7 C 78/2024-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 26. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 371,46 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 19. 12. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , jméno FO, a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle tvrzení žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 371,46 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 19. 4. 2024. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho účet číslo , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Dle žaloby žalovaný dluh neuhradil ani před zaslanou předžalobní upomínku. Pohledávka za žalovaným byla na současnou žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27. 1. 2020. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že právní předchůdce před poskytnutím úvěru posoudil řádně úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji (mimo splátku), kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Dále uvedla, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISR, CEE, CRKI, EUCB. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně přiznání částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Soud usnesením ze dne 15. 7. 2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschpnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 78/2024-25 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala, pouze dne 2. 10. 2024 soudu zaslala omluvu z jednání.4. K soudem nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, byla omluvena, žalovaný se bez omluvy nedostavil, doručení bylo vykázáno.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 19. 12. 2023 uzavřené mezi společnosti , Anonymizováno, . a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč s termínem splatnosti do patnácti dnů od data výpisu. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, roční procentní sazba ve výši 299,98 %. Celková splatná částka byla sjednána ve výši 17 959,74 Kč.6. Ze Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla dne 27. 1. 2020 postoupena na současnou žalobkyni.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 5. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení shora uvedené pohledávky na současnou žalobkyni, zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 15 371,46 Kč, a to do tří dnů od doručení oznámení.8. Z platební informace právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že celková dlužná částka k datu splatnosti činila 15 411,72 Kč.9. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 1. 8. 2024 bylo zjištěno, že majitelem účtu , tel. číslo, , Anonymizováno, je žalovaný. Na uvedený účet byla dne 19. 12. 2023 připsána částka 10 000 Kč z účtu číslo , č. účtu, společnosti , Anonymizováno10. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.13. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, která je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, respektive současná žalobkyně toto žádným způsobem neprokázala, ačkoliv k tomu byla zdejšímu soudem vyzvána. Již v návrhu žalobkyně uvedla, že pro případ, že soud nebude mít nárok z úvěrové smlouvy za prokázaný, nechť je dlužná částka jistiny posouzena jako bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud neměl přes výzvu adresovanou žalobkyni k dispozici žádné listinné podklady, ze kterých by mohl úvěruschopnost žalovaného dovodit. Právní předchůdce žalobkyně k poskytnutí úvěru přistoupil bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného.15. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného je závěr soudu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Dále bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč byly žalovanému poskytnuty. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žalovaný je žalobkyni povinen uhradit částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení. Nárok na úroky z prodlení vyplývají z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jejich výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.16. Výrokem II. soud žalobu v části, ve které se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení dalších 5371,45 Kč s příslušenstvím zamítl, a to s ohledem na shora uvedené.17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 15 371,46 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 10 000 Kč a žaloba byla pro částku 5 371,46 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 65 % ku 35 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 30 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně představují dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014 dle § 14b odst. 1) za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši 300 Kč za úkon, tj. 3 x 300 Kč (za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby), dále paušální náhradu hotových výdajů ke shora uvedeným úkonům ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek, tj. ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, celkem 2 452 Kč. Žalobkyně má nárok na zaplacení 30 % z těchto nákladů, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 736 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lh