7 C 58/2024-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 21. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 647,63 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 6. 2. 2023 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 13 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že při ověření úvěruschopnosti nejprve u žalovaného zjistila informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o poskytnutí úvěru, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, zda není v insolvenčním řízení, vyžádala si výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru policie hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Dle názoru žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a dle jejího názoru zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedený společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider – poskytovatel služby informování o platebním účtu a vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Při šetření žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 27 113 Kč, který dle žalobkyně žalovanému umožnil bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet číslo , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobce, a to dne 6. 2. 2023 ve výši 13 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby – služba „klidné spaní“ za poplatek 220 Kč a informační SMS servis za poplatek 58 Kč. Žalovaný požádal 2 krát o odklad splatnosti úvěru celkové o 37 dní a splatnost úvěru nastala dne 14. 4. 2023. Dle žaloby žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s článkem 6.4 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalovaný má ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 16 788 Kč skládající se z jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve výši 220 Kč a poplatku za službu informační SMS servis ve výši 58 Kč. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že pokud nárok žalobce na zaplacení částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru nebude mít soud za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 788 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 788 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, částky 1 859,63 Kč na smluvní pokutě v souladu s čl. 6.4. Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku, tj. ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu s tím, že žalobkyně žalobou uplatňovala smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení, když se žalovaný dostal do prodlení dne 14. 4. 2023 (tedy smluvní pokutu za období od 15. 4. 2023 do 14. 7. 2023).2. Soud usnesením ze dne 11. 6. 2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschpnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 58/2024-35 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně žalobu na základě citované výzvy nedoplnila, dne 13. 8. 2024 zaslala omluvu z jednání a navrhla, aby soud podané žalobě vyhověl.4. Žalobkyně se k jednání nařízenému na den 15. 8. 2024 nedostavila, byla omluvena. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 6. 2. 2023 soud zjistil, že věřitel se zavázal žalovanému poskytnout částku 13 000 Kč, jednalo se o spotřebitelský úvěr, v rámci volitelných služeb si žalovaný zvolil službu „klidné spaní“ za 110 Kč měsíčně a informační SMS servis za 29 Kč měsíčně a zavázal se za ně zaplatit. Dále se žalovaný zavázal zaplatit i poplatek za sjednání úvěru, který byl konkrétně specifikován v článku 1 Sazebníku. Celková výše spotřebitelského bezúčelového úvěru – postupné čerpání – činila 13 000 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 1 732,08 %, první tranše úvěru 13 000 Kč, úvěr měl být uhrazen jednorázově ve výši 16 649 Kč do 8. 3. 2023. Celková výše poplatku činila 3 510 Kč. Úvěr byl poskytnut na účet číslo , č. účtu, . Totožnost spotřebitele byla autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet AISP – protiúčet patřil žalovanému. Ověření proběhlo dne 6. 2. 2023. K žalobě žalobkyně doložila výpis o posouzení úvěruschopnosti pod identifikačním číslem případu 23610519. Žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti s celkovým počtem členů 2, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem 2, Výše pravidelných měsíčních výdajů nebyla uvedena, výše ověřeného čistého příjmu 27 113 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 16 000 Kč, rezerva pro výdaje byla uvedena ve výši 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 1 455 Kč, disponibilní příjem činil 14 500 Kč, počet doporučených prodloužení 1, posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnocena jako úspěšné. Ke smlouvě byla přiložena i kopie občanského průkazu žalovaného a identifikované příjmy – jednalo se o výpis příjmových transakcích z účtu žalovaného za období od 14. 12. 2021 do 12. 12. 2022 – zde jsou uvedeny pouze částky bez bližší specifikace, ze které by bylo zřejmé, o jaké částky se jedná. Dále byl předložen Sazebník platný od 1. 12. 2021 a Všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 1. 8. 2020.6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 20 004,71 Kč a k úhradě nákladů ve výši 6 969 Kč, a to do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 24. 3. 2024.7. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr