7 C 182/2025-60 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 434,93 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o vydání kreditní karty číslo , hodnota, ze dne 15. 10. 2021, která je smlouvou o úvěru, která byla uzavřena mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Dle žaloby si žalovaný své povinnost vyplývající ze smlouvy neplnil, když poskytnutý úvěr řádně nesplácel, proto banka přistoupila dopisem ze dne 18. 10. 2024 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru splnila své zákonné povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra ČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Pohledávka na současnou žalobkyni byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025, a to mezi společností , právnická osoba, . na společnosti , právnická osoba, . a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2025 ze společnosti , právnická osoba, na současnou žalobkyni. Žalovaná částka sestávala z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 48 777,79 Kč, z částky ve výši 3 586,87 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, z částky 1 657,14 Kč sestávajícího z poplatků dle výpisu. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 23,99 % p. a. z částky 48 777,79 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 48 777,79 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení.2. Usnesením čj. 7 C 182/2025-47 ze dne 23. 9. 2025 vyzval soud žalobkyni, aby soudu doložila, jak byla právní předchůdkyní žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumána úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení odkazuje).3. Žalobkyně doplnila žalobu dne 14. 10. 2025, uvedla, že právní předchůdce žalobkyně při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem v Návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalobkyně dále sdělila, že žalovaný z předmětného úvěru vyčerpal částku 87 838,41 Kč a uhradil částku 63 926 Kč.4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Z návrhu na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, číslo , hodnota, společnosti , právnická osoba, . ze dne 15. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, je podnikatelem ve stavebnictví od dubna 2018, jeho čistý měsíční příjem uvedl ve výši 45 000 Kč, nezbytné výdaje ve výši 6 000 Kč, uvedl, že nemá hypoteční úvěr nebo úvěr ze stavebního spoření, splátku úvěru uvedl ve výši 5 500 Kč bez bližší specifikace.7. Ze smluvního ujednání bylo zjištěno, že celková výše spotřebitelského úvěru byla sjednána ve výši 50 000 Kč – výše úvěrového limitu, zápůjční úroková sazba činila 23,99 %, celková částka splatná klientem byla sjednána ve výši 56 497,29 Kč a roční procentní sazba nákladů ve výši 26,72 %. Součástí smlouvy účastníci učinili i Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet společnosti , právnická osoba, ., Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby a Všeobecné obchodní podmínky.8. Z Akceptace návrhu na uzavření smlouvy bylo zjištěno, že , právnická osoba, . přijala návrh žalovaného na uzavření smlouvy s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a vydala žalovanému kartu , Anonymizováno, číslo , Anonymizováno, dne 15. 10. 2021, což žalovaný potvrdil svým podpisem.9. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že společnosti , právnická osoba, . prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při schvalování úvěru , Anonymizováno, vycházela z příjmu, který žalovaný deklaroval ve výši 45 000 Kč, při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala jeho příjem a výdaje, výpočtem získali disponibilní zdroj klienta, který byl dostatečný pro poskytnutí úvěru.10. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty byla zjištěna výše dlužné částky, odpovídá žalobním tvrzením.11. Z oznámení o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 21. 10. 2024 bylo zjištěno, že společnosti , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že z důvodu nesplácení závazků prohlásila všechny závazky vyplývající ze shora uvedené smlouvy za splatné ke dni 18. 10. 2024.12. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025 a 8. 4. 2025 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2025 a 22. 4. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla ze společnosti , právnická osoba, . postoupena společnosti I-, Anonymizováno, a následně současné žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 5. 2025 a výzvy k úhradě z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně oznámila postoupení shora uvedené pohledávky a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou.14. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.17. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda