10 C 144/2022-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že v souladu s ustanovením § 6 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dohodl se Státním pozemkovým úřadem, že bude jednat v soudním řízení namísto něj. Česká republika vlastní a Státní pozemkový úřad je příslušný hospodařit s pozemkem pozemkovou parcelou [číslo] zapsanou u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí]. Žalovaná je vlastníkem pozemku pozemkové parcely [číslo] zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], který tvoří zahradu okolo rodinného domu stojícího na pozemku stavební parcele [číslo]. Pozemek pozemková parcela [číslo] se nachází v zahradě žalované, je žalovanou užíván v celém rozsahu, žalobce nemá na pozemek přístup a neužívá ho. Protože žalovaná užívala pozemek pozemkovou parcelu [číslo] aniž by za jeho užívání platila žalobci jakoukoliv úhradu, byla žalobcem vyzvána Výzvou k zaplacení úhrady – [variabilní symbol], č. j. SPU 377630/2020/144/Pol ze dne 10. 12. 2020 k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání pozemku pozemkové parcely [číslo] s termínem úhrady do 1. 2. 2020. Žalovaná sdělila dne 7. června 2021 prostřednictvím svého právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že výše uvedenou výzvu nepovažuje za důvodnou. Do dnešního dne žalovaná dlužnou částku neuhradila. Žalobce tedy požaduje po žalované z důvodů shora uvedených úhradu za bezdůvodné obohacení za užívání pozemku pozemkové parcely [číslo] v částce 660 Kč za období od 28. 7. 2019 do 20. 11. 2020 Vedle toho rovněž požaduje příslušenství této pohledávky, a to úrok z prodlení. Žalované byla žalobcem ve výzvě k zaplacení úhrady – [variabilní symbol], č. j. SPU 377630/2020/144/Pol ze dne 10. 12. 2020 stanovena lhůta k zaplacení náhrady za bezdůvodné obohacení, a to do 1. 2. 2020 včetně. Dnem 2. 2. 2020 se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého dluhu. Ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je výše úroku z prodlení 10 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná užívala ke škodě žalobce bezplatně pozemek pozemkovou parcelu [číslo] zapsanou u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, [stát. instituce], po dobu od 28. 7. 2019 do 20. 11. 2020, čímž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v užívání cizího majetku, a vzhledem k tomu, že žalobce se pokusil o smírné řešení výzvou k zaplacení, ale žalovaná dlužnou částku neuhradila, navrhuje žalobce, aby žalobě vyhověl a žalované uložil žalovanou částku zaplatit. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, neboť je přesvědčena, že se stala vlastníkem sporného pozemku, a to vydržením vlastnického práva k němu. Žalovaná byla žalobcem vyzývána, aby podepsala nájemní smlouvu na předmětný pozemek a zaplatila náhradu nájmu za 15 let zpětně, což žalovaná odmítla. Žalovaná získala nemovitost, kterou užívá a ve které bydlí, darem od svých rodičů [jméno] a [jméno] [příjmení] podle darovací smlouvy ze dne 24. 3. 2003 a vklad vlastnického práva na základě této smlouvy byl povolen katastrálním úřadem pod V [číslo] 2003 [číslo]. Od roku 2003 užívá žalovaná jak dům, tak i přilehlou zahradu včetně předmětného pozemku v dobré víře, že je jeho vlastníkem. Žalovaná byla přesvědčena, že hranice pozemku je určena plotem ohraničujícím pozemek a ta odpovídá hranici zakreslené v mapě. Oplocení na sporném místě je původní s betonovou podezdívkou a pletivovým plotem. Žalovaná oplocení neposunovala, neměnila, ani do něj nijak nezasahovala. Před žalovanou sporný pozemek užívali její rodiče manželé [příjmení] nejméně od roku 1972. Žalovaná z opatrnosti namítla, že jí svědčí i mimořádné vydržení k 1. 1. 2019 podle § 1095 obč. zák., kdy k mimořádnému vydržení dojde tím, že vydržitel věc po určitou dobu drží, užívá ji jako vlastník a má za to, že mu věc náleží. Doba 20 let uplynula, když do vydržecí doby žalované se započítává doba držby právních předchůdců. Žalovaná vyzvala žalobce, aby podepsal souhlasné prohlášení a vlastnictví žalované uznal, na což žalobce reagoval podáním žaloby. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Podle § 1089 odst. 1 obč. zák. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. 5. Podle § 1090 odst. 1 obč. zák. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. 6. Podle § 1091 odst. 1 a 2 obč. zák. k vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. 7. Podle § 1092 obč. zák. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce. 8. Podle § 1095 obč. zák. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. 9. Podle § 1096 odst. 1 a 2 obč. zák. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ [číslo] odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího. 10. V projednávané věci soud zjistil, že Česká republika je v katastru nemovitostí vedena jako vlastník a Státní pozemkový úřad je dle tohoto zápisu příslušný hospodařit s pozemkem pozemkovou parcelou [číslo] zapsanou u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy na listu vlastnictví [číslo] pro obec Svitavy a katastrální území Svitavy. 11. Žalovaná je vlastníkem pozemku pozemkové parcely [číslo] zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], který tvoří zahradu okolo rodinného domu stojícího na pozemku stavební parcele [číslo]. Žalovaná získala tyto nemovitosti, které užívá a ve kterých bydlí, darem od svých rodičů [jméno] a [jméno] [příjmení] podle darovací smlouvy ze dne 24. 3. 2003 a vklad vlastnického práva na základě této smlouvy byl povolen katastrálním úřadem pod V [číslo] 2003 [číslo]. Ti získali pozemkovou parcelu [číslo] dnes zapsanou u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] smlouvou o převedení do osobního užívání od [anonymizována dvě slova] – [anonymizována čtyři slova] [obec] a současně kupní smlouvou ze dne 9. 10. 1972 nabyli do vlastnictví porosty v kupní smlouvě uvedené a rovněž oplocení. Pozemek pozemková parcela [číslo] se nachází v zahradě žalované, je žalovanou užíván v celém rozsahu, žalobce nemá na pozemek přístup a neužívá ho. Žalovaná i její rodiče tento pozemek užívali někdy od roku 1972, kdy tento pozemek byl ze strany pozemku [číslo] oddělen plotem, který je v nezměněné podobě od té doby co rodiče žalované nabyli pozemkovou parcelu p. [číslo] do osobního užívání a uvedené oplocení do svého vlastnictví. Jak rodiče žalované, tak i žalovaná užívali tedy od roku 1972 uvedený pozemek jako vlastní s tím, že jeho vlastnictví odvozovali od dohody o osobním užívání pozemku a od kupní smlouvy ze dne 9. 10. 1972 (oplocení, porosty), a to až do roku 2020 s tím, že neměli žádných pochyb o tom, že se jedná o samostatný pozemek, který by neměl být v jejich vlastnictví, naopak se jevil jako součást pozemku [číslo]. 12. Žalovaná a její právní předchůdci (manželé [anonymizováno] – rodiče žalované) tedy drželi od roku 1972 uvedený pozemek jako vlastní, přičemž se jednalo o pravou držbu zakládající se na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Současně žalobkyně event. její právní předchůdci takto drželi sporný pozemek po vydržecí dobu podle § 1091 odst. 2 obč. zák., když dle názoru soudu žalovaná navíc splňuje předpoklady i pro mimořádné vydržení podle § 1095 obč. zák. 13. Žalovaná se tedy stala vlastníkem pozemku, za jehož užívání požaduje žalobce vydání bezdůvodného obohacení, vydržením podle § 1089 odst. 1 obč. zák. případně podle § 1095 obč. zák. a byla jím v době, za kterou žalobce požaduje vydání bezdůvodného obohacení. Naopak navzdory zápisu v katastru žalobce vlastníkem tohoto pozemku není a v uvedené době nebyl, jeho žaloba tedy není důvodná, a proto soud žalobu zamítl. 14. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná a podle §