11 C 246/2025-97 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 24. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 71 556,68 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 1. 7. 2019 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , (dříve , Anonymizováno, .,), sídlem , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované k čerpání peněžní prostředky v celkové výši 71 556,68 Kč, které se žalovaná zavázala splatit do 15. 5. 2025. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, přičemž na základě provedené lustrace bylo vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaná poskytnutý úvěr nesplatila včas, když ke dni podání žaloby neuhradila ničeho. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu výzvou ze dne 14. 3. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 16. 5. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Žalovaná se k žalobě při soudním jednání vyjádřila tak, že uznala dluh vůči žalobkyni a dále sdělila, že její současná finanční situace jí nedovoluje dluh zaplatit.4. K projednání věci soud nařídil na den 25. 11. 2025 jednání, z něhož se žalobkyně podáním ze dne 14. 11. 2025 omluvila.5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 1. 7. 2019 mezi společností Multitude Bank p.l.c. coby věřitelem a žalovanou coby klientem, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu až 80 000 Kč s tím, že žalovaná bude úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 11 % z nesplaceného úvěru, minimálně však 1 000 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán na částku 10,4 % měsíčně z nesplacené části úvěru. Celkově měla žalovaná splatit částku 134 808,62 Kč při úplném vyčerpání úvěrového limitu.7. Z listiny označené jako standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalované byly poskytnuty informace o úvěru se stejným obsahem, jako uvedeny v úvěrové smlouvě.8. Z obchodních podmínek soud zjistil, že smlouva bude uzavřena prostřednictvím SMS zprávy.9. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že touto fakturou vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k zaplacení minimální splátky 28 412,17 Kč do 15. 5. 2025 a zároveň celý dluh vyčíslila na částku 71 382,82 Kč.10. Z dokladů o výplatě úvěru a z výpisu čerpání a splátek úvěru soud zjistil, že žalované celkem byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 203 610 Kč a žalobkyni uhradila 237 414 Kč.11. Z listin označených jako Proof of payment soud zjistil, že o 12. 12. 2023 do 15. 11. 2024 byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 114 755 Kč.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a jejího dodatku č. 2 ze dne 18. 11. 2021 soud zjistil, že touto smlouvou si společnost Multitude Bank p.l.c. a žalobkyně ujednaly vzájemné pravidelné postupování pohledávek z nesplacených spotřebitelských úvěrů. Z přiložené tabulky je patrné, že takto byla postoupena na žalobkyni i pohledávka za žalovanou.13. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení jejího dluhu za společností Multitude Bank p.l.c. na žalobkyni.14. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 71 556,67 Kč. Předžalobní výzva byla žalované odeslána téhož dne.15. Z dalších listin soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti.16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen ZSÚ).17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.24. Soud si je zároveň vědom, že smlouva o úvěru byla uzavřena v době, kdy § 87 odst. 1 ZSÚ byl účinný ve znění, jak je citováno výše, a tudíž porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru způsobovalo toliko relativní neplatnost smlouvy a nebylo k ní přihlíženo z úřední povinnosti. Soud však na tomto místě konstatuje, že výše citované zákonné ustanovení