Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 8. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 848 692,68 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 11. 10. 2023 rámcová smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 11. 3. 2025 byl s žalovaným uzavřen dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na jehož základě byla sjednána úvěrová smlouva č. , IBAN, a žalobkyně poskytla žalovanému na běžný účet úvěr ve výši 803 873 Kč dne 12. 3. 2025. Před poskytnutím úvěru žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Posouzení provedla na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřila žalobkyně proti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobkyni poskytuje sám klient a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Dále žalobkyně posuzovala informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, která zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který žalovaný udělil v Rámcové smlouvě). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 10,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 11 064 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 4. 2025. Dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 12. 6. 2025 účastníci sjednali úvěrové prázdniny – odklad splátek úvěru splatných dne 20. 6. 2025 a 20. 7. 2025. Dle dodatku se po dobu splátkových prázdnin úvěr nadále úročil úrokovou sazbou sjednanou ve smlouvě. Splátky od 20. 4. 2025 do 20. 10. 2025 byly splaceny. S úhradou dalších splátek se žalovaný dostal do prodlení, a proto žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 5. 2. 2026, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 5. 2. 2026. Žalovaný ani poté dlužnou částku neuhradil. Celkový dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. , IBAN, ke dni podání žaloby činí na jistině částku ve výši 798 192,68 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 798 192,68 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 798 192,68 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od 15. 2. 2026, neboť dle interních pravidel poskytuje žalobkyně žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 28 947,29 Kč za období od 20. 10. 2025 do 4. 2. 2026.2. Dále žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 11. 10. 2023 dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně poskytnutí kontokorentu schválila dne 11. 10. 2023 a umožnila žalovanému jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně posuzovala informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který klient udělil v Rámcové smlouvě). Žalovaný čerpal poskytnutý kontokorent, avšak se dostal do prodlení s jeho splácením. Žalobkyně proto kontokorent zesplatnila dne 5. 2. 2026, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 5. 2. 2026. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku 50 000 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 5. 2. 2026 do 2. 4. 2026. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 3. 4. 2026 do zaplacení a se zákonného úroku z prodlení z částky 50 000 Kč od 15. 2. 2026 do zaplacení. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od 15. 2. 2026, neboť dle interních pravidel poskytuje žalobkyně žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 708,76 Kč za období ode dne 1. 12. 2025 do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. do 4. 2. 2026. Žalobkyně požaduje od 3. 4. 2026 smluvní úrok 11,5 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění.3. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení 500 Kč, neboť žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze smluvních ujednání a na účtu neudržoval dostatek finančních prostředků tak, aby se účet nikdy dostal do nepovoleného debetu.4. Žalovaný se k řádně a včas doručené žalobě přes poučení soudu nevyjádřil.5. K jednání nařízenému na den 27. 7. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně a včas doručeno. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).6. Žalobkyně u jednání soudu na podané žalobě setrvala. Od podání žaloby nedošlo ani k částečné úhradě. Žalobkyně se snažila žalovaného kontaktovat za účelem smírného řešení věci, avšak neúspěšně.7. Z listinných důkazů založených ve spise soud zjistil následující skutečnosti:8. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 11. 10. 2023 vyplynulo, že žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla účet č. , č. účtu, . Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky, Ceník, Podmínky pro používání kontokorentu.9. V listině nazvané jako potvrzení o prověření úvěruschopnosti před poskytnutím kontokorentu žalobkyně prohlásila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací uvedených žalovaným, tedy že byl zaměstnán s čistým příjmem ve výši 28 500 Kč. Žalovaný nesplácel jiné úvěry. Žalobkyně ověřovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, ověřovala jeho exekuční minulost a bezdlužnost v rámci skupiny PPF. Na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů banka dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen kontokorent splácet. K tomuto prohlášení žalobkyně připojila úvěrovou zprávu z registru BRKI, která dokládá, že žalovaný v době žádosti o úvěr nesplácel jiné úvěry.10. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 11. 10. 2023 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr do výše 50 000 Kč na účtu č. , č. účtu, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Podmínkou používání kontokorentu bylo, že žalovaný splatí kontokorent do jednoho roku od data jeho čerpání.11. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 20. 10. 2025 do 7. 4. 2026 vyplynulo, že žalovaný přečerpal povolený kontokorent ve výši 50 000 Kč o 500 Kč.12. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný začal čerpat sjednaný kontokorentní úvěr od 21. 10. 2025 a vyčerpal jej v plné výši, přičemž se dostal do nepovoleného debetu s částkou 500 Kč.13. V listině nazvané jako potvrzení o prověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru č. , IBAN, žalobkyně prohlásila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací uvedených žalovaným, tedy že byl zaměstnán u , právnická osoba, . s čistým příjmem ve výši 34 000 Kč, není ženatý, bydlí v nájmu, nevyživuje žádnou osobu. Příjmy ostatních členů domácnosti činí 16 000 Kč a výdaje domácnosti 22 300 Kč. Příjem žalovaného žalobkyně ověřovala z výpisu z účtu, přičemž zjistila, že tento činí 42 079 Kč. Žalovaný čerpal jiný úvěr ve výši 50 000 Kč se splátkou 5 000 Kč. Žalobkyně ověřovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, ověřovala jeho exekuční minulost a bezdlužnost v rámci skupiny PPF. Na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů banka vypočítala maximální limit splátky na 28 516 Kč, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen splácet úvěr s měsíční splátkou 11 064 Kč. K tomuto prohlášení žalobkyně připojila úvěrovou zprávu z registru BRKI, ze která dokládá, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr sjednaný kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč se splátkou 5 000 Kč měsíčně. Z přiložených výpisů z účtu dále vyplývá, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání v průměrné výši 42 079 Kč.14. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a dodatku č. 8 k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 11. 3. 2025 vyplynulo, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 803 873 Kč s tím, že 203 873 Kč bude použito k zaplacení původního úvěru u žalobkyně a 600 000 Kč nebude vázáno žádným účelem a bude žalovanému poskytnuto převodem na účet č. , č. účtu, . Úvěrová smlouva byla vedena pod č. , IBAN, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 10,9 % ročně ve 120měsíčních splátkách po 11 064 Kč splatných k 20. dni v měsíci.15. Z dokladu o načerpání úvěru č. , IBAN, ze dne 9. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 803 873 Kč dne 12. 3. 2025.16. Z dodatku č. 12 k rámcové smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že se účastníci dohodli na odkladu splátek splatných 20. 6. 2025 a 20. 7. 2025 s tím, že po celou dobu odkladu splátek bude úvěr nadále úročen úrokovou sazbou sjednanou ve smlouvě.17. Ze splátkového kalendáře a přehledu plateb soud zjistil, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru dle dodatku č. 8 počínaje splátkou splatnou 20. 11. 2025. Žalovaný je žalobkyni dlužen na jistině úvěru 798 192,68 Kč.18. Z výzvy ze dne 5. 2. 2026 vyplynulo, že žalobkyně zesplatila předmětný úvěr č. , IBAN, a kontokorentní úvěr z důvodu prodlení s úhradou závazků žalovaným. Současně žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení úvěru č. , IBAN, ve výši 827 139,97 Kč, kontokorentního úvěru č. 51 708,76 Kč a nepovoleného debetu ve výši 500 Kč na běžném účtu č. , č. účtu, , a to nejpozději do 14. 2. 2026. Výzva byla žalovanému odeslána dne 6. 2. 2026, jak vyplývá z podacího archu.19. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o účtu podle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).20. Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobkyně současně na tomto účtu žalovanému povolila přečerpání peněžních prostředků do povoleného debetu ve výši 50 000 Kč a poskytla mu úvěr ve výši 803 873 Kč s tím, že 203 873 Kč bylo použito k zaplacení původního úvěru u žalobkyně a 600 000 Kč bylo žalovanému vyplaceno na předmětný bankovní účet. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěrů, a proto je žalobkyně zesplatila. Současně se zůstatek na bankovním účtu žalovaného dostal do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 500 Kč, který žalovaný nevyrovnal.21. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěrů řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Poskytovatel smí spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z důkladného posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1 téhož zákona).22. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti před poskytnutím kontokorentu, úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací a z potvrzení o prověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru č. , IBAN, soud zjistil, že žalobkyně vycházela nejen z údajů sdělených žalovaným, ale ověřila jeho příjmy z výpisů z účtu, jeho existující závazky, údaje v úvěrovém registru, insolvenčním rejstříku, exekuční minulost a bezdlužnost v rámci skupiny PPF. U úvěru č. , IBAN, byly zohledněny příjmy žalovaného, výdaje domácnosti i závazek z kontokorentu. Žalobkyně vyhodnotila maximální únosnou výši splátky na 28 516 Kč, zatímco sjednaná měsíční splátka činila 11 064 Kč. Soud proto uzavřel, že žalobkyně povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnila a že smlouvy nejsou z tohoto důvodu neplatné.23. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru č. , IBAN, zavázal vrátit poskytnutých 803 873 Kč s úrokem 10,9 % ročně ve 120měsíčních splátkách po 11 064 Kč splatných vždy ke 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Dodatkem č. 12 účastníci odložili splátky splatné dne 20. 6. 2025 a 20. 7. 2025. I po tuto dobu byl úvěr úročen sjednanou sazbou. Žalovaný splatil splátky do 20. 10. 2025, avšak počínaje splátkou splatnou dne 20. 11. 2025 své povinnosti neplnil. Ze splátkového kalendáře a přehledu plateb vyplývá, že nesplacená jistina úvěru činila 798 192,68 Kč.24. Žalobkyně dále prokázala, že žalovaný čerpal kontokorentní úvěr do sjednaného limitu 50 000 Kč, jehož úroková sazba činila 18,9 % ročně. Žalovaný tento úvěr nesplatil, a jeho dluh na jistině proto činí 50 000 Kč. Z výpisu z účtu a přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud dále zjistil, že žalovaný překročil sjednaný kontokorentní limit o 500 Kč. Jelikož žalovaný neprokázal, že by tuto částku žalobkyni uhradil, je povinen zaplatit i tuto částku.25. Žalobkyně oznámila žalovanému přípisem ze dne 5. 2. 2026 zesplatnění úvěru č. , IBAN, i kontokorentního úvěru a vyzvala jej k úhradě celého dluhu nejpozději do 14. 2. 2026. Žalovaný ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, ani později neuhradil ničeho. Soud proto shledal žalobu co do jistiny obou úvěrů, jakož i částky odpovídající nepovolenému debetu, důvodnou.26. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný dlužné částky tak, jak byly žalobkyní vyčísleny, nezaplatil. Soud proto podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v souhrnné výši 848 692,68 Kč spolu s příslušenstvím ve formě úroku a zákonného úroku z prodlení.27. Nárok na zaplacení úroku vyplývá z § 2395 o. z. a jeho výše se řídí smluvním ujednáním a § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.28. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 33 948 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 848 692,68 Kč do výše 42 435 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku II. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 8 487 Kč.29. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a přísluší jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 33 948 Kč, doměřovaným soudním poplatkem ve výši 8 487 Kč a cestovaným ve výši 1 043,46 Kč za cestu k jednání soudu z Brna do Svitav a zpět při 141 ujetých km, průměrné spotřebě 4,4 litrů motorové nafty na 100 km v ceně 34,10 Kč za litr paliva a náhradě za použití vozidla ve výši 5,9 Kč/km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., v účinném znění. Dalších náhrad se žalobkyně výslovně vzdala. Tyto náklady řízení v celkové výši 43 478,46 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni.30. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.