7 C 77/2024-27 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, uzavřené dne 18. 12. 2023, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč. Celý úvěr měl být zaplacen dne 25. 2. 2024. Strany si mezi sebou pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč pro každý jednotlivý případ prodlení. Dle žaloby byl žalovaný v prodlení s úhradou pěti splátek, celková výše sankce činila 2 500 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry na své webové stránce www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru provedla ověření žalovaným uvedených údajů, provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, k ověření majitele bankovního účtu využila žalobkyně služeb společnosti , Anonymizováno, ., která disponuje licencí AISP. Úvěr žalobkyně žalovanému vyplatila dne 18. 12. 2023 na bankovní účet , č. účtu, . Žalovaný na úvěr nic neuhradil, a to ani přes zaslanou upomínku. Žalobou se žalobkyně domáhala přiznání částky 11 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 11 000 Kč od 26. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně. Dále žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požadovala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Soud usnesením ze dne 15. 7. 2024 pod čj. 7 C 77/2024-19 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že dostatečně před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a zároveň byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud z důvodu stručnosti na citované usnesení odkazuje.3. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného i přes výzvu soudu nedoplnila.4. K soudem nařízenému jednání dne 3. 10. 2024 se žalobkyně nedostavila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 18. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru vrátit v pěti splátkách po 1 700 Kč. Celá částka, včetně poplatku, měla být žalobkyni vrácena dne 25. 2. 2024, za 70 dní trvání úvěru poplatek činil 3 500 Kč. Dále si strany pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč.6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 18. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně dne 18. 12. 2023 odeslala žalovanému částku 5 001 Kč.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla upomínka žalovanému odeslána téhož dne.8. Ze zprávy , Anonymizováno, . ze dne 16. 8. 2024 soud zjistil, že účet číslo , č. účtu, patří žalovanému a že žalovaný z tohoto účtu odeslal dne 18. 12. 2023 částku 1 Kč a žalobkyně žalovanému zaslala částku 5 001 Kč. Uvedená částka byla převedena dne 19. 12. 2023.9. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, žalovaný při uzavření smlouvy uvedl adresu sídla svého podnikání a IČO, v článku II. smlouvy bodu 2.4. byl úvěr poskytnut výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského úvěru.10. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2024 sp. zn. 21 Cdo 3140/2023 a i rozhodovací praxe Ústavního soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Navíc spotřebitelem může být i fyzická osoba podnikatele, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem.15. Shora uvedená smlouva sice byla nazvána jako smlouva o podnikatelském úvěru a žalovaný v ní vystupuje jako podnikatel, nicméně soud je toho názoru, že je možné vyložit ji i jako smlouvu úvěrovou podle zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr soud učinil na základě parametrů sjednaného úvěru, zejména pokud jde o výši poskytnuté částky, doby, na kterou se tato částka půjčuje.16. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, na který žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval, tedy poskytnutí úvěru ani tvrzení, že na poskytnutý úvěr nic neuhradil, nijak nesporoval. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru ověřovala totožnost žalovaného dle předloženého dokladu totožnosti, nijak nedoložila, a to ani přes výzvu soudu, že zkoumala, že žalovaný bude schopen poskytnutý „podnikatelský“ úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo vůbec, je úvěrová smlouva neplatná (to platí nejen pro spotřebitelské úvěry, ale i pro jiné než spotřebitelské úvěry). Neplatnost smlouvy o podnikatelském úvěru soud dovozuje i z nepřiměřeně vysokého příslušenství, když na poskytnutý úvěr ve výši 5 000 Kč žalobkyně požaduje zaplacení dalších 3 500 Kč u úvěru, který byl poskytnut na 70 dní. Třebaže se jedná o krátkodobý úvěr, u něhož je třeba přijmout takové nastavení úroku, které umožňuje rychlé generování zisku (jinak by takový krátký úvěr ekonomicky nedával smyl) a lze tedy tolerovat i vyšší úrok, ale úrok ve výši 70 % (3 500 Kč z částky 5 000 Kč) je evidentně nemravný. K tomuto vysokému úroku žalobkyně požadovala další částku 2 500 Kč za zaslání pěti upomínek po 500 Kč, což je dle názoru soudu rovněž nepřiměřené.17. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného a úvěr poskytla bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. O tom svědčí i to, že žalovaný na uplatněnou pohledávku nezaplatil vůbec ničeho. Nezbytnost získání spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o poměrech (nejen příjmových, ale i výdajových) žadatele o úvěr musí plynout z tvrzení úvěrujícího, a v případě přezkumu věci soudem i z k tomu doložených důkazů. Navíc žalobkyně poskytla úvěr, který je s ohledem na vysoké příslušenství úvěru v rozporu s dobrými mravy.18. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a důsledkem rozporu smlouvy s dobrými mravy je závěr soudu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst