9 C 125/2022-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 89 508,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu neuhrazené ceny za provedenou opravu vozidla žalovaného. Tu měla žalobkyně pro žalovaného provést na základě jeho objednávky, přičemž se jednalo o vozidlo [registrační značka] Cenu za provedenou opravu vozidla vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou splatnou k datu 9. 12. 2020 ve výši 89 508,78 Kč vč. DPH. Žalovaný opravený vůz zkontroloval a převzal bez výhrad, stejně jako fakturu, kdy fakturovanou částku uznal co do důvodu i výše. Ani přes urgence žalobkyně však doposud na tuto fakturu žalobkyni ničeho nezaplatil. Proto vedle dlužné částky žalobkyně požadovala rovněž úrok z prodlení v zákonné sazbě za dobu ode dne následujícího dni splatnosti předmětné faktury do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, soud proto v souladu s citovaným ustanovením jeho souhlas předpokládal. 4. Ze zakázkového listu č. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že žalovaný předal dne 29. 10. 2020 žalobkyni k opravě vozidlo tov. zn. AUDI A4, [registrační značka]. Odhad ceny za opravu činil 100 000 Kč. Dne 24. 11. 2020 vůz od žalobkyně převzal zpět do své dispozice. 5. Z daňového dokladu č. [anonymizováno] vystaveného dne 25. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za provedenou opravu shora uvedeného vozidla ve výši 89 508,78 Kč. Součástí uvedené faktury byl podrobný rozpis provedených prací a použitého materiálu s uvedením dílčích cen. Žalovaný svým podpisem uvedené faktury stvrdil její převzetí a to, že opravený vůz zkontroloval, převzal bez výhrad a že souhlasí s vyúčtovanou cenou. Faktura byla splatná k datu 9. 12. 2020. 6. Z předžalobní upomínky z 9. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 89 508,78 Kč ve lhůtě do 30. 6. 2022 a současně ho upozornila na to, že pokud ve stanovené lhůtě dluh nezaplatí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 7. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně na základě objednávky žalovaného přijala dne 29. 10. 2020 od žalovaného k opravě vozidlo tov. zn. AUDI A4, [registrační značka]. Žalovanému sdělila předběžné náklady opravy ve výši 100 000 Kč. Opravu provedla a žalovaný si od ní vozidlo převzal zpět 24. 11. 2020, přičemž vozidlo zkontroloval a proti kvalitě provedené opravy nevznesl žádné výhrady. Dne 25. 11. 2020 mu žalobkyně vystavila fakturu, kterou žalovanému byla vyúčtována cena za provedenou opravu ve výši 89 508,78 Kč. Součástí této faktury byl i podrobný rozpis provedených prací a použitého materiálu včetně dílčích cen za tyto práce a materiál. Žalovaný fakturu převzal a vůči výši vyfakturované ceny nevznesl výhrady. Faktura byla splatná k datu 9. 12. 2020. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě vyfakturované částky ještě prostřednictvím svého zástupce předžalobní upomínkou z 9. 6. 2022, v níž byl žalovaný poučen o tom, že pokud dluh neuhradí v dodatečné lhůtě do 30. 6. 2022, bude přistoupeno k podání žaloby k soudu. 8. Po právní stránce soud věc hodnotil jako spor vyplývající ze smlouvy o dílo. Na věc tedy aplikoval právní úpravu obsaženou v § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). 9. Podle § 2586 odst. 1 o. z se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 10. Podle § 2587 věty prvé o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. 11. Podle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno. 12. Podle § 2605 odst. 1 o. z. je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad. 13. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. 14. Žalovaný si u žalobkyně objednal provedení opravy svého vozidla, toto vozidlo žalobkyni za účelem opravy předal a žalobkyně se zavázala požadovanou opravu provést, což také následně učinila. Mezi účastníky tak zjevně došlo k uzavření smlouvy o dílo ve smyslu § 2586 odst. 1 o. z., a to v ústní formě, neboť předmětem shora uvedeného právního jednání účastníků byla oprava věci, která je podle § 2587 věty prvé o. z. dílem. Na základě zmíněné smlouvy bylo povinností žalobkyně provést požadovanou opravu, žalovaný pak byl povinen opravený vůz od žalobkyně převzít a zaplatit cenu opravy. Žalobkyně zjevně svůj závazek ze smlouvy splnila, o čemž svědčí jí předložený zakázkový list i následně vystavená faktura, z nichž vyplývá, že si žalovaný od žalobkyně dne 24. 11. 2020 opravený vůz převzal, aniž by vůči kvalitě provedených prací vznesl jakékoliv výhrady. Dílo tedy bylo ve smyslu § 2605 odst. 1 o. z. dokončené a předané, a lze ho tedy mít podle § 2604 o. z. za provedené. Provedením díla přitom podle § 2610 odst. 1 o. z. vzniklo žalobkyni právo na zaplacení ceny díla, kterou žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou splatnou k 9. 12. 2020. 15. Žalobkyně tedy v řízení prokázala, že jí vznikl nárok na zaplacení ceny díla. Za této situace bylo na žalovaném, aby v řízení případně tvrdil a zejména pak prokázal, že žalobkyni již cenu díla zcela či alespoň částečně uhradil, pokud se tak stalo. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud tedy vyšel z toho, že tvrzení žalobkyně, podle něhož žalovaný na předmětnou fakturu neuhradil ničeho, je pravdivé, a žalobu posoudil v plném rozsahu jako oprávněnou. Proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 89 508,78 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího dni splatnosti předmětné faktury (tj. od 10. 12. 2020) do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 476 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 12 100 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tvoří mimosmluvní odměna jejího zástupce ve výši 9 400 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby, kdy každý z těchto úkonů je podle § 7 bodu 5 AT honorován mimosmluvní odměnou ve výši 4 700 Kč (soud vycházel podle § 8 odst. 1 AT z toho, že výše tarifní hodnoty v dané věci odpovídá vymáhanému peněžitému plnění, tj. částce 89 508,78 Kč), dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (tj. celkem 600 Kč) podle § 13 odst. 4 AT a náhrada za 21% DPH ze shora uvedených položek (tj. z částky 10 000 Kč) ve výši 2 100 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 576 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 17. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.