3 C 11/2023-38 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 700 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 24. 11. 2021, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 20 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného dne 24. 11. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 24. 12. 2021 a za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek ve výši 6 500 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. Mimo zaplacení jistiny zápůjčky a poplatku žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 25. 12. 2021, a dále úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 za písemné výzvy odeslané dne 31. 12. 2021, 7. 1. 2022, 14. 1. 2022, 23. 1. 2022 a 7. 2. 2022. Dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny zápůjčky za období ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. od 25. 12. 2021, do dne 31. 10. 2022, tj. ve výši 6 200 Kč. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 11. 2021 ve znění dodatku ze dne 29. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnutou zápůjčku ve výši 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet do dvou dnů od účinnosti smlouvy. Žalovaný se za poskytnutí zápůjčky zavázal zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 6 500 Kč RPSN činila 5986 %. Zápůjčku spolu s poplatkem se žalovaný zavázal uhradit do 24. 12. 2021 Smluvní pokuta za prodlení žalovaného s plněním jeho závazků ze smlouvy byla sjednána ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Současně byla pro případ prodlení žalovaného sjednána povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady žalobkyně ve výši 500 Kč za každou písemnou výzvu k úhradě. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. 6. Podle potvrzení o provedené platbě žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, a to dne 24. 11. 2021 a 29. 11. 2021. 7. Z výpisu k platbě vyplývá, že žalobkyně ověřila pomocí korunové bezhotovostní platby, že bankovní účet uvedený ve smlouvě k poskytnutí zápůjčky je bankovním účtem vedeným na jméno žalovaného. 8. Z upomínek ze dne 31. 12. 2021, 7. 1. 2022, 14. 1. 2022, 23. 1. 2022 a 7. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky po splatnosti zápůjčky. 9. Z výzvy ze dne 3. 10. 2022 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 3. 10. 2022, jak vyplývá z podacího lístku. 10. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 24. 11. 2021 smlouva o zápůjčce ve znění dodatku ze dne 29. 11. 2021, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 6 500 Kč byl žalovaný povinen vrátit do 24. 12. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu po splatnosti pěti upomínkami zpoplatněnými po 500 Kč Smluvní pokuta za prodlení s vrácením zápůjčky činila 0,1 % denně z dlužné jistiny zápůjčky ode dne následujícího po dni prodlení do zaplacení. 11. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 12. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 13. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). 14. Podle § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 580 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 17. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 24. 12. 2021. Žalovaný se však dostal do prodlení s její úhradou. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny zápůjčky proto soud považuje za důvodný. 18. Souhrnný poplatek je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k zapůjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal, a to dokonce i v situaci, kdy v předtištěné (formulářové) smlouvě o zápůjčce uvedl, že porozuměl všem ustanovením smlouvy a že žádné z těchto ustanovení pro něj není překvapivé. 19. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 390 % (za 1 rok) ze zapůjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN uvedené ve výši 5986 %. V době uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. v listopadu 2021 totiž činila sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 7,34 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. 20. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. 21. Podle názoru soudu by tato částka měla představovat maximálně 30 % ze zapůjčené částky za jeden rok trvání smlouvy. V daném případě soud akceptuje souhrnný poplatek ve výši 2 000 Kč pro trvání smlouvy po dobu 1 měsíce. Ujednání o souhrnném poplatku, v části, ve které převyšuje soudem akceptovatelnou výši poplatku, proto soud považuje dle § 588 o.z. za neplatné. 22. Žalobkyně požadovala zaplacení nákladů v souvislosti s upomínáním žalovaného k úhradě dlužné částky po splatnosti, a to za pět upomínek zpoplatněných částkou 500 Kč za každou upomínku. V daném případě se však soudu četnost upomínek vzhledem k délce splatnosti zápůjčky a výše účtovaných nákladů s přihlédnutím k výši dlužné částky jeví jako nepřiměřená. Za dané situace soud považuje za účelné náklady na upomínání ve výši maximálně 500 Kč ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. Ve zbývající výši 2 000 Kč pak soud započítal na smluvní pokutu. 23. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny zápůjčky počítané od 25. 12. 2021 do 10. 11. 2022, tedy ve výši 6 200 Kč. Sjednaná výše smluvní pokuty není nepřiměřená, je uplatněná v souladu se zákonem (§ 122 odst. 2 a 3 ZSpU) a nárok na její zapl