16 C 43/2023-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 28 722,12 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 22. 11. 2007 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru na sporožirovém účtu s limitem 13 000 Kč, který byl dne 4. 12. 2009 navýšen na 16 000 Kč a došlo i ke změně čísla účtu. Konečný termín splatnosti byl stanoven nejpozději do jednoho roku od (opětovného) čerpání úvěru. Žalovaná však úvěr přečerpala a neuhradila včas částku 17 509,12 Kč, proto byla pohledávka dne 2. 5. 2022 převedena na evidenční účet pohledávek. Současný dluh tvoří jistina 24 872,68 Kč, úrok 1 490,62 Kč, úrok z prodlení 2 358,82 Kč. Později žalobkyně upravila svá žalobní tvrzení tak, že došlo k chybnému kapitalizování úroků do jistiny, dlužná jistina tak správně činí 16 752,12 Kč, celková dlužní částka 17 509,12 Kč (jistina + úrok a úrok z prodlení do 2. 5. 2022 ve výši 757 Kč). Nově tak žalobkyně žádá 17 509,12 Kč s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu vzala žalobu zpět. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze Smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu uzavřené dne 13. 9. 2001 mezi žalovanou a žalobkyní soud zjistil, že žalovaná touto smlouvou získal možnost přečerpat svůj účet do výše povoleného limitu. V čl. 1 byl sjednán limit kontokorentu ve výši 13 000 Kč. Úroková sazba kontokorentu byla určena odkazem na Sazebník. V čl. 5 se žalovaná zavázala nepřekročit limit kontokorentu. V čl. 6 byla sjednána povinnost klienta splatit kontokorent nejpozději do jednoho roku od čerpání kontokorentu. V čl. 15 bylo sjednáno oprávnění banky vypovědět smlouvu s okamžitou účinností při porušení podmínek smlouvy. 5. Z Dohody o změně Smlouvy o sporožirovém účtu uzavřené dne 22. 11. 2007 soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na podmínky kontokorentu. 6. Z výpisu ze sporožirového účtu za období 1. 12. 2009 – 31. 12. 2009 soud zjistil, že limit kontokorentu byl zvýšen na 16 000 Kč. 7. Z výpisů z účtu za období 1. 2. – 31. 5. 2022 soud zjistil, že nejpozději od 28. 2. 2022 žalovaná překročila limit kontokorentu. Ke dni 1. 5. 2022 byla žalovaná na svém účtu v mínusu 16 752,12 Kč. 8. Z ostatních předložených listin soud neučinil soud žádná zjištění, která by měla vliv na rozhodnutí ve věci. 9. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého žalovaná překročila limit kontokorentu, Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná cokoliv uhradila. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 11. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Takové ujednání mezi stranami nebylo, nicméně i tak soud postupoval podle právní úpravy účinné po 1. 1. 2014, neboť smlouva o kontokorentu je vázána na existenci účtu a úprava úvěru se na takový právní vztah použije pouze přiměřeně přes odkaz v § 2665 OZ, přičemž na účet se dle § 3077 odst. použije úprava účinná od 1. 1. 2014, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem. 12. Podle § 2665 OZ platí, že ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 13. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Ze skutkových zjištění a citované právní úpravy je patrné, že smlouva uzavřená mezi stranami byla kontokorentem ve smyslu § 2665 OZ Smluvní i zákonnou povinností žalované tak bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za ně úrok (§ 2395 OZ). To však žalovaná neučinila, její povinnost tedy trvá. 15. Právo na úrok z prodlení pak vyplývá z § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu po částečném zpětvzetí. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 17. V rozsahu předmětu řízení po částečném zastavení řízení byla žalobkyně úspěšná, naopak neúspěšná byla v zastaveném rozsahu (neboť z procesního hlediska zavinila zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř.). Poměr úspěchu stran tedy činí 61:39, žalobkyně má tedy podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 22 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ty sestávaly ze soudního poplatku 1 150 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř ve výši 300 Kč, celkem tedy 1 450 Kč. Z toho 22 % činí 319 Kč. 18. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.