9 C 205/2023-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení 10 374,79 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastnicemi uzavřena 6. 10. 2022. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit poté, kdy se účastnice dvakrát dohodly na odložení původního termínu splatnosti úvěru, k datu 19. 12. 2022. V téže lhůtě měla žalovaná uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatek za doplňkovou službu„ Klidné spaní“ ve výši 220 Kč a poplatek za doplňkovou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč. Tento svůj závazek ze smlouvy však porušila a žalobkyni doposud na svůj dluh z ní neuhradila ničeho. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč a poplatků za obě shora uvedené doplňkové služby v celkové výši 385 Kč. Dále požadovala s odkazem na čl. 6 svých všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 svého sazebníku po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky odpovídající dlužné jistině úvěru, poplatku za jeho poskytnutí a poplatkům za sjednané doplňkové služby, tj. z částky 9 415 Kč, a to ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru, tj. od 20. 12. 2022, do 25. 3. 2022 Smluvní pokuta za uvedené období činila 959,79 Kč. V neposlední řadě si žalobkyně nárokovala též zákonný úrok z prodlení z částky 9 415 Kč za dobu od 20. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena do vlastních rukou dne 7. 9. 2023, ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádná z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním uzavřené mezi účastnicemi dne 6. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 7 000 Kč bezhotovostním převodem ve prospěch jejího bankovního účtu č. [bankovní účet], a to nejpozději do 3 dnů od uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátí nejpozději do 5. 11. 2022 a současně zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč. Nedílnou součást uzavřené smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně platné od 1. 8. 2020 (dále jen„ VOP“) a její sazebník. Žalovaná si při uzavření smlouvy zvolila dvě volitelné doplňkové služby. V prvé řadě se jednalo o službu„ Klidné spaní“, která umožňovala žalované zajistit si odklad splatnosti úvěru o dva měsíce v případě nenadálých událostí, jako např. ztráty zaměstnání bez své viny, pracovní neschopnosti, vzniku invalidity 3. stupně, atd. Tato služba byla zpoplatněna částkou 110 Kč měsíčně po celou dobu trvání úvěru s tím, že poplatek za její poskytnutí byl splatný s řádnou splatností úvěru. V případě využití dané služby měl být účtován za každých 30 dnů, o které bude případně odložena splatnost úvěru. Na základě doplňkové služby„ Presto“ pak žalobkyně garantovala žalované vyplacení úvěru do tří minut od jeho schválení. Tato služba byla jednorázově zpoplatněna částkou 165 Kč bez ohledu na výši čerpaného úvěru a žalovaná si ji mohla zvolit v průběhu žádosti o úvěr. Dle čl. 6 VOP měla být žalovaná v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru, povinna uhradit žalobkyni mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, přičemž uplatněná smluvní pokuta nesměla přesáhnout polovinu poskytnuté výše úvěru. 5. Z potvrzení o provedené platbě předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalované uvedeného ve smlouvě dne 6. 10. 2022 částku 7 000 Kč. 6. Z předžalobní výzvy ze 14. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 11 356,75 Kč s příslušenstvím vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy ve lhůtě 3 dnů a upozornila ji, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. 7. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. 8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 6. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě vyplatila žalované téhož dne bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tuto částku žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, obojí ve lhůtě do 5. 11. 2022. Žalovaná si při uzavření smlouvy zvolila doplňkovou službu„ Klidné spaní“, která jí za předem vymezených podmínek umožňovala dosáhnout odkladu splatnosti úvěru o dva měsíce a jež byla zpoplatněna částkou ve výši 110 Kč měsíčně, kterou byla žalobkyně dle smlouvy oprávněna účtovat žalované po celou dobu trvání smlouvy, tedy i v případě, kdy dojde k odložení splatnosti úvěru. Dále si žalovaná zvolila volitelnou službu„ Presto“, na základě které jí žalobkyně garantovala vyplacení úvěru do tří minut od jeho schválení. Za tuto službu se žalovaná zavázala uhradit jednorázový poplatek ve výši 165 Kč bez ohledu na výši úvěru. Nedílnou součást smlouvy tvořily mimo jiné VOP a sazebník žalobkyně. Podle čl. 6 VOP měla být žalovaná v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru, povinna uhradit mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, přičemž uplatněná smluvní pokuta nesměla přesáhnout ve svém souhrnu polovinu poskytnuté jistiny úvěru. Dopisem ze 14. 7. 2023 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k zaplacení dluhu ze shora uvedené úvěrové smlouvy ve výši 11 356,75 Kč s příslušenstvím ve lhůtě tří dnů a upozornila žalovanou, že pokud dluh ve stanovené lhůtě neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 10. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi došlo uzavřením smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ke vzniku závazkového právního vztahu. Předmětná smlouva o úvěru vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ, přičemž byla uzavřena již za účinnosti novely č. 96/2022 Sb., která s účinností od 29. 5. 2022 zakotvila v § 87 odst. 1 větě prvé ZSÚ sankci absolutní neplatnosti pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v případech, kdy poskytovatel úvěru nedostojí své zákonné povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ a neposoudí řádně úvěruschopnost spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr řádně a včas splatit. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ soud má povinnost k případné neplatnosti přihlédnout i bez návrhu. V posuzovaném případě by se tedy nabízelo, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobkyně řádně dostála své zákonné povinnosti a náležitě posoudila úvěruschopnost žalované. Soud je však toho názoru, že u spotřebitelských úvěrů, u kterých jistina nepřesahuje částku 20 000 Kč, je (až na případné výjimky, u kterých by mohl být detailní přezkum úvěruschopnosti namístě) v podstatě vždy dán předpoklad toho, že spotřebitel bude schopen takové úvěry splatit, neboť se při zohlednění aktuální výše mezd a v obecné rovině i cenové hladiny nejedná o nijak vysoké částky a i osoby, jejichž osobní, majetkové a výdělkové poměry nejsou nikterak komfortní, by v případě, kdy projeví alespoň minimální snahu svým smluvním závazkům dostát, měly být schopny zajistit si dostatek finančních prostředků na splacení takových úvěrů. Z této premisy v řešené věci soud vycházel a žalobkyni proto nevyzýval k doplnění důkazů týkajících se procesu posouzení úvěruschopnosti žalované (nad rámec těch, které