9 C 233/2021-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení 4 971 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 531,94 Kč odpovídajícím sazbě 22 % ročně z částky 3 361,54 Kč za dobu od 18. 12. 2018 do 18. 12. 2020, úrokem ve výši 22 % ročně z částky 3 361,54 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 448,99 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 3 361,54 Kč za dobu od 17. 1. 2019 do 18. 12. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 3 361,54 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 17. 12. 2016. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v souhrnné výši 14 121 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradila 26 150 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, a to ve výši 16 602,03 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 4 971 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 3 361,54 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 609,46 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě běžícího smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, neboť se žádná z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku dle citovaného ustanovení nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a žalovanou dne 17. 12. 2016 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalované byla v hotovosti při podpisu smlouvy reálně poskytnuta pouze částka ve výši 11 487 Kč, zbývajících 5 513 Kč ze shora uvedené jistiny zápůjčky bylo použito na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce č. 587953461, která byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena již dříve. Žalovaná se zavázala shora uvedenou jistinu zápůjčky vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 4 166 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 104 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 851 Kč, to vše v 24 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 1 297 Kč, respektive 1 290 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího měsíčního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 22 % ročně. Sjednaný poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení měl být dle smluvních podmínek právního předchůdce, které tvořily nedílnou součást smlouvy, žalobkyně účtován za jeho činnost spočívající v zavedení žalované do evidenčního systému, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace, činnost spojenou s osobním doručením a vyplacením předmětu zápůjčky žalované v místě jejího bydliště při podpisu smlouvy a dále za tzv. garanci celkové ceny. Tato garance spočívala v tom, že právní předchůdce žalobkyně si nebude vůči žalované nárokovat poplatky za upomínky, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuty související s jejím prodlením, a to od počátku prodlení žalované s úhradou některé splátky zápůjčky až do doby, kdy její dluh dosáhne v souhrnu trojnásobku první měsíční splátky, nejdéle však do doby, kdy uplynou tři měsíce od ukončení sjednané doby trvání smlouvy. Dále měla žalovaná mít dle smluvních podmínek za shora uvedený poplatek možnost využít tzv. splátkových prázdnin, tedy za vymezených podmínek požádat o prodloužení splatnosti sjednané splátky zápůjčky o jeden měsíc. V neposlední řadě byl poplatek účtován za to, že se právní předchůdce žalobkyně pro případ úmrtí žalované vzdal veškerých svých nároků plynoucích ze smlouvy. Poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení pak měla být zpoplatněna vymezená administrativní činnost právního předchůdce žalobkyně a výběry řádných i mimořádných splátek v hotovosti v místě bydliště žalované, jakož i převoz hotovosti od žalované a další úkony související s inkasem dle smlouvy sjednaných plateb. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla s účinností k 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy prostřednictvím předžalobní výzvy svého zástupce z 28. 6. 2021 a poskytla žalované za tímto účelem dodatečnou lhůtu i poučení o tom, že pokud v této lhůtě dluh nebude splacen, bude přistoupeno k jejich soudnímu vymáhání. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), na niž zároveň dopadají příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci dále třeba aplikovat i zvláštní ustanovení na ochranu spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 6. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1812 odst. 1 o. z. platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 13. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. 14. Žalované tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 4 166 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného pro změnu na druhé straně smlouvy činit 22 % ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovanou jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byla na základě předmětné smlouvy povinna uhradit úrok v absolutní částce 4 166 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku ve výši 22 % ročně z dlužné jistiny tedy nemůže být oprávněný. 15. Pro úplnost s