9 C 142/2023-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení 16 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 251 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastnicemi uzavřena 6. 4. 2022. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 251 Kč, obojí ve lhůtě do 15. 6. 2022. Tento svůj závazek však nesplnila řádně a včas, neboť na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila pouze 711 Kč. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalované dle žalobkyně povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jejím prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev po 500 Kč) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 899 Kč, která odpovídala smluvní sazbě sjednané v čl. 2 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky (10 000 Kč) denně za období od 16. 6. 2022 do 12. 6. 2023, kdy žalobkyně ponížila celkovou smluvní pokutu za uvedené období, která činila 3 610 Kč, o provedené úhrady žalované ve výši 711 Kč a v žalobě si tak nárokovala smluvní pokutu ve výši 2 899 Kč Vedle celkové dlužné částky ve výši 16 150 Kč odpovídající dlužné jistině, poplatku a smluvní pokutě žalobkyně požadovala rovněž zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jejichž výše odpovídala shora uvedeným poplatkům za písemné výzvy (2 500 Kč), a zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině zápůjčky a poplatku za dobu ode dne následujícího sjednanému dni splatnosti zápůjčky do zaplacení. 2. Usnesením ze dne 10. 10. 2023, č.j. 9 C 142/2023-38, soud písemně vyzval žalobkyni, aby mu ve stanovené lhůtě předložila důkazy k prokázání v žalobě uvedeného tvrzení, že před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce, respektive následným navýšením poskytnuté zápůjčky ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), řádně posoudila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších ve smlouvě sjednaných plateb splatit a že dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně na výzvu reagovala přípisem soudu došlým dne 19. 10. 2023, v němž sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a že si je vědoma toho, že tato skutečnost zřejmě povede k závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce. Proto požádala soud, aby uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně zákonného úroku z prodlení a nahradit žalobkyni náklady řízení. 3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 22. 11. 2023. Žalobkyně i její zástupkyně se z tohoto jednání omluvily, přičemž souhlasily s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaná, která se k jednání dostavila, nesporovala, že došlo k uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce a následnému poskytnutí v žalobě uvedených peněžních prostředků. Uvedla, že v době uzavření smlouvy pobírala starobní důchod, jehož výši si již přesně nepamatuje, a dále měla příjem z dohod o provedení práce, na jejichž základě prováděla distribuci reklamních letáků a novin pro pana [příjmení] z [obec] a dále společnosti Ka a [anonymizováno]. Výše její odměny za tuto činnost činila cca 25 000 Kč měsíčně. V uvedené době bydlela v podnájmu v [obec], kde hradila nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně. Dále musela každý měsíc vynaložit cca 4 000 Kč na nákup pohonných hmot do vozidla, které využívala při rozvozu letáků. Jinak měla běžné životní náklady. V době uzavření smlouvy měla asi osm dalších závazků vůči nejrůznějším poskytovatelům úvěrů v celkové výši cca 160 000 Kč, které nebyla schopna splácet. Situaci se snažila řešit tak, že v říjnu 2022 podala insolvenčnímu soudu insolvenční návrh spojený s žádostí o povolení oddlužení, ten však byl zamítnut. Aktuálně s ohledem na svůj špatný zdravotní stav nepracuje, jejím jediným příjmem je starobní důchod ve výši 16 500 Kč. Tento důchod jí byl v nedávné době navýšen, v době uzavření smlouvy o zápůjčce byl tedy nepochybně nižší. Svůj dluh by žalobkyni ráda uhradila, není však schopna dlužnou částku zaplatit najednou, proto požádala, aby jí soud umožnil dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Pokud žalobkyně uvádí, že na dluh z předmětné smlouvy bylo uhrazeno 711 Kč, pak dle žalované toto tvrzení je asi pravdivé, žalovaná není schopna sdělit, jakou částku přesně na svůj dluh již uhradila. 4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastnicemi dne 6. 4. 2022, jakož i z dodatku k této smlouvě z 14. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku, jejíž výše nejprve měla činit 8 500 Kč, následně byla zápůjčka po uzavření shora uvedeného dodatku navýšena o dalších 1 500 Kč na částku 10 000 Kč. Ta měla být dle smlouvy vyplacena žalované na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala, že za poskytnutí zápůjčky uhradí žalobkyni poplatek, jehož celková výše po uzavření dodatku ke smlouvě činila 3 251 Kč. Zápůjčka včetně sjednaného poplatku byla splatná k datu 6. 5. 2022. Dle čl. 2 smlouvy okamžikem prodlení žalované se splacením zápůjčky i jakékoliv její části veškeré doposud vyúčtované poplatky měly přirůst k jistině a stát se její součástí. Zároveň byla pro případ prodlení žalované v uvedeném ustanovení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále povinnost žalované uhradit zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vzniknou v souvislosti s prodlením žalované. Mezi ty byl dle smlouvy řazen mimo jiné poplatek za písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. 5. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované ve prospěch jejího bankovního účtu uvedeného ve smlouvě dne 6. 4. 2022 částku 8 500 Kč a dne 14. 4. 2022 částku ve výši 1 500 Kč. 6. Z písemných upomínek z 22. 6. 2022, 29. 6. 2022, 6. 7. 2022, 15. 7. 2022 a 30. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně celkem v pěti případech vyzývala žalovanou k úhradě jejího dluhu z předmětné smlouvy o zápůjčce. 7. Z předžalobní výzvy z 24. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce rovněž prostřednictvím zástupce žalobkyně, přičemž byla upozorněna na to, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně poskytla na základě smlouvy uzavřené mezi účastnicemi 6. 4. 2022 a dále na základě následně uzavřeného dodatku k této smlouvě ze dne 14. 4. 2022 žalované dvěma platbami peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedené prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 251 Kč ve lhůtě do 6. 5. 2022. Současně si účastníce v čl. 2 smlouvy sjednaly pro případ prodlení žalované s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalované zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalované, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. V tomtéž ustanovení smlouvy pak bylo sjednáno i to, že okamžikem prodlení žalované se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirostou k jistině a stanou se její součástí. Žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovanou o zaplacení jejího dluhu z předmětné smlouvy, následně pak žalované prostřednictvím své zástupkyně zaslala ještě předžalobní výzvu. 9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), tedy ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tj. v postavení podnikatele, zatímco žalovaná při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nejednala, byla tedy v pozici spotřebitele. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejném druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční s