9 C 229/2020-60 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2020 domáhala po žalované zaplacení 39 976,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou dne 21. 12. 2017. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě uvedené smlouvy poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit kapitalizovaný úrok, poplatek za vyhodnocení a správu úvěru, poplatek za uzavření smlouvy a inkasní poplatek, a to formou 13 měsíčních splátek, kdy poslední splátka byla splatná k 21. 1. 2019. Svůj závazek však ani zčásti nesplnila. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru nejprve na [právnická osoba], tato společnost následně postoupila pohledávku žalobkyni. Ta se domáhala dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 850 Kč a úroku ve výši 4 200 Kč. Zároveň si s odkazem na čl. V. smlouvy o úvěru nárokovala smluvní pokutu ve výši 14 626,95 Kč, která odpovídala sjednané sazbě 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 25 350 Kč za dobu od 22. 1. 2019 do 20. 8. 2020. V neposlední řadě požadovala zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině úvěru ode dne následujícího dni splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. 2. Přípisem soudu došlým dne 18. 10. 2020 žalobkyně doplnila a zpřesnila žalobní tvrzení a současně vzala podanou žalobu částečně zpět co do části požadované smluvní pokuty ve výši 7 126,95 Kč. Následně přípisem soudu došlým dne 12. 12. 2020 rozšířila podanou žalobu o nárok na zaplacení úroku z úvěru ve výši 10 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení. Uvedla, že tento nárok má oporu v ustanovení § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), podle něhož v případě absence ujednání účastníků o výši úroku z úvěru je dlužník povinen platit věřiteli obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Tento obvyklý úrok přitom činil v prosinci 2017 přes 10 % ročně. 3. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 4. Soud ve věci nařídil jednání na den 21. 1. 2021. Žalovaná, ač řádně a s dostatečným předstihem předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, na podané žalobě v rozsahu jejího rozšíření a částečného zpětvzetí učiněného shora uvedenými přípisy setrval a uvedl, že žalovaná v mezidobí po podání žaloby na svůj dluh neuhradila ničeho. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] 2017 [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 21. 12. 2017 soud zjistil, že žalobkyně poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit úrok, jehož výše činila dle smlouvy 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 25,85 % ročně, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč Celkem tak byla žalovaná povinna zaplatit 25 950 Kč, přičemž bylo ujednáno, že tak učiní formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 1 950 Kč splatných vždy k 21. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Dle čl. III. odst. 6 smlouvy měla žalovaná právo kteroukoliv splátku uhradit i převodem na účet právního předchůdce žalobkyně a ten byl povinen takovou úhradu přijmout. Jeho nárok na úhradu poplatku za hotovostní výběr splátek takovou úhradou neměl být dotčen. Dle čl. V. odst. 2 smlouvy měl právní předchůdce žalobkyně právo prohlásit úvěr za určitých okolností za zesplatněný. Pro případ, že by tohoto práva nevyužil a že by žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas, bylo sjednáno, že dnem splatnosti poslední splátky úvěru přiroste nesplacená část úroků k poskytnuté jistině. V čl. V. odst. 4 smlouvy pak byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalované s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny, jejíž výše činila 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení. Současně bylo ujednáno, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. 6. Z kontrolních ústřižků poštovních složenek, jimiž byl žalované vyplácen starobní důchod, z čestného prohlášení žalované z 21. 12. 2017, z její žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru z téhož data, a z finanční analýzy žalované provedené právním předchůdcem žalobkyně rovněž 21. 12. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalované, přičemž zjevně dospěl k závěru, že žalovaná bude schopna hradit sjednané splátky úvěru. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a [právnická osoba] dne 11. 12. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na [právnická osoba] 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 26. 5. 2020 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla dále postoupena na žalobkyni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] písemně informovala žalovanou o postoupení žalované pohledávky na žalobkyni a vyzvala ji, aby napříště svůj dluh z předmětné smlouvy o úvěru hradila již ve prospěch žalobkyně. 10. Z předžalobní výzvy z 24. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 46 947,68 Kč vzniklé z titulu předmětné úvěrové smlouvy. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalované na adresu místa jejího trvalého pobytu dne 24. 7. 2020. 11. Z žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 21. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně zaplatí úrok, který byl sjednán ve výši 28 % z jistiny, tj. ve výši 4 200 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč Celkem tedy měla žalovaná na základě uvedené smlouvy uhradit částku 25 950 Kč, a to formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 1 950 Kč splatných vždy k 21. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu byla smlouva uzavřena. Ve smlouvě byla mimo jiné sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, a to pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru. Pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena nejprve na [právnická osoba], následně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky předžalobní výzvou z 24. 7. 2020. 12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 1802 o. z. platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v pří