřebitelského úvěru spočívajících v odměně za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek. 6. Právní předchůdce žalobkyně sjednal s žalovaným úrok ve výši 32,15 % ročně, RPSN činila 239,06 %. Při úvaze o tom, zda se jedná o přiměřený smluvní úrok spojený s poskytnutím spotřebitelského úvěru, vychází soud v souladu s ust. § 1802 o. z. z porovnání sjednaných úroků s obvyklými úroky, které požadovaly banky v době, kdy byla smlouva sjednána (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo rozsudek Nejvyššího soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto ohledu vychází z databáze ARAD České národní banky, která poskytuje spolehlivé informace o průměrných úrokových sazbách a jedná se rovněž o jediné objektivně zjistitelné hledisko. Z této databáze soud zjistil, že v červnu 2019, činila úroková sazba korunových úvěrů s fixací od 1 do 5 let poskytnutých domácnostem na spotřebu 8,67 %, RPSN činila ve stejném období 8,27 %. Přitom přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlo půjčku, kdy žalovaný dostal vyplaceny peníze ihned po uzavření smlouvy, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky, respektive celkové náklady úvěru ve výši dvojnásobku sazeb, které v daném období poskytovaly banky. Roční procentní sazbu nákladů ve výši okolo 239 % proto nelze považovat za přiměřenou, ale v rozporu s dobrými mravy a celkové náklady v této výši nelze v tomto rozsahu přiznat (viz ust. § 580 o. z. a § 1813 o. z.). 7. Soud nicméně uznává, že věřitel má právo na zaplacení úroků, respektive celkových nákladů, za poskytnuté peněžní prostředky, a proto dále postupoval obdobně podle ust. § 1800 odst. 2 o. z., neboť se jedná o ustanovení, které je co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližší, a změnil rozsah plnění tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Za přiměřené úroky, respektive celkové náklady, v daném případě proto považuje soud celkové náklady ve výši 18 % ročně. V posuzované věci tak činí kapitalizovaná částka za období poskytnutí úvěru, tj. za období 60týdnů, částku 1 869 Kč a tuto částku rovněž žalobkyni přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť další poplatky nepřiměřeně navyšují náklady úvěru una úkor spotřebitele a jejich výše se odráží právě v nepřiměřené roční procentní sazbě nákladů. 8. Z titulu smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok na zaplacení částky 6 299 Kč (jistina ve výši 9 000 Kč + přiměřené náklady ve výši 1 869 Kč – zaplacená částka 4 570 Kč). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Jelikož má žalobkyně právo požadovat smluvní úroky z dlužné částky až do zaplacení, přiznal soud požadovanou výši smluvního úroku 18,95 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení. 9. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou poskytnuté částky, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je v podstatě stejný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.