16 C 39/2021-56 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 3 347,36 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 13. 5. 2018. Tvrdila, že žalované poskytla (resp. její právní předchůdce) prostředky ve výši 1 600 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem 1 747,36 Kč do 11. 6. 2018. Žalovaná dosud neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 6. 9. 2019. Předmětem žaloby je tak jistina 1 600 Kč, poplatek 1 747,36 Kč. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Řízení bylo od 23. 3. 2021 přerušeno podle § 104a odst. 1 insolvenčního zákona z důvodu úpadku žalované řešeného oddlužením. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20. 12. 2021, č. j. KSPA 53 INS 5376/2021, bylo schválené oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Soud tedy může pokračovat v řízení. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. O skutkovém stavu lze uzavřít, že dne 13. 5. 2018 žalobkyně na základě smlouvy o úvěru zaslala na účet žalované částku 1 600 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázala jistinu vrátit spolu s úrokem a poplatkem. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, byla vyjádřena slovy„ 2 318,21 Kč (po slevě) / 3 398,21 Kč (před slevou).“ Přiznání slevy je ponecháno na úvaze úvěrujícího, a to až v situaci řádného plnění dle smlouvy, tedy dle okolností nastalých po jejím uzavření. Ani za situace řádného plnění však úvěrující neměl povinnost slevu poskytnout. Ve smlouvě byla pro případ prodlení s úhradou sjednána smluvní pokuta 0,1 % z částky, ohledně které je klient v prodlení, a povinnost úhrady účelně vynaložených nákladů. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná částku jistiny spolu s poplatkem a úrokem vrátila. 7. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ). 8. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Žalovaná má tak povinnost jistinu 1 600 Kč vrátit. Z této částky soud podle § 1970 OZ přiznal i úroky z prodlení ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. 10. Poplatek a úrok tvořily cenu plnění. Ze smlouvy vyplývá, že v okamžiku uzavření smlouvy byla cena plnění sjednána ve výši 3 398,21 Kč a zároveň byla sjednána možnost jejího snížení, avšak toto snížení bylo vázáno na uvážení úvěrujícího, které v podstatě nebylo omezeno tak, aby bylo možno určit, za jakých podmínek se cena sníží. Ujednání o ceně úvěru tedy umožňovalo podnikateli, aby svévolně určil cenu úvěru až v okamžiku, kdy má být úvěr vrácen – určení ceny až v době plnění je však ujednáním typově nepřiměřeným – zakázaným v § 1814 písm. h) OZ. K takovým ujednáním se podle § 1815 OZ nepřihlíží. Lze tedy uzavřít, že strany měly vůli ujednat cenu plnění, avšak optikou práva nebyla její výše ujednána. Vzhledem k tomu, že se jedná o úvěr, u něhož je cenou plnění v první řadě úrok (jako podstatná náležitost smlouvy), uplatní se úroky obvykle poskytované bankami v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ). Podle databáze ČNB (časové řady ARAD) byly v květnu 2018 průměrné úroky u úvěru na spotřebu 8,49 % ročně. Při takovém úroku dluží žalovaná ke dni rozhodnutí úrok 526,24 Kč. Přiznaný součet jistiny a obchodního úroku tedy činí 2 126,24 Kč. 11. Z celkem žalované částky 3 347,36 Kč soud přiznal 2 126,24 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Soud rovněž zamítl žalobu o úroky z částky převyšující částku 1 600 Kč, neboť v takovém rozsahu se jednalo o zakázaný úrok z úroku (§ 1806 OZ). 12. Žalobkyně tedy byla v řízení úspěšná v poměru cca 2:1, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na 33 % náhrady nákladů řízení. Při plném úspěchu by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů 1 968 Kč (2 úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, 1 úkon po 100 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 2, 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH, 1 000 Kč zaplacený soudní poplatek). Z toho 33 % činí 649,44 Kč. 13. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. 14. Lhůtu k plnění ve výroku pod body I a III tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.