11 C 6/2026-44 – Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 6. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 108 631,17 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že se žalovanou uzavřela dne 8. 11. 2019 smlouvu o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, plus“ č. , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 202 200 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 6,9 % v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 2 746,69 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet úvěr na základě údajů získaných od žalované a lustrací v interních i externích databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti a zjistila, že žalovaná disponuje zdroji ke splácení úvěru. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a porušila tak sjednaná smluvní ujednání, žalobkyně proto od smlouvy o úvěru dne 17. 9. 2024 odstoupila. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 108 631,17Kč, úroku z jednotlivých anuitních splátek zkapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky ve výši 4 986,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení jednotlivých splátek jistiny po splatnosti ve výši 22 152,64 Kč, úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 108 631,17 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 108 631,17 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 21. 1. 2026 č. j. 11 C 6/2026-11, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 3. 2. 2026 sdělila, že žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru sdělila, že její čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč a její výdaje 0 Kč, zároveň žalovaná neuvedla žádné splátkové povinnosti. Sdělené informace žalobkyně ověřila výpisem z bankovního účtu žalované a nahlédnutím do interních databází, registru neplatných dokladů centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Ze systému CCB/CBCB pak zjistila, že splátkové zatížení žalované činilo 7 984,24 Kč. Dále doplnila, že žalovaná poskytnutý úvěr dlouhou dobu řádně splácela až do června 2024 a celkově splatila 142 781,01 Kč.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o vedení účtu u mBank ze dne 29. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaná měla u žalobkyně zřízený bankovní účet.9. Ze smlouvy o hotovostním úvěru „mPůjčka plus“ č. GNN157383230 uzavřené dne 8. 11. 2019 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovanou coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 202 200 Kč. Úvěr byl sjednán do 17. 11. 2027 a úroková sazba byla sjednána na 6,9 % ročně. Žalovaná se zavázala, že žalobkyni splatí celkem 264 009,83 Kč, a to v celkem 96 měsíčních splátkách po 2 746,69 Kč.10. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru soud zjistil, že v této byly žalované sděleny informace o smlouvě, která byla následně mezi účastníky uzavřena a žalovaná zde rovněž sdělila, že její měsíční příjem činí 20 000 Kč.11. Z listiny označené jako historie úvěru soud zjistil, že se žalovaná splácela úvěr až do 8. 7. 2024 a celkově uhradila žalobkyni 143 331,01 Kč.12. Z tabulky shrnující zkoumání úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy disponibilní příjem 44 998,10 Kč z toho její vlastní příjem činil v průměru za předcházející tři měsíce před uzavřením smlouvy 22 120 Kč a zároveň byl zjištěn součet limitů a částek ke splacení v celkové výši 436 852,05 Kč, měsíční výdaje na splátky pak činily 7 984,24 Kč.13. Z výpisu bankovního z účtu žalované vedeného u žalobkyně pod č. , č. účtu, , za období od února 2019 až října 2019, přičemž soud se v daném případě zabýval především příjmy a výdaji žalované za období tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy o úvěru, bylo zjištěno, že v srpnu 2019 žalovaná obdržela mzdu ve výši 19 027 Kč a další 3 000 Kč obdržela jako výživné od Martina Sitiny, její výdaje v daném měsíci pak činily 20 307,12 Kč, z toho 6 483,49 Kč tvořily splátky úvěrů. V září 2019 činily příjmy žalované částku 74 124 Kč, z nichž částku 18 142 Kč činila mzda, částku 50 000 Kč poskytnutý úvěr a částku 6 000 Kč další příjmy na výživném. Výdaje za daný měsíc pak činily 34 638,17 Kč, z tohoto 6 483,49 Kč tvořily splátky úvěrů. V říjnu 2019 obdržela žalovaná mzdu ve výši 19 457 Kč a 3 000 Kč jako výživné. Výdaje žalované za daný měsíc pak činily 55 611,95 Kč, z tohoto 6 483,49 Kč tvořily splátky úvěrů.14. Z listiny datované ke dni 17. 9. 2024 soud zjistil, že touto listinou žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru.15. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 150 423,45 Kč. Z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 4. 12. 2025.16. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.17. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 8. 11. 2019 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalované čerpat peněžní prostředky ve výši 202 200 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že vyčerpané prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí úrok ve výši 6,9 % ročně ze zapůjčené částky a další sjednané poplatky, a to v 96 měsíčních splátkách po 2 746,69 Kč. Dne 17. 9. 2024 žalobkyně od smlouvy odstoupila. Celkově žalovaná splatila žalobkyni částku 143 331,01 Kč.18. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen ZSÚ).19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.21. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.22. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.24. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.