7 C 102/2024-51 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 31 077,54 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 13. 2. 2023 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že při ověření úvěruschopnosti nejprve u žalovaného zjistila informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o poskytnutí úvěru, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, zda není v insolvenčním řízení, vyžádala si výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru policie hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Dle názoru žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a dle jejího názoru zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedený společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider – poskytovatel služby informování o platebním účtu a vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Při šetření žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 76 232 Kč, který dle žalobkyně žalovanému umožnil bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet číslo , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 15. 2. 2023 ve výši 10 000 Kč, dne 13. 2. 2023 ve výši 20 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby – službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 330 Kč a informační SMS servis za poplatek 87 Kč. Žalovaný požádal 5krát o odklad splatnosti úvěru celkově o 70 dní a splatnost úvěru nastala dne 24. 5. 2023. Dle žaloby má žalovaný nesplacenou pohledávku vůči žalobkyni ve výši 30 558,22 Kč představující jistinu ve výši 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 141,22 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 330 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 87 Kč. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že pokud nárok žalobkyně na zaplacení částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru nebude mít soud za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Soud usnesením ze dne 30. 8. 2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 102/2024-43 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně žalobu na základě citované výzvy nedoplnila, dne 22. 10. 2024 zaslala omluvu z jednání a navrhla, aby soud podané žalobě vyhověl.4. Žalobkyně se k jednání nařízenému na den 29. 10. 2024 nedostavila, byla omluvena. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 13. 2. 2023 soud zjistil, že věřitel se zavázal žalovanému poskytnout částku 30 000 Kč, jednalo se o spotřebitelský úvěr, v rámci volitelných služeb si žalovaný zvolil službu „Klidné spaní“ za 110 Kč měsíčně a službu „Informační SMS servis“ za 29 Kč měsíčně a zavázal se za ně zaplatit. Dále se žalovaný zavázal zaplatit i poplatek za sjednání úvěru, který byl konkrétně specifikován v článku 1 Sazebníku. Celková výše spotřebitelského bezúčelového úvěru – postupné čerpání – činila 30 000 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 1 410,33 %, první tranše úvěru 20 000 Kč, úvěr měl být uhrazen jednorázově ve výši 37 639 Kč do 15. 3. 2023. Celková výše poplatku činila 7 500 Kč. Úvěr byl poskytnut na účet číslo , č. účtu, . Totožnost spotřebitele byla autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet AISP – protiúčet patřil žalovanému. Ověření proběhlo dne 13. 2. 2023. K žalobě žalobkyně doložila výpis o posouzení úvěruschopnosti pod identifikačním číslem případu 23618887. Žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti s celkovým počtem členů 2, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem 2, výše pravidelných měsíčních výdajů nebyla uvedena, výše ověřeného čistého příjmu 762325 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 48 000 Kč, rezerva pro výdaje byla uvedena ve výši 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 12 080 Kč, disponibilní příjem činil 26 200 Kč, počet doporučených prodloužení 1, posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnocena jako úspěšné. Ke smlouvě byl přiložen Sazebník platný od 1. 12. 2021 a Všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 1. 8. 2020. Dále ke smlouvě žalobkyně předložila výpis identifikovaných příjmů, z předložených příjmových transakcí však není zřejmé, o jaké transakce se jedná, jsou zde uvedeny pouze data a částky bez bližší specifikace.6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 31 077,54 Kč a k úhradě nákladů ve výši 11 180,40 Kč, a to do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 24. 3. 2024.7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 3. 9. 2024 bylo zjištěno, že na účet žalovaného uvedený shora byly dne 15. 2. 2023 a 13. 2. 2023 připsány shora uvedené částky poskytnutého úvěru.8. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.11. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl