3 C 109/2023-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení 11 035,31 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 11. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit nejpozději dne 11. 12. 2022 spolu s poplatkem za službu Presto ve výši 825 Kč, a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 320 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Ke dni podání žaloby sestává dlužná částka z neuhrazené jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku Presto ve výši 825 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 320 Kč, celkem tedy ve výši 10 145 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 10 145 Kč od 12. 12. 2022 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení, tj. ve výši 890,31 Kč. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 11. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 11. 12. 2022, a to spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 320 Kč a s poplatkem za službu Presto ve výši 165 Kč RPSN činila 2115,69 %. Z čl. 6 všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Součástí smlouvy byl i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. 5. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že na účet žalované uvedený ve smlouvě byla dne 11. 11. 2022 vyplacena částka 7 000 Kč. 6. Z výpisu k úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalobkyně ověřovala příjem a výdaje žalované. 7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 7. 2023 vzal soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že zásilka byla podána na poštu dne 14. 7. 2023. 8. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalované dne 11. 11. 2022 peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit dne 11. 12. 2022 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 320 Kč a s poplatkem Presto ve výši 165 Kč. Mimo hlavní smlouvu, ve všeobecných obchodních podmínkách, bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 9. Po právní stránce soud věc posuzoval spor jako spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSpU“). 10. Podle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). 12. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které měla žalovaná jednorázově vrátit. Žalovaná však svůj dluh nezaplatila. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru proto soud považuje za důvodný. Za důvodný rovněž soud považuje poplatek za služby Presto ve výši 165 Kč, když tato částka byla sjednána ve smlouvě. 16. Poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 320 Kč (představující 33 % jistiny úvěru) je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je však neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 33 % (na 30 dnů) z poskytnutého úvěru je neúměrně vysoký. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by výše souhrnného poplatku neměla přesáhnout 30 % z poskytnutého úvěru za jeden měsíc trvání smlouvy. Ze Sazebníku žalobkyně navíc vyplynulo, že pro úvěry s jistinou od 5 001 Kč do 10 000 Kč včetně jsou poskytovány s poplatkem 29 % z půjčené částky na 30 dní. Ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v části, ve které převyšuje soudem akceptovatelnou výši, a která přesahuje i smluvní ujednání, soud pak považuje za rozporné s dobrými mravy a tudíž dle § 588 o. z. za neplatné. 17. Ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od doby prodlení do zaplacení nebylo sjednáno přímo v úvěrové smlouvě, ale bylo obsaženo v obchodních podmínkách. Rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, hovoří zcela jasně o tom, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek. Na tomto závěru nemění nic ani případný odkaz v textu úvěrové smlouvy na obchodní podmínky. Ujednání o smluvní pokutě tedy soud považuje za neplatné podle § 1813 o.z. a § 588 o.z. 18. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni 9 265 Kč (součet jistiny 7 000 Kč + poplatky za služby ve výši 165 Kč + poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 100 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 19. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 1 770,31 Kč a co do rozdílu mezi přiznanými a požadovanými zákonnými úroky z prodlení. 20. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku z žalované částky 11 035,31 Kč do výše 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč. 21. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 9 265 Kč (84 % žalované částky) a pro 1 770,31 Kč byla žaloba zamítnuta (16 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (84 % - 16 %), má žalobkyně právo na zaplacení 68 % účelně vynaložených nákladů. 22. Žalobkyně požadovala, vyjma náhrady zaplaceného soudního poplatku, náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 6824,40 Kč (3 úkony právní služby po 1 580 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpis