15 C 291/2022-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 24 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] která byla dle žaloby uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (sídlem [adresa] [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec a číslo]) a žalovaným dne 9. 12. 2021. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 4 600 Kč, obojí ve lhůtě do 8. 1. 2022. Na svůj dluh z předmětné smlouvy však neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na současnou žalobkyni. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, zbývajícího dlužného úroku ve výši 4 600 Kč. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ani žalobkyně s tímto postupem k výzvě soudu nevyslovila nesouhlas. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 9. 12. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem/úrokem ve výši 4 600 Kč, celkem tedy částku 24 600 Kč. Obojí se žalovaný zavázal vrátit ve lhůtě 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83% ročně. Poskytnutá částka měla být žalovanému vyplacena na bankovní účet č. [bankovní účet]. Sám žalovaný pak měl dlužnou částku uhradit na některý z výslovně uvedených účtů věřitele, mj. i na účet [číslo] vedený u [obec] [anonymizováno] Součástí smlouvy byly též obchodní podmínky a dále seznam poplatků spojených s vymáháním pohledávky. 5. Z výpisu z účtu [obec] [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 9. 12. 2021 vyplacena částka 20 000 Kč. 6. Z upomínek vystavených dne 22. 1. 2022, 31. 1. 2022 a naposledy 8. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, naposledy ve výši 25 350 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na současnou žalobkyni. O tomto postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 17. 7. 2022, kdy mu současně s tím byla zaslána předžalobní výzva k plnění na částku 34 544 Kč. 8. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 9. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému dne 9. 12. 2021 v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 4 600 Kč, obojí ve lhůtě 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru, tj. nejpozději do 8. 1. 2022. Úrok činil 279,83% ročně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, jehož výše činila celkem 25 350 Kč, třemi upomínkami ze dne 22. 1. 2022, 31. 1. 2022 a 8. 2. 2022 a následně rovněž předžalobní upomínkou jejího zástupce ze dne 17. 7. 2022. 9. Po právní stránce se jedná o spor podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 10. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 11. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z., neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. 13. Žalobkyně s žalovanou sjednala smluvní úrok ve výši 279,83% ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). 14. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 15. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez ohledu na další uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené poplatky za vystavené upomínky. 16. Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby se nepoctivým poskytovatelům půjček nedostávalo soudní ochrany, jelikož zjevně zneužívají svého postavení na úkor spotřebitelů, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, a kteří jsou v naprosté většině případů klienty nebankovních poskytovatelů půjček. 17. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v únoru 2019, tedy v době uzavření smlouvy, činila 8,21% ročně. Soud přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlou půjčku, kdy žalovaný dostal vyplaceny peníze, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši 20% ročně. Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sjednaly úrok ve výši 279,83 % ročně, což je sazba mnohonásobně převyšující soudem akceptovatelnou výši. Soud tedy připouští výši úroků pouze co do 20% ročně, ve výši nad 20% ročně považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy. Stanovenou výši úroků ve výši 279,83% považuje soud za zcela nepřijatelnou. Jelikož je soud toho názoru, že závazky by se měly plnit, tak určil dle úvěrové kalkulačky, jaká by byla výše úroku, kdyby žalovaná splácela úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokem 20 % v období od uzavření smlouvy (od data první splátky) do data zesplatnění úvěru, tedy za období od 9. 12. 2021 do 8. 1. 2022. Za toto období by úroky činily 329 Kč, nikoliv tedy částku 4 600 Kč požadovanou žalobkyní. Pro zjednodušení tedy měl žalovaný zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 20 000 Kč a dále úrok ve výši 329 Kč. 18. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením dlužné částky, vznikl žalobkyni též nárok na zákonný úrok ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a činí v případě žalované po celou dobu 11,75% ročně. 19. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbýva