15 C 49/2023-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 619 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], byla online uzavřena dne 9. 7. 2021 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku nejpozději do 8. 8. 2021, a to spolu s poplatkem ve výši 3 382,29 Kč a úrokem 236,71 Kč Celkem měl tedy žalovaný vrátit částku 11 619 Kč, a to formou jediné splátky. Žalovaný však svůj závazek nesplnil řádně a včas, dle žaloby neuhradil ničeho. Dle žaloby se žalovaný dostala do prodlení se splácením úvěru, když úvěr nesplatil do dne 8. 8. 2021, ode dne 9. 8. 2021 se tak žalovaný ocitl v prodlení s úhradou úvěru, v důsledku čehož vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny. Dne 18. 3. 2022 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru pod [číslo] [spisová značka] uzavřené dne 9. 7. 2021 mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 8 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 36 % ročně, úrok ve výši 236,71 Kč, s roční procentní sazbou nákladů 807,11%. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr vrátit jednorázovou splátkou ve výši 9 589,63 Kč, a to do 8. 8. 2021. Při překročení doby splatnosti byl úrok stanoven na částku 236,71 Kč se sazbou 36% ročně, RPSN činilo 9 274,72%. Jednorázová splátka činila 11 619 Kč, poplatek tedy činil 3 382,29 Kč (spolu s uvedeným úrokem tedy 236,71 Kč tedy celkem 3 619 Kč). V článku VIII. smlouvy si účastníci sjednali v případě prodlení s úhradou dlužné splátky povinnost zaplatit smluvní úrok dle smlouvy, úrok z prodlení v zákonné výši, náhradu účelně vynaložených nákladů dle sazebníku a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Žalovaný požádal o zaslání úvěru na účet číslo [bankovní účet]. Jako variabilní symbol bylo uvedeno [číslo]. 5. Z potvrzení o platbě [právnická osoba] ze dne 9. 7. 2021 soud zjistil, že na účet číslo [bankovní účet] byla zaslána z účtu [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. částka 8 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. 6. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2022, Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2022 a přílohy [číslo] – seznamu pohledávek soud zjistil, že právní [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobkyně uzavřela uvedené smlouvy o postoupení pohledávky ze shora uvedené úvěrové smlouvy, a to v částce 11 619 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky s poučením, aby plnění z uvedené smlouvy nadále zasílal žalobkyni. 8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 5. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. 9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. NOZ (nového občanského zákoníku – dále jen NOZ) ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Výplata úvěru byla doložena dokladem o vyplacení úvěru, viz odstavec 5. odůvodnění tohoto rozsudku. Podle smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se tento zavázal jednorázově splatit s pevnou úrokovou sazbou 36 % ročně, úrok ve výši 236,71 Kč, s ohledem na prodlení s roční procentní sazbou nákladů 9 274,72%, a poplatkem ve výši 3 619 Kč (3 382,29 + 236,71). Celkem tedy měla vrátit 11 619 Kč formou jedné splátky a to ve lhůtě 30 dnů, tedy do 8. 8. 2021. V článku VIII. smlouvy si účastníci sjednali v případě prodlení s úhradou dlužné splátky povinnost zaplatit smluvní úrok dle smlouvy, úrok z prodlení v zákonné výši, náhradu účelně vynaložených nákladů dle sazebníku a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Smluvní pokutu nicméně žalobkyně nepožaduje. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že předmětný úvěr již uhradil a kdy, v řízení byl zcela nečinný. 10. V předmětné smlouvě byl sjednán smluvní úrok ve výši 36 % p. a. a roční procentní sazba nákladů 9 274,72 % Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba přihlédnout rovněž k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovena zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S přihlédnutím ke shora uvedenému, dále s přihlédnutím k tomu, že se ve věci jedná o spotřebitelský úvěr poskytovaný nebankovním subjektem, je soud ochoten akceptovat úrok ve výši 20 % ročně z poskytnuté jistiny úvěru, tj. cca dvojnásobek zjištěné obvyklé úrokové míry, která činila dle databáze časových řad ARAD České národní banky v červenci 2021 celkem 8,36 %. 11. Soud po přezkoumání uzavřené smlouvy o úvěru a listin založených ve spise rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, tedy jistinu úvěru, spolu s 20 % p. a. úrokem z částky 8 000 Kč za období od 9. 7. 2021 do 8. 8. 2021 ve výši 132 Kč Celkem tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 8 132 Kč. Zbývající požadovanou částku, tj. 3 487 Kč (11 619 – 8 132), pak soud žalobkyni s odkazem na shora uvedené ve smyslu § 580 o. z. nepřiznal a žalobu pro tuto částku zamítl tak jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. 12. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostala do prodlení, je povinen podle ustanovení § 1970 NOZ zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z jistiny úvěru. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). 13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 800 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 1 AT – po 300 Kč za jeden (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění; § 11 odst. 1 písm. a), d), h) AT), celkem tedy 900 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 252 Kč (0,21 x (900 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 252 Kč (800 + 900 + 300 + 252). Žalobkyně byla se svým návrhem úspěšná co do částky 8 132 Kč, tedy v rozsahu 70%. V 30% uspěl žalovaný, neboť žaloba byla pro částku 3 487 Kč zamítnuta. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výší 40%, celkem tedy částka 901 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 14. Lhůta ke splnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.