3 C 173/2022-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 7 716,86 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 29. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 6 700 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit nejpozději dne 28. 8. 2021 spolu s poplatkem za službu [anonymizována dvě slova] ve výši 110 Kč, za službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč, za SMS servis ve výši 29 Kč, poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 610 Kč a poplatkem za odklad splatnosti úvěru celkově po 30 dní podle čl. 2 Sazebníku. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 4 610 Kč, a to 1 610 Kč dne 27. 7. 2021 a 3 000 Kč dne 1. 11. 2021. Zaplacené částky byly použity nejprve na úhradu úroků z prodlení, smluvních pokut, poplatků za doplňkové služby a na jistinu úvěru. Ke dni podání žaloby sestává dlužná částka z neuhrazené jistiny ve výši 6 700 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 016,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 857,17 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 980 Kč (paušální náhrada 35 Kč denně za 28 dní v období od 29. 8. 2021 do 25. 8. 2022, maximálně však ve výši 490 Kč, částka je složena z 27 SMS, 21 e-mailů a 11 telefonátů) a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze 7 716,86 Kč od 29. 8. 2021 do 26. 11. 2021. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ze 7 716,86 Kč od 29. 8. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 6. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 700 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 29. 7. 2021 s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 610 Kč, poplatkem za službu [anonymizována dvě slova] ve výši 110 Kč, za službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč a za informační SMS servis ve výši 29 Kč RPSN činila 1273,73 %. Součástí Všeobecných obchodních podmínek, platných ode dne 1. 8. 2020, v čl. 5 bylo sjednáno oprávnění žalovaného požádat o prodloužení doby trvání úvěru za poplatek ve výši dle čl. 2 Sazebníku, který činil 22 % z nesplacené jistiny v případě prodloužení o 30 dnů, tj. ve výši 814 Kč. Z čl. 6 vyplývá oprávnění žalobkyně v případě prodlení žalovaného požadovat po žalovaném zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši dle čl. 3 Sazebníku, a to v paušální výši 35 Kč denně, když tato částka je dána rozpočtením nákladů na osoby, které se podílejí na řešení prodlení spotřebitele, a to prostřednictvím telefonu, e-mailu či korespondence), maximálně však 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. Dále byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Výzvou ze dne 25. 8. 2022 právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem 4 610 Kč. 5. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSpU“). 6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). 8. Podle § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 580 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 700 Kč, které měl žalovaný jednorázově vrátit. Žalovaný však svůj dluh zaplatil jen částečně. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru proto soud považuje za důvodný. Za důvodný rovněž soud považuje poplatek za služby [anonymizována tři slova] i SMS servis v celkové výši 304 Kč. 12. Poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 610 Kč a dále poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 814 Kč (představující 36 % jistiny úvěru) je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je však neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 36 % (na 60 dnů) z poskytnutého úvěru je neúměrně vysoký. 13. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by výše souhrnného poplatku neměla přesáhnout 30 % z poskytnutého úvěru za jeden rok trvání smlouvy, tj. v daném případě částku maximálně 500 Kč při době splacení 2 měsíců od poskytnutí jistiny úvěru. Ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v části, ve které převyšuje soudem akceptovatelnou výši soud pak považuje za rozporné s dobrými mravy a tudíž dle § 588 o. z. za neplatné. 14. Ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od doby prodlení do zaplacení nebylo sjednáno přímo v úvěrové smlouvě, ale bylo obsaženo v obchodních podmínkách. Rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, hovoří zcela jasně o tom, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek. Na tomto závěru nemění nic ani případný odkaz v textu úvěrové smlouvy na obchodní podmínky. Ujednání o smluvní pokutě tedy soud považuje za neplatné podle § 1813 o.z. a § 588 o.z. 15. Náklady na vymáhání byly sjednány v paušální výši a byly navázány pouze na délku prodlení žalovaného. Jednalo se tedy o zastřenou smluvní pokutu, o níž platí tytéž závěry o neplatnosti právního jednání. 16. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni 2 894 Kč (součet jistiny 6 700 Kč + poplatky za služby ve výši 304 Kč + poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 500 Kč – 4 610 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. 17. Nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 18. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 5 802,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 4 822,86 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z 7 716,86 Kč od 29. 8. 2021 do 26. 11. 2021. 19. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč dle položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku z žalované částky 7 716,86 Kč do výše 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. 20. V řízení byl žalovaný úspěšnější (67 %) než žalobkyně (33 %) a měl by tedy p