15 C 231/2022-51 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 00 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 2. 2018 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit částku 20 760 Kč (úvěr 12 000 Kč, úrok ve výši 25,85% z jistiny, částku 480 Kč jako poplatek za uzavření smlouvy, 2 640 Kč jako poplatek za správu úvěru, částku 2 280 Kč jako poplatek za hotovostní výběr splátek) v 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 8 760 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, žalobkyně se domáhá pouze zaplacení jistiny ve výši 12 000 Kč. Na poplatku nežádá ničeho. Dále se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 6 000 Kč jako smluvní pokuty za pozdní platby ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč za období od 7. 3. 2019 do 2. 8. 2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni. Pohledávka proti žalovanému byla smlouvami o postoupení pohledávek postoupena na současnou žalobkyni. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne 11. 11. 2022. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Žalobkyně uvedla, že nejsou k dispozici žádné informace o tom, že by žalovaný na daný úvěr, byť i částečně, plnil. Břemeno důkazní a břemeno důkazní v tomto směru leží na žalovaném, který však nic neuplatnil. Je třeba tedy pohlížet na žalobu tak, že nebylo uhrazeno ničeho. To, že žalobkyně uplatňuje méně, je věcí její volné úvahy. 4. Z úvěrové smlouvy ze dne 6. 2. 2018, [číslo] vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s. r. o. poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, a to za úplatu v celkové výši 8 760 Kč. Úrok představuje 25,85% na poskytnuté období, tedy 25,85% ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. V článku V. bod 4 se strany dohodly pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru, že dlužník věřiteli zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. 5. Dne 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů převedena na [právnická osoba] 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] a smlouvou ze dne 26. 5. 2020 dále na žalobkyni. Poslední postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 6. 2022. 7. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 20. 6. 2022 k zaplacení částky 23 130,40 Kč. 8. Po právní stránce se jedná o spor podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 9. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 10. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 12. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k poskytnuté částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o úvěru podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, kteří evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 73% (za 13 měsíců) z poskytnuté částky je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN uvedené ve výši 189,38 %. 13. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soudu by celkové náklady na úroky, administrativní poplatky a inkasní poplatky neměly při splatnosti okolo jednoho roku přesáhnout 20% úvěru, v tomto případě tedy částku 2 400 Kč, a to včetně úroku. 14. Žalovaným nebylo uhrazeno ničeho. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku ve výši 20% z půjčky, v tomto případě tedy částku 2 400 Kč (12 000 Kč x 0,2), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 14 400 Kč (12 000 Kč + 2 400 Kč – 0 Kč zaplacených žalovaným). Částka 2 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 8 760 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (8 760 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 73% poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnutého úvěru, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Nicméně na tomto místě je třeba konstatovat, že žalobkyně se domáhá pouze uhrazení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, jejíž poskytnutí žalovanému doložila a soud proto žalobě v této části vyhověl, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 o. z., dle kterého je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z jistiny. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Také tento nárok shledal soud oprávněným, neboť pokuta byla řádně ujednána a její výše nepřekračuje hranici stanovenou v § 122 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. 16. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě zcela vyhovět. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 17. Okresní soud nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ohledně všech úkonů právní služby. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 300 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. To vše za první tři úkony právní služby. 18. Náklady řízení tvoří tedy jednak soudní poplatek 800 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o