Okresní soud ve Svitavách 10 C 88/2026-44 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. K ověření uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti, kterou žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 0,01 Kč prostřednictvím bankovního převodu, která je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného (bez lomítka). K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jeho uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 55236 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 16. 12. 2024 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dle odst. 2.2.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.2.7. smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 15. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 18. 5. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 19. 5. 2025. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. smlouvy. Žalovaný byl upomínán i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně. Upomínka byla právní zástupkyní žalobkyně odeslána dne 18. 11. 2025. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Pohledávka žalobkyně se skládala z jistiny 30 000 Kč, smluvního úroku 12 000 Kč a smluvní pokuty 5 520 Kč. Po zohlednění případných dílčích splátek žalovaného v celkové výši 7 827 je předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pohledávka ve výši 39 693 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny 30 000 Kč a smluvního úroku 9 693 Kč, nejpozději splatných dne 18. 5. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 16. 12. 2024 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru a následně uzavírali dodatky této smlouvy. Žalovaný se dle odst. 2.2.6. smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.2.7. smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 15. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému ve dnech 16. 12. 2024, 17. 12. 2024 a 28. 1. 2025 úvěr ve výši 30 000 Kč (v částkách po 1 000 Kč a v jednom případě po 2 000 Kč), a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (to vyplynulo ze smlouvy, jejích dodatků i z jednotlivých potvrzení o platbě).5. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 18. 5. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 19. 5. 2025. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. smlouvy. Žalovaný byl upomínán i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně. Upomínka byla právní zástupkyní žalobkyně odeslána dne 18. 11. 2025.6. Pohledávka dle tvrzení žalobkyně se skládala z jistiny 30 000 Kč, smluvního úroku 12 000 Kč a smluvní pokuty 5 520 Kč. Po zohlednění případných dílčích splátek žalovaného v celkové výši 7 827 je předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pohledávka ve výši 39 693 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny 30 000 Kč a smluvního úroku 9 693 Kč, nejpozději splatných dne 18. 5. 2025. Žalovaný s tímto tvrzením žalobkyně nijak nepolemizoval.7. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že k ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru.8. Žalobkyně předložila listinu označenou jako „Žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , z níž plyne, že žalovaný byl svobodný, bydlel v pronajatém domě, byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., jeho příjem činil 14 484 Kč a měsíční výdaje 10 000 Kč. Již z této listiny je zřejmé, že žalobkyně dostatečně neprověřila tzv. úvěruschopnost žalovaného, neboť i pokud by zjistila skutečnosti uvedené v této listině, je zřejmé, že dostatečně neposoudila schopnost žalovaného na základě takových zjištěných skutečností úvěr splácet. Příjem ve výši necelých 15 000 kč měsíčně je dle názoru soudu příliš nízký, aby žalovaný mohl splácet jakýkoliv úvěr, pokud navíc měl výdaje ve výši 10 000 Kč. Zbývalo mu tedy pouhých necelých 4 500 Kč měsíčně.9. Dle názoru soudu tedy žalobkyně neprověřila a nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného náležitě a správně a nesplnila tak povinnost důkladně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného, kterou jí ukládalo ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a vzhledem k tomu, že poskytla žalovanému úvěr v rozporu s tímto ustanovením, je nutno považovat předmětnou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty třetí je žalovaný povinen jako spotřebitel zaplatit žalobkyni pouze jistinu úvěru. Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč jako jistina úvěru (vyplývá to z jednotlivých potvrzení o provedení transakce). Na tuto jistinu žalovaný zaplatil 7 827 Kč. Je tedy povinen zaplatit pouze poskytnutou jistinu poníženou o zaplacenou částku, tedy celkem 22 173 Kč. Jiné plnění žalobkyni citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepřiznává. Proto soud co do zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o lhůtu splatnosti, žalovaný neuvedl, že by měl zájem o řešení situace prostřednictvím splátkového kalendáře nebo že by chtěl dluh zaplatit v delším termínu splatnosti, soudu tedy nezbylo, než uložit žalovanému zaplatit částku 22 173 Kč ve lhůtě 3 dnů s odkazem na ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.10. Ve sporu byla částečně úspěšná i neúspěšná žalobkyně, přičemž míra jejího úspěchu či neúspěchu byla v zásadě srovnatelná. Proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.11. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 1 588 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu [položka 2 bodu 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků]. Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 397 Kč.