9 C 261/2023-51 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 12 875 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným 3. 11. 2022. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 16 059,88 Kč, a to v ujednaných měsíčních splátkách, kdy poslední splátka měla být splatná k datu 3. 11. 2025. Tuto svou povinnost však nesplnil, neboť se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, což vedlo právního předchůdce žalobkyně k tomu, že k datu 5. 3. 2023 celý dluh žalovaného z předmětné smlouvy jednorázově zesplatnil. Následně svou pohledávku ze smlouvy postoupil na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 12 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 375 Kč účtované za prodlení žalovaného se splacením úvěru, jejíž výše odpovídala sjednané denní sazbě 0,1 % z částky 12 500 Kč za dobu od 6. 3. 2023 do 5. 4. 2023. V žalobě si dále v položce označené jako„ kapitalizovaný úrok“ nárokovala zaplacení dlužného úroku ve výši 3 298 Kč a částky 150 Kč odpovídající sjednané úhradě za odeslání celkem tří písemných upomínek žalovanému. Dále požadovala zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním předmětné pohledávky v celkové výši 217 Kč, které měly odpovídat nákladům na jednu osobní návštěvu pověřeného terénního pracovníka žalobkyně u žalovaného. V neposlední řadě si žalobkyně nárokovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru za dobu od prvního dne prodlení žalovaného, tj. od 6. 3. 2023, do 5. 4. 2023, jehož výši kapitalizovala na částku 154,11 Kč, a dále za období ode dne následujícího dni postoupení předmětné pohledávky, tj. od 12. 4. 2023, do zaplacení. 2. Usnesením ze dne 12. 12. 2023, č.j. 9 C 261/2023-47, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), a současně aby předložila důkazy k prokázání toho, že tuto svou zákonnou povinnost skutečně splnila. Žalobkyni také konkrétně instruoval, jakým způsobem má splnění své zákonné povinnosti doložit, a sdělil jí, že na podkladě jí doposud předložených důkazů nelze uzavřít, že by před poskytnutím úvěru dostatečně prověřila schopnost žalovaného tento úvěr řádně a včas splatit. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění její povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta. 3. Žalobkyně na shora uvedenou výzvu soudu reagovala přípisem, který byl soudu doručen 18. 12. 2023. V tomto přípise sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje. Současně vzala podanou žalobu částečně zpět co do částky 3 823 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 3 448 Kč a smluvní pokutu ve výši 375 Kč. Uvedla, že nadále požaduje po žalovaném pouze zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 500 Kč, zákonného úroku z prodlení z této jistiny, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř.. Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, pokud jde o žalovaného, ten se ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., zda s tímto postupem souhlasí, soud proto podle citovaného ustanovení jeho souhlas předpokládal. Na tomto místě se sluší poznamenat, že soud si je samozřejmě vědom toho, že v případě, kdy žalobce ve sporu neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně některých rozhodných skutečností, má mu být v tomto směru poskytováno procesní poučení podle § 118a o. s. ř. primárně při jednání. V daném případě však žalobkyně poté, kdy jí soud písemně vyzval k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a současně ji poučil i o následcích toho, pokud uvedené výzvě nevyhoví, výslovně sdělila, že žádnými důkazy vztahujícími se k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Za této situace z pohledu soudu postrádalo smysl, aby bylo ve věci nařizováno jednání, a to tím spíše, že soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně i její právní zástupce se z nařízených jednání, které se týkají smluv o zápůjčkách či úvěrech, které se svými klienty uzavřeli právní předchůdci žalobkyně, pravidelně omlouvají. Soud tedy rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání. 5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 3. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, a to bezhotovostně ve prospěch jeho bankovního účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a současně zaplatit úrok v celkové výši 16 059,88 Kč, obojí v 36 měsíčních splátkách po 793,33 Kč, které byly splatné vždy k 3. dni příslušného měsíce počínaje 3. 12. 2022. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 64,64 % ročně. Ve smlouvě byla pro případ jeho prodlení s placením dohodnutých splátek sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, dále úrok z prodlení v zákonné výši a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč, přičemž žalovanému mohly být zaslány nejvýše tři zpoplatněné upomínky. 6. Z výpisu z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný dne 3. 11. 2022 ze svého bankovního účtu uvedeného ve smlouvě uhradil ve prospěch účtu právního předchůdce žalobkyně ověřovací poplatek ve výši 0,01 Kč. Téhož dne mu pak na zmíněný účet byla vyplacena částka 12 500 Kč, a to pod var. symbolem [číslo]. 7. Z upomínek ze dne 3. 1. 2023 a 2. 2. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně opakovaně písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru v dodatečně poskytnuté lhůtě, přičemž ve druhé výzvě upozornil žalovaného na nebezpečí zesplatnění úvěru. 8. Z výzvy z 5. 3. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně s odkazem na čl. 3 svých všeobecných obchodních podmínek, které tvořily nedílnou součást smlouvy o úvěru, vyzval žalovaného k zaplacení celého zbývajícího dluhu z předmětné smlouvy v celkové výši 15 982,66 Kč. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému 5. 3. 2023. 9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 8. 12. 2022, ze společného prohlášení obou smluvních stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 4. 2023, jakož i z potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky a z oznámení o postoupení pohledávky z 18. 4. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla jejím právním předchůdcem postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. 10. Z předžalobní upomínky z 1. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě svého dluhu opakovaně vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně. 11. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 3. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uvedenou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 16 059,88 Kč, a to v ujednaných měsíčních splátkách. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně písemně vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru a dopisem z 5. 3. 2023 následně i k jednorázové úhradě celého jeho dluhu z předmětné smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně posléze svou pohledávku ze smlouvy postoupil na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně jej vyzvala k plnění prostřednictvím předžalobní výzvy jejího právního zástupce. 12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho pr