3 C 193/2022-93 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 11. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 104 589,04 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy [číslo] uzavřené dne 11. 2. 2019 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 75 000 Kč, kterou žalovaná převzala v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 57 252 Kč, který zahrnuje kapitalizovaný úrok ve výši 29 % ročně, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 132 252 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 5 511 Kč (poslední splátka činila 5 499 Kč). Žalovaná uhradila celkem částku 67 767,70 Kč, částku 7 838,48 Kč uhradila po splatnosti poslední splátky. Své povinnosti však neplnila řádně a včas, když se dostala do prodlení s předepsanými splátkami. Žalobkyně tak požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, se kterou je žalovaná v prodlení kapitalizovanou ke dni 1. 2. 2022, tj. 37 004,74 Kč a sankční poplatek ve výši 3 100 Kč. Smlouvou ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 42 765,95 Kč spolu s úrokem z prodlení, poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši 21 718,35 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 37 004,74 Kč a sankční poplatek ve výši 3 100 Kč. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 15. 3. 2023 uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalované, když bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádné nesplacené závazky. 4. Dne 30. 3. 2023 žalobkyně uvedla, že bere svou žalobu co do smluvního úroku ve výši 5 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení a požaduje úrok ve výši 24 % ročně z částky 42 765,95 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 5. Usnesením ze dne 3. 4. 2023, č. j. 3 C 193/2022-84 soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby a sdělila soudu důvody, pro které se zpětvzetím nesouhlasí, v opačném případě bude soud předpokládat, že se zpětvzetím souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaná na výzvu soudu nevyjádřila, bylo řízení v části 5% ročního úroku od 18. 3. 2022 do zaplacení podle § 96 odst. 1 až 3 o.s.ř. zastaveno. 6. Žalobkyně dále upřesnila, že částka 3 100 Kč se skládá z poplatku za zaslané upomínky ve výši 300 Kč za celkem 7 upomínek a dále byl naúčtován poplatek ve výši 1 000 Kč za zahájení vymáhání dluhu. Smluvní ujednání je v souladu s § 122 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. 7. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 2. 2019 soud zjistil, že žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 75 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 57 252 Kč, celkem tedy částku 132 252 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách po 5 511 Kč s tím, že poslední splátka činila 5 499 Kč. Souhrnný poplatek sestával z úroku ve výši 24 719 Kč a částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 27 223 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 310 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 29 % ročně a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy. RPSN činilo 82,53 %. Žalobkyně zároveň předložila Standardní informace o spotřebitelském úvěru. 9. Ze zákaznické karty soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované. 10. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem 67 767,20 Kč, poslední částku uhradila 15. 4. 2021, již po datu splatnosti zápůjčky. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a z přílohy soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila svou pohledávku žalobkyni. 12. Z oznámení ze dne 1. 2. 2022 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou o postoupení pohledávky. 13. Předchůdce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení pohledávky dne 8. 3. 2020, 19. 4. 2020, 9. 8. 2020, 24. 9. 2020, 9. 3. 2021, 3. 6. 2021 a 13. 9. 2021. Žalobkyně potom vyzývala žalovanou k zaplacení pohledávky dne 10. 2. 2022. 14. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. 15. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 75 000 Kč a ta se zavázala částku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 57 252 Kč, celkem tedy částku 132 252 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách po 5 511 Kč s tím, že poslední splátka činila 5 499 Kč. Pojistné nebylo sjednáno. Pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy o zápůjčce byla postoupena žalobkyni. 16. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 17. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 18. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). 19. Podle § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle § 580 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 21. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 22. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 23. Souhrnný poplatek je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k zapůjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o zápůjčce podepsala, a to dokonce i v situaci, kdy v předtištěné (formulářové) smlouvě o zápůjčce uvedla, že porozuměla všem ustanovením smlouvy a že vzájemná plnění nepovažuje za plnění v hrubém nepoměru. 24. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 29 % (za 1 rok) ze zapůjčené částky je neúměrně vysoký. V době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v únoru 2019 totiž činila sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 8,45 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. 25. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. 26. Podle názoru soudu by tato částka měla představovat max