6 C 316/2020-29 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce a o zřízení zástavního práva [číslo] ze dne 24. 2. 2020, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 11 000 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti před podpisem smlouvy. Současně byl sjednán úrok ve výši 1% denně z dlužné částky. Splatnost byla stanovena na den 24. 3. 2020. Žalovaný ničeho neuhradil. Movitá věc, ke které bylo zřízeno zástavní právo, nemůže žalobkyně použít k uspokojení své pohledávky, neboť tuto věc vydala Policii ČR jako věc důležitou pro trestní řízení. Na výzvy k zaplacení žalovaný nereagoval. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání nesouhlasila. 3. Při jednání dne 4. 2. 2021 žalobkyně na žalobě trvala. Žalovaný se k jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, nedostavil. Soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Ze smlouvy o zápůjčce a o zřízení zástavního práva [číslo] ze dne 24. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 11 000 Kč, když žalovaný tuto částku převzal v hotovosti před podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni společně s úrokem ve výši 1% denně. Zápůjčka měla být vrácena dne 24. 3. 2020. K zajištění pohledávky zapůjčitele na vrácení peněz žalovaný odevzdal při podpisu smlouvy jako zástavu mobilní telefon [tovární značka] [anonymizována dvě slova]. V případě, že žalovaný neuspokojí včas a řádně pohledávku zapůjčitele, je zapůjčitel oprávněn domáhat se uspokojení ze zástavy. Z protokolu o vydání věci ze dne 25. 2. 2020 bylo zjištěno, že mobilní telefon [tovární značka] [anonymizována dvě slova] stejného IMEI byl vydán Policii ČR jako věc, která může sloužit pro důkazní účely (spis PČR, územního odboru Svitavy, sp. zn. KRPE [číslo] 2020 [číslo]). Právní zástupce žalobkyně vyzval dne 8. 4. 2020 žalovaného k zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím nejpozději do 22. 4. 2020. Výzva byla žalovanému odeslána dne 8. 4. 2020. 5. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 145/2010 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 6. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 7. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 8. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 9. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 10. S ohledem na situaci, kdy zástava, kterou žalovaný žalobkyni poskytl, byla vydána v rámci trestní řízení, tak žalobkyně má nárok na vrácení celé částky, kterou žalovanému poskytla. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 11 000 Kč dne 24. 2. 2020 s tím, že tato částka bude uhrazena do 24. 3. 2020. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1 % denně z dlužné částky. S výší tohoto úroku však soud souhlasit nemůže, neboť úrok ve výši 365 % ročně odporuje dobrým mravům a jako takový nemůže být přiznán. S ohledem na charakter zápůjčky a na její krátkodobost je soud ochoten akceptovat úrok ve výši maximálně dvojnásobku úroků, které poskytovaly v době poskytnutí zápůjčky bankovní instituce v České republice. Z databáze časových řad ARAD, kterou poskytuje ČNB, soud zjistil úrokovou sazbu korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v únoru 2020 ve výši 8,05 % ročně. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok ve výši 16,10 % ročně a ve zbylé částku požadovaného úroku 348,9 % ročně žalobu zamítl. Výše požadovaného úroku ve výši 1% denně podle názoru soudu zcela jednoznačně překračuje míru, kterou je soud při stanovení úroků ochoten akceptovat. 11. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z částky do 20 000 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 200 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 12. Co se týká nákladů řízení, tak soud žalobkyni přiznal náklady řízení ve snížené části podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť podle jeho názoru se jedná o věc formulářové žaloby. Soud vycházel z přiznané částky 11 000 Kč a nepřihlížel k zamítnutému příslušenství. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny odměnou za 2,5 úkonu právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní upomínku a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, dále jedním úkonem za účast u jednání ve výši 1 540 Kč a jednou paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč, dále jízdným k jednání ve výši 768 Kč a náhradou za ztrátu času ve výši 400 Kč. Zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Celková výše nákladů řízení žalobkyně činí částku 4 058 Kč a tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).