3 C 136/2022-38 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 6 057,90 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla dne 11. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 3 000 Kč, který byl splatný dne 9. 10. 2020. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 3 057,90 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a na svůj dluh nic nezaplatil. Smlouvou ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Kromě zaplacení 6 057,90 Kč žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 10. 10. 2020, do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 11. 9. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut ve výši 3 000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 057,90 Kč se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit do 28 dnů, tj. do 9. 10. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 20. 1. 2022. Výzvou ze dne 20. 1. 2022 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení žalované částky do 3 dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. 5. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSpU“). Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). 7. Podle § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 580 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 10. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které měl žalovaný jednorázově vrátit. Žalovaný však poskytnutý úvěr ani zčásti nevrátil. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru proto soud považuje za důvodný. 11. Poplatek ve výši 3 057,90 Kč (představující 101,9 % jistiny úvěru) je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je však neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 101,9 % (na 28 dnů) z poskytnutého úvěru je neúměrně vysoký. 12. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by výše souhrnného poplatku neměla přesáhnout 30 % z poskytnutého úvěru za jeden rok trvání smlouvy, tj. v daném případě částku 75 Kč při době splacení 28 dnů. Ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v části, ve které převyšuje soudem akceptovatelnou výši soud pak považuje za rozporné s dobrými mravy a tedy dle § 588 o. z. za neplatné. 13. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni 3 075 Kč (součet jistiny 3 000 Kč + poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 75 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. 14. Nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 15. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 2 982,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky. 16. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč dle položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku z žalované částky 6 057,90 Kč do výše 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. 17. V řízení byla žalobkyně úspěšnější (51 %) než žalovaný (49 %). Rozdíl v tomto úspěchu je však zcela nepatrný (2 %), proto soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 18. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.