9 C 347/2021-31 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 4. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení 61 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2021 do zaplacení z titulu dlužného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu č. 8 umístěného ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] na [ulice] ve [obec], který žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi 20. 5. 2020. Žalobou požadovaná částka ve výši 61 820 Kč představovala dlužné nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu za měsíc květen 2020 a dále za období od července 2020 do 30. 11. 2020, kdy byl nájem bytu na základě dohody účastnic ukončen, přičemž žalobkyně oproti celkovému dluhu žalované vzniklému za uvedené období (81 820 Kč) započetla kauci ve výši 20 000 Kč složenou žalovanou po podpisu nájemní smlouvy. Žalovaná vůči žalobkyni svůj dluh dne 19. 11. 2020 písemně uznala co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit nejpozději do 31. 12. 2020. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, domáhala se žalobkyně nejen úhrady dlužné částky, ale rovněž zákonného úroku z prodlení za období od 1. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla soudem zaslána na adresu místa, kde je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádná z účastnic se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, soud proto v souladu se shora citovaným ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas s tímto postupem předpokládal. 4. Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 20. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně jakožto jeho výlučný vlastník přenechala žalované k užívání byt č. 8 situovaný ve 2. nadzemím podlaží domu [adresa] na [ulice] ve [obec]. Žalovaná se zavázala za užívání bytu hradit měsíčně nájemné ve výši 10 800 Kč, které bylo splatné vždy nejpozději do 5. dne příslušného měsíce předem s tím, že nájemné ve výši 5 880 Kč za období od 20. 5. 2020 do 31. 5. 2020 bylo splatné do 31. 5. 2020. Spolu s nájemným se dále žalovaná zavázala každý měsíc hradit žalobkyni měsíční paušální částku ve výši 2 800 Kč jakožto zálohu na úhradu ceny za dodávky elektřiny, částku 650 Kč jakožto zálohu na úhradu ceny za dodávky vody, částku 200 Kč jakožto cenu za svoz odpadu, částku 590 Kč jakožto cenu za připojení k internetu a částku 150 Kč jakožto poplatek za tzv. Omega TV. V neposlední řadě se zavázala složit žalobkyni nejpozději do 15 dnů od uzavření nájemní smlouvy peněžitou jistotu ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně se zavázala tuto jistotu žalované po skončení nájmu a řádném odevzdání vyklizeného bytu vrátit, a to po započtení toho, co jí žalovaná případně bude dlužit na nájmu, případných nákladech na opravu a údržbu bytu, kterou měla žalovaná před jeho odevzdáním na své náklady provést, respektive škod, které by způsobila na předmětném bytě. Nájem bytu byl sjednán na dobu určitou od 20. 5. 2020 do 31. 5. 2022. 5. Z písemného uznání dluhu z 19. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobkyni vzniklý z titulu neuhrazeného nájemného za byt č. 8 v částce 61 820 Kč (v níž byl zohledněn zápočet zaplacené kauce ve výši 20 000 Kč) a zavázala se jej uhradit žalobkyni nejpozději do 31. 12. 2020 ve čtyřech pravidelných splátkách, kdy první splátka ve výši 17 000 Kč byla splatná k 20. 11. 2020, druhá splátka ve výši 17 000 Kč byla splatná k 30. 11. 2020, třetí splátka ve výši 15 820 Kč byla splatná k 10. 12. 2020 a čtvrtá splátka ve výši 12 000 Kč byla splatná k 31. 12. 2020. Zároveň vzala na vědomí, že pokud se dostane do prodlení s úhradou kterékoliv splátky, bude žalobkyně oprávněna po ní požadovat úhradu celé zbývající části dluhu včetně příslušenství. 6. Z předžalobní upomínky z 11. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužného nájemného a úhrad za služby v celkové výši 61 820 Kč ve lhůtě sedmi dnů od doručení upomínky a upozornila ji, že v případě nezaplacení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiložené podací stvrzenky byla předmětná upomínka dne 15. 6. 2021 odeslána na adresu trvalého pobytu žalované uvedenou v nájemní smlouvě. 7. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 20. 5. 2020 smlouvu o nájmu bytu, na jejímž podkladě přenechala žalované k užívání byt č. 8 situovaný ve 2. nadzemním podlaží domu stojícího na adrese [adresa]. Žalovaná se zavázala v souvislosti s užíváním bytu hradit měsíčně nájemné ve výši 10 800 Kč a další související úhrady za služby spojené s užíváním bytu v celkové výši 4 390 Kč, celkem tedy měsíční platbu ve výši 15 190 Kč, která byla splatná vždy k 5. dni příslušného měsíce předem s výjimkou nájemného za období od 20. 5. 2020 do 31. 5. 2020 ve výši 5 880 Kč, které bylo splatné k 31. 5. 2020. Žalovaná byla dále povinna složit žalobkyni do 15 dnů od uzavření smlouvy vratnou kauci ve výši 20 000 Kč, kterou byla žalobkyně dle smlouvy oprávněna započíst mimo jiné oproti případnému dluhu žalované na nájemném. Nájem předmětného bytu byl předčasně ukončen dohodou účastnic k datu 30. 11. 2020, byť byl původně sjednán na dobu určitou až do 31. 5. 2022. Dne 19. 11. 2020 žalovaná vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu a výše svůj dluh v částce 61 820 Kč vzniklý z titulu dlužného nájemného za předmětný byt č. 8 a zavázala se, že tento dluh uhradí formou sjednaných splátek s tím, že poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 31. 12. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužného nájemného ve výši 61 820 Kč předžalobní upomínkou z 11. 6. 2021. 8. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen “o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 9. Podle § 2246 odst. 1 o. z. platí, že si strany při nájmu bytu ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 10. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. 11. Podle § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 12. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na základě nájemní smlouvy uzavřené ve smyslu § 2201, respektive § 2235 odst. 1 a násl. o. z. (zvláštní ustanovení o nájmu bytu a o nájmu domu) užívala předmětný byt ve vlastnictví žalobkyně. Dle smlouvy byla tedy povinna hradit sjednané nájemné i úhrady za služby spojené s užíváním bytu, tedy platby v měsíční výši 15 190 Kč. 13. Žalovaná dne 19. 11. 2020 písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 61 820 Kč vzniklý z titulu dlužného nájemného za období trvání nájmu předmětného bytu co do důvodu i výše a zavázala se jej uhradit ve čtyřech splátkách nejpozději do 31. 12. 2020. Tímto jejím písemným uznáním dluhu byla ve smyslu § 2053 o. z. založena vyvratitelná právní domněnka, že zmíněný dluh v rozsahu, v němž byl žalovanou uznán, v době uznání trval. Bylo tedy na žalované, aby případně prokázala, že shora uvedený dluh vůči žalobkyni jí buď vůbec nevznikl, nebo že jej již zcela či alespoň částečně uhradila. Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, na podanou žalobu, kterou jí soud zaslal k vyjádření, nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala. Soud tedy vycházel z jejího písemného uznání dluhu a dospěl k závěru, že podaná žaloba je v plném rozsahu důvodná. Uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni 61 820 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak svědčí vůči neúspěšné žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 473 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 11 918,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 8 950 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 3 580 Kč podle § 7 bodu 5 cit. vyhl., kdy za tarifní hodnotu pro výpočet odměny soud