3 C 83/2022-49 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 8 077,20 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla dne 20. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 4 000 Kč. Následně došlo třikrát k refinancování úvěru vždy na žádost žalovaného, naposledy na základě smlouvy o úvěru ze dne 18. 11. 2019. Žalovaný měl úvěr splatit nejpozději dne 13. 12. 2019. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 4 077,20 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a na svůj dluh nic nezaplatil. Smlouvou ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Kromě zaplacení 8 077,20 Kč žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 14. 12. 2019, do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 20. 8. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě. Na základě smlouvy ze dne 17. 10. 2019 č. [anonymizováno] a ze dne 18. 11. 2019 č. [anonymizováno] byl úvěr refinancován. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 077,20 Kč se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit do 13. 12. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 3. 4. 2021. Výzvou z téhož dne byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení žalované částky do 3 dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. 5. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSpU“). 6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). 8. Podle § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 580 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které měl žalovaný jednorázově vrátit. Žalovaný však poskytnutý úvěr ani zčásti nevrátil. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru proto soud považuje za důvodný. 12. Poplatek ve výši 4 077,20 Kč (představující 101,93 % jistiny úvěru) je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je však neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 101,9 % z poskytnutého úvěru je neúměrně vysoký. 13. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by výše souhrnného poplatku neměla přesáhnout 30 % z poskytnutého úvěru za jeden rok trvání smlouvy, tj. v daném případě částku 400 Kč při době splacení 4 měsíců od poskytnutí jistiny úvěru dle první úvěrové smlouvy. Ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v části, ve které převyšuje soudem akceptovatelnou výši soud pak považuje za rozporné s dobrými mravy a tudíž dle § 588 o. z. za neplatné. 14. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni 4 400 Kč (součet jistiny 4 000 Kč + poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 400 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. 15. Nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 16. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 3 677,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky. 17. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč dle položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku z žalované částky 8 077,20 Kč do výše 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. 18. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 4 400 Kč (54 % žalované částky) a pro 3 677,20 Kč byla žaloba zamítnuta (46 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (54 % - 46 %), má žalobkyně právo na zaplacení 8 % účelně vynaložených nákladů. 19. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 6 534 Kč (3 úkony právní služby po 1 500 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“). V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, přestože lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu, které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částkou 200 Kč a z odst. 5 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. 20. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, doměřovaným soudním poplatkem ve výši 600 Kč, odměnou ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 200 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 089 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 8 %, tj. částka 167 Kč. Soud proto