9 C 266/2024-54 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 45 122,82 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 1. 2. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na základě této smlouvy čerpal úvěr v konečné výši 45 122,82 Kč, který měl být splacen nejpozději do 1. 6. 2024. Právní předchůdce žalobkyně dle žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Právní předchůdce žalobkyně svým klientům ponechává rezervu ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu ve výši 3 410 Kč. Půjčky poskytuje tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů klienta. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích, tedy v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, rejstřících CRKI a EUCB. Na základě takto zjištěných informací nevznikly důvodné pochybnosti ohledně jeho platební schopnosti, proto právní předchůdce žalobkyně vyhověl žádosti žalovaného a poskytl mu předmětný úvěr. Ten však žalovaný nesplácel řádně a včas, ač byl k tomu opakovaně písemně vyzýván. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, která se po žalovaném domáhala zaplacení vyčerpané částky úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud tedy jeho souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 1. 2. 2024, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednaný úrok, jehož výše byla ve smlouvě vyjádřena sazbou 146,949 % ročně. Úvěr byl poskytnut na období jednoho roku. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky spolu s úrokem splácet v minimálních měsíčních splátkách, jejichž výše měla dle smlouvy činit 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, a to podle toho, která částka bude vyšší. Splátky měly být spláceny v měsíčních intervalech počínaje dnem prvního čerpání.5. Ze sdělení , právnická osoba, . z 19. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, .6. Z výpisů ze shora uvedeného bankovního účtu, které si soud od banky vyžádal, bylo zjištěno, že v období od 1. 2. 2024 do 31. 5. 2024 čerpal žalovaný peněžní prostředky od právního předchůdce žalobkyně pouze dne 1. 2. 2024 ve výši 30 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 27. 1. 2020, jakož i z dodatku č. 2 k této smlouvě z 18. 11. 2021 a dále ze seznamu postoupených pohledávek předloženého žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzval jej, aby svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 45 122,82 Kč uhradil žalobkyni.9. Z předžalobní upomínky z 29. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy vyzván i právním zástupcem žalobkyně.10. Z ostatních předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv relevantní pro rozhodnutí ve věci.11. Na podkladě shora uvedených důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 1. 2. 2024 poskytl žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem, jehož výše činila dle smlouvy 146,949 % ročně, v ujednaných minimálních měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupil na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval. Žalovaný byl ze strany právního předchůdce žalobkyně i žalobkyně samotné vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 45 122,82 Kč.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní vztah mezi účastníky se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Právního předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byl přitom právní předchůdce žalobkyně oprávněn poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostál a neobstaral si dostatečné podklady potřebné k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a pokud ano, pak se tato skutečnost žalobk