9 C 183/2022-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 17. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 35 972 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu neuhrazených náhrad za užívání bytu [číslo] v domě [adresa], č.o. [anonymizováno], na ulici [ulice] ve [obec], jehož je žalobkyně vlastníkem. Zmíněný byt žalobkyně na základě nájemní smlouvy z 30. 8. 2018 ve znění následně uzavřených dodatků pronajala žalovanému. Nájem bytu skončil dne 12. 10. 2020 výpovědí ze strany žalobkyně. Žalovaný však byt užíval až do 13. 1. 2022, přičemž žalobkyni nezaplatil náhradu za jeho užívání za měsíce leden 2021 až prosinec 2021, kdy v tomto období činila výše náhrady 2 904 Kč měsíčně, a dále za poměrnou část měsíce ledna 2022, kdy výše náhrady činila 1 124 Kč Vedle dlužných náhrad v celkové výši 35 972 Kč žalobkyně požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních náhrad, a to vždy za období ode dne následujícího dni splatnosti dílčí měsíční náhrady do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 30. 8. 2018 mezi žalobcem a žalovaným soud zjistil, že žalobce přenechal žalovanému k zajištění jeho bytových potřeb byt [číslo] v domě [adresa], č.o. [anonymizováno], na ulici [ulice] ve [obec] včetně sklepní kóje v 1. podzemním podlaží, přičemž žalovaný se zavázal hradit žalobci nájemné za užívání bytu ve výši 2 630 Kč měsíčně, nájemné za užívání vybavení bytu ve výši 219 Kč měsíčně a dále náklady za služby spojené s užíváním bytu, jejichž výše měla být stanovena v evidenčním listu nájemného. Nájemné a zálohy za služby byly splatné měsíčně vždy do konce příslušného kalendářního měsíce, za který se platí. Dle čl. V. odst. 5.4. smlouvy mělo být nájemné každoročně vždy k 1. červenci zvýšeno o míru inflace, přičemž provedení valorizace nájemného a její výši byl žalobce povinen žalovanému oznámit písemně formou nového evidenčního listu. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 9. 2018 do 31. 8. 2019. 5. Z dodatku [číslo] ke shora uvedené nájemní smlouvě uzavřeného dne 9. 7. 2019 bylo zjištěno, že nájem sjednaný předmětnou nájemní smlouvou byl prodloužen do 31. 8. 2021. 6. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 16. 10. 2020 soud zjistil, že žalobce písemně vypověděl nájem předmětného bytu bez výpovědní doby s odkazem na § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), a to z toho důvodu, že žalovaný porušil povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem, neboť mu vznikl dluh na nájemném a nákladech na služby spojené s užíváním bytu za období od dubna 2020 do září 2020 ve výši 22 375 Kč s příslušenstvím a nápravu nezjednal ani po písemné výzvě žalobce ze 7. 8. 2020. Žalovaný byl současně vyzván, aby byt odevzdal žalobci bez zbytečného odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu, k němuž mělo dojít okamžikem převzetí výpovědi. Dle přiložené poštovní dodejky byla žalovanému výpověď zaslána na adresu předmětného bytu 7. 10. 2020, přičemž dne 9. 10. 2020 byla uložena pro případné vyzvednutí u provozovatele poštovních služeb a následně se po uplynutí úložní doby zásilka obsahující výpověď vrátila žalobci jako nevyzvednutá (a to 29. 10. 2018). 7. Ze zápisu o předání a převzetí bytu z 13. 1. 2022 bylo zjištěno, že k faktickému převzetí bytu žalobcem po skončení nájmu došlo až k uvedenému datu, kdy si žalobce s ohledem na nespolupráci žalovaného zjednal do bytu přístup za pomoci zámečníka a vyměnil v bytě zámek. 8. Z evidenčního listu úhrad spojených s užíváním předmětného bytu platného od 1. 11. 2020 soud zjistil, že měsíční výše náhrady za užívání předmětného bytu po 1. 11. 2020 činila 2 904 Kč. 9. Z dopisu z 10. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že při vyúčtování služeb spojených s užíváním shora uvedeného bytu za rok 2020 žalovanému vznikl přeplatek v celkové výši 546 Kč. Žalobce provedl započtení pohledávky žalovaného na vrácení tohoto přeplatku oproti své pohledávce na zaplacení náhrad za užívání předmětného bytu za období od dubna 2020 do května 2021 ve výši 40 656 Kč a vyzval žalovaného, aby zbývající dluh, jehož výše po provedeném započtení činila 40 110 Kč, uhradil ve lhůtě 15 dnů od doručení dopisu. Ten byl dle přiložené poštovní dodejky odeslán žalovanému 18. 6. 2021. 10. Z předžalobní výzvy z 22. 10. 2021, která byla dle přiložené poštovní dodejky odeslána žalovanému 25. 10. 2021, bylo zjištěno, že žalobce písemně vyzval žalovaného k zaplacení náhrad za užívání předmětného bytu za období od června 2021 do září 2021 ve výši 11 616 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy a upozornil jej, že pokud dluh nebude uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 11. Z předžalobní výzvy z 3. 2. 2022, která byla dle přiložené poštovní dodejky odeslána žalovanému 4. 2. 2022, bylo zjištěno, že žalobce písemně vyzval žalovaného k zaplacení náhrad za užívání předmětného bytu za období od října 2021 do ledna 2021 ve výši 9 836 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy a upozornil jej, že pokud dluh nebude uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 12. Na podkladě žalobcem předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobcem dne 30. 8. 2018 užíval byt [číslo] situovaný v domě [číslo] na ulici [ulice] ve [obec], jehož vlastníkem je žalobce. Sjednané nájemné za užívání bytu a jeho vybavení činilo dle nájemní smlouvy 2 849 Kč měsíčně, přičemž bylo současně sjednáno, že výše nájemného se bude každoročně k 1. červenci zvyšovat o míru inflace. Nájem byl původně sjednán na dobu určitou od 1. 9. 2018 do 31. 8. 2019, následně byl dodatkem k nájemní smlouvě prodloužen do 31. 8. 2021. Dne 7. 10. 2020 žalobce zaslal žalovanému písemnou výpověď z nájmu podle § 2991 odst. 1 o. z. zdůvodněnou porušením povinností nájemce zvlášť závažným způsobem, kdy žalovanému vznikl dluh na nájemném a nákladech za služby za období od dubna 2020 do září 2020 ve výši 22 375 Kč s příslušenstvím a žalovaný tento dluh neuhradil ani na základě písemné výzvy žalobce. Tato výpověď byla žalovanému zaslána na adresu předmětného bytu a byla uložena k vyzvednutí u provozovatele poštovních služeb dne 9. 10. 2022. K faktickému ukončení užívání předmětného bytu žalovaným došlo až 13. 1. 2022, kdy si žalobce za pomoci zámečníka zjednal přístup do předmětného bytu a vyměnil zde zámek. Po datu 1. 11. 2020 činila náhrada za užívání předmětného bytu 2 904 Kč. Žalovaný byl žalobcem opakovaně písemně vyzván k úhradě dlužných náhrad za užívání předmětného bytu a byl poučen o tom, že pokud tyto dobrovolně neuhradí, bude přistoupeno k jejich soudnímu vymáhání. 13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor o zaplacení náhrady za užívání bytu ve smyslu § 2295 o. z. 14. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoliv pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. 15. Podle § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu, až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný původně užíval předmětný byt žalobce na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 30. 8. 2018. Žalobce však tuto nájemní smlouvu z důvodu zvlášť závažného porušení povinností nájemce ve smyslu § 2291 odst. 1 o. z. platně vypověděl bez výpovědní doby, neboť žalovaný nezaplatil nájemné a náklady za služby za dobu tří měsíců, a to ani k písemné výzvě žalobce. Výpověď z nájmu byla učiněna dopisem z 6. 10. 2020, který byl žalovanému odeslán 7. 10. 2020. Jakkoliv si tento dopis žalovaný osobně nepřevzal, lze vycházet z toho, že se dostal do jeho dispozice k datu 9. 10. 2020, kdy byl uložen na poště a žalovanému bylo na adrese předmětného bytu poštovním doručovatelem zanecháno oznámení o tom, že si může zásilku vyzvednout na poště (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2622/2006). Právě k 9. 10. 2020 tak skončil na základě výpovědi podané žalobcem nájem předmětného bytu, a pokud žalovaný i nadále předmětný