9 C 83/2021-82 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 2. 2021 domáhala po žalované zaplacení 34 750 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou dne 30. 11. 2017. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě uvedené smlouvy poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit úrok a poplatky související s úvěrem v celkové výši 14 600 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek. Tyto splátky však nehradila řádně a včas a porušila tak svůj závazek ze smlouvy. V důsledku jejího prodlení právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 13. 7. 2019 jednorázově zesplatnil. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností k 8. 7. 2020 postoupena na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 21 376 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 088 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště žalované ve výši 1 286 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč. Dále požadovala úrok ve výši 10,89 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení s tím, že výše úroku odpovídá výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření smlouvy, a rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, který zčásti kapitalizovala za dobu od prodlení žalované (tj. od 14. 7. 2019) do 20. 5. 2020 na částku 3 270,58 Kč, zčásti požadovala běžící úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení. 2. Přípisem soudu došlým dne 18. 3. 2022 žalobkyně k výzvě soudu upřesnila žalobu v tom smyslu, že žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč opírá o čl. V. odst. 4 uzavřené úvěrové smlouvy, podle něhož byla žalovaná v případě porušení své povinnosti zaplatit jakoukoliv sjednanou splátku úvěru řádně a včas povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně současně specifikovala, jakým způsobem dospěla k výsledné požadované částce smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč (viz tabulka na č.l. 57 verte spisu). 3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla soudem zaslána na adresu jejího trvalého pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 4. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalované a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Vzhledem k této skutečnosti došlo dle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona v účinném znění k přerušení řízení. Následně usnesením téhož insolvenčního soudu ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], bylo schválené oddlužení žalované zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 1. 2022, čímž pozbylo účinků rozhodnutí o úpadku a bylo možné pokračovat v řízení o pohledávce žalobkyně vzniklé z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy. 5. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, pokud jde o žalovanou, ta se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení její souhlas předpokládal. 6. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 30. 11. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tuto částku vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila dle smlouvy 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, v přepočtu na rok pak 25,85 % ročně, dále poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč Celkem tak byla žalovaná povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně 34 600 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč, které byly splatné vždy k 30. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. V čl. V. odst. 4 smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny bude žalovaná povinna uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesměl dle uvedeného ustanovení přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. 7. Z žalobkyní předložené transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uhradila devíti postupnými splátkami v období od 30. 11. 2017 do 31. 10. 2018 celkem 10 850 Kč, když zaplatila 30. 11. 2017 800 Kč, 30. 12. 2017 500 Kč, 20. 1. 2018 2 600 Kč, 15. 3. 2018 2 700 Kč, 31. 5. 2018 500 Kč, 12. 6. 2018 1 000 Kč, 27. 8. 2018 1 000 Kč, 29. 9. 2018 1 250 Kč a 31. 10. 2018 500 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 24. 6. 2020, jakož i z potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky z 29. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou vzniklou z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni, a to s účinností k 8. 7. 2020. 9. Z dopisu z 24. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovanou o postoupení pohledávky a vyzval ji, aby napříště na svůj dluh plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. 10. Z předžalobní výzvy ze 17. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 40 637,83 Kč vzniklé z titulu předmětné smlouvy o úvěru ve lhůtě do 1. 1. 2021 a upozornila žalovanou, že pokud nebude dluh v uvedené lhůtě uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Předmětná výzva byla dle přiloženého poštovního podacího archu odeslána žalované dne 18. 12. 2020. 11. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 30. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, tj. 5 600 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč Celkem tedy měla žalovaná na základě uvedené smlouvy uhradit částku 34 600 Kč, a to formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 2 600 Kč splatných vždy k 30. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu byla smlouva uzavřena. První splátka úvěru tedy byla splatná k 30. 12. 2017. Ve smlouvě byla mimo jiné sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, a to pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru či zesplatněné jistiny, s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty podle smlouvy nesměl přesáhnout polovinu poskytnuté jistiny úvěru. Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila v období od 30. 11. 2017 do 31. 10. 2018 celkem 10 850 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 24. 6. 2020 s účinností k 8. 7. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy ve výši 40 637,83 Kč v dodatečně poskytnuté lhůtě a upozornila ji na to, že pokud nebude dluh zaplacen dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 1802 o. z. platí, že mají-li být pl