5 C 149/2021-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou ze dne 25. 11. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 028,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [číslo] [rok] ze dne 26. 7. 2017 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za správu úvěru a poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 6 900 Kč. Žalovaný se celkovou částku zavázal splatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 26. 8. 2018. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem uhradil částku ve výši 15 400 Kč Smlouvou ze dne 19. 7. 2021 byla pohledávka postoupena žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky dne 18. 10. 2021. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 1 500 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 528,50 Kč. 2. V dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., proto soud rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení bylo smlouvou o úvěru č. [číslo] [rok] prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu, na základě které poskytl žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 10 000 Kč společně s náklady úvěru ve výši 7 300 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit 17 300 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, a to při podpisu smlouvy. RPSN činila 189,38 % a úroková sazba činí 63,36 % ročně. Strany se ve smlouvě dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je v prodlení. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 19. 7. 2021 a postoupení bylo oznámeno dne 5. 8. 2021. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne 18. 10. 2021. 5. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy úvěru podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále postupoval dle ust. §§ 580, 588, 1802, 1813 a 1970 o. z. 6. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení požadovaných nákladů spotřebitelského úvěru. 7. Právní předchůdce žalobkyně sjednal s žalovaným měsíční úrok ve výši 28 % ročně, RPSN činila 189,38 %. Při úvaze o tom, zda se jedná o přiměřený smluvní úrok spojený s poskytnutím spotřebitelského úvěru, vychází soud v souladu s ust. § 1802 o. z. z porovnání sjednaných úroků s obvyklými úroky, které požadovaly banky v době, kdy byla smlouva sjednána (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo rozsudek Nejvyššího soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto ohledu vychází z databáze ARAD České národní banky, která poskytuje spolehlivé informace o průměrných úrokových sazbách a jedná se rovněž o jediné objektivně zjistitelné hledisko. Z této databáze soud zjistil, že v červenci 2017, činila úroková sazba korunových úvěrů s fixací od 1 do 5 let poskytnutých domácnostem na spotřebu 8,92 % a RPSN činila ve stejném období 10 %. 8. Soud nemohl přehlédnout, že RSPN poskytnutého úvěru činila 189,38 %, zatímco v daném období činila obvyklá výši RPSN 10 %. Soud proto žalobkyni nepřiznal další požadované náklady ve výši 7 300 Kč, neboť tyto považuje za zjevně nepřiměřené a tudíž v rozporu s dobrými mravy. K tomuto soud přihlíží z úřední povinnosti. Žalovanému tak nevznikla povinnost na zaplacení těchto částek. 9. Žalovanému tak při rozporu výše uvedených poplatků s dobrými mravy, a tak i jejich absolutní neplatnosti, vznikla povinnost pouze na zaplacení zapůjčené jistiny, úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 167 Kč a případně úroku z prodlení v zákonné výši. S ohledem na žalovaným zaplacenou částku 15 400 Kč je zřejmé, že žalovaný svou povinnost splnil a to včetně platby příslušenství, a zároveň žalované smluvní pokuty ve výši 1 528,50 Kč. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně s ohledem na skutečnost, že byl po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady mu tak nevznikly, rozhodl soud o náhradě nákladů tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok.