Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 16. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 30 413,28 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o bankovních službách dne 13. 11. 2015, na jejímž základě žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Dne 12. 7. 2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o povoleném debetu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku (povolený nezajištěný debet) ve výši 35 000 Kč na běžném účtu č. , č. účtu, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, přitom vycházela z údajů získaných z bankovních i nebankovních registrů klientských informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS), prostřednictvím insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů a interních registrů. Komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, kdy žalobkyně konfrontovala doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a dále se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobkyně. Následně dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Na základě úvěrové smlouvy proto žalobkyně poskytla žalovanému povolený debet. Nicméně i po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně byl na účtu žalovaného stále evidován nepovolený debet. Žalobkyně proto zaslala žalovanému výzvu k vyrovnání debetu ze dne 28. 7. 2025, informovala jej o záporném zůstatku na účtu ve výši -32 353,42 Kč a vyzvala jej k úhradě minimální částky 32 853,42 Kč za účelem vyrovnání záporného zůstatku. Úroková sazba pro nepovolený debet činila 25 % ročně, žalobkyně však požaduje úrokovou sazbu 11,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, tak žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, přičemž odstoupení žalovanému odeslala dne 1. 9. 2025. Konečný zůstatek na účtu -30 413,28 Kč byl ke dni 18. 9. 2025 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. , č. účtu, . Žalovanému byla dne 24. 2. 2026 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do 3. 3. 2026. Kromě dlužné jistiny úvěru žalobkyně požaduje zaplacení úroku ve výši 11,5 % ročně a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru od 20. 9. 2025 do zaplacení.2. Podáním ze dne 1. 6. 2026 žalobkyně doplnila, že informace k posouzení úvěruschopnosti získala z bankovních, nebankovních a ostatních registrů a databází a příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model). Přitom z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá mimo žalobkyni žádný další dluh. Žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. Z interní databáze žalobkyně, obsahující data pro řízení rizik za celou Skupinu , právnická osoba, ., nezjistila žalobkyně o žalovaném žádné negativní informace. Žalobkyně následně prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku a existenci exekučního řízení vedeného proti žalovanému. Žalobkyně zjistila, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku, ani exekuční řízení. Žalobkyně současně zjistila, že žalovaný je veden v živnostenském rejstříku, když živnostenské oprávnění nezaniklo, nebylo zrušeno, přerušeno a ani nebyly dány překážky provozování živnosti. Žalobkyně ověřila, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, která je spravována , právnická osoba, . Z evidence adres obecních/městských úřadů žalobkyně dále ověřila, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Příjem žalovaného byl ověřen z periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za posledních 5 měsíců. Kontrolou příjmů na běžném účtu žalovaného bylo zjištěno, že jeho pravidelné příjmy za posledních 5 měsíců činí v průměru 64 367 Kč měsíčně. Žalobkyně po posouzení příjmu žalovaného provedla také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Žalobkyně přitom posuzovala nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje přitom posuzovala i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru. Žalobkyně i v návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti následně vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 16 552 Kč, přičemž tato částka se skládá z 1) ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 3200 Kč (výdaje na spoření nejsou zohledňovány, neboť je možné je považovat za finanční rezervu žalovaného, kterou lze případně použít na úhrady závazků), 2) výdajů na bydlení ve výši 5 000 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3 860 Kč, 3) výdajů žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 0 Kč a 4) výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 4 492 Kč. Žalobkyně tak s odbornou péčí zjistila, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 69 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána.3. Žalovaný se k řádně a včas doručené žalobě přes poučení soudu nevyjádřil.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).5. Z listinných důkazů založených ve spise soud zjistil následující skutečnosti:6. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí vyplynulo, že žalovaný ke svým poměrům před poskytnutím úvěru sdělil, že je svobodný, bydlí u rodičů, má příjmy z podnikatelské činnosti ve výši 420 000 Kč ročně. Náklady na bydlení činí 4 000 Kč měsíčně, pojištění 1 200 Kč měsíčně, spoření 3 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje 2 000 Kč měsíčně. Nesplácí jiné úvěry.7. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 20. 1. 2023 do 19. 6. 2023 vyplynulo, že žalovaný měl pravidelný příjem od společnosti , právnická osoba, . v průměrné výši 62 969,25 Kč a dále od , jméno FO, ve výši 4 000 Kč měsíčně. Dále splácel úvěry celkovou měsíční splátkou 4 492 Kč. Zůstatek na účtu byl vždy kladný.8. Z výpisu z lustrace v CBCB a SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný neměl v uvedených registrech negativní záznam.9. Ze smlouvy o bankovních služebnách ze dne 13. 11. 2015 vyplynulo, že se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, .10. Ze smlouvy o povoleném debetu č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2023 a standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou povoleného debetu do výše 35 000 Kč na dobu neurčitou. Úroková sazba činila 12 % ročně. Povolený debet byl splatný v poslední den doby čerpání, tj. 360 dnů. Úroky byly splatné měsíčně. Výše úrokové sazby pro nepovolený debet činí ke dni uzavření této smlouvy 25,00 % ročně. Součástí smlouvy byl Sazebník poplatků a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Poplatek za zaslání upomínky o překročení limitu úvěru činil 500 Kč.11. Z výzvy ze dne 28. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení nepovoleného debetu ve výši -32 353,42 Kč na účtu č. , č. účtu, s upozorněním, že pokud do 30 dnů nebude uhrazena ani minimální částka k úhradě, bude úvěr zesplatněn.12. Z oznámení ze dne 1. 9. 2025 vyplynulo, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. , č. účtu, z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu.13. Z oznámení ze dne 23. 9. 2025 vyplynulo, že žalobkyně zrušila žalovanému účet č. , č. účtu, , neboť dne 16. 9. 2025 zanikla smlouva, na jejímž základě byl účet veden v důsledku odstoupení od smlouvy žalobkyní. Žalobkyně současně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z úvěru ve výši -30 413,28 Kč, který byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo , č. účtu, .14. Z výzvy ze dne 24. 2. 2026 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně upomínal žalovaného k zaplacení žalované částky s příslušenstvím nejpozději do sedmi dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla předána k doručení žalovanému dne 24. 2. 2026, jak se podává z podacího archu.15. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 13. 11. 2015 smlouva o bankovních službách a dne 12. 7. 2023 smlouva o povoleném debetu na běžném účtu č. , č. účtu, do výše 35 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně přezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z údajů uvedených žalovaným, z výpisů z jeho bankovního účtu a dále z výsledků lustrace v CBCB a SOLUS. Pokud žalobkyně lustrovala žalovaného v dalších registrech, tak o tomto soudu nebyl předložen žádný důkaz. Návrh na rozhodnutí o poskytnutí je interním dokladem žalobkyně, který však není doložen dalšími potvrzeními, vyjma výše uvedených listin. Přitom z výpisu z účtu žalovaného se podává, že žalovaný měl pravidelný příjem v průměrné výši 66 969,25 Kč a pravidelné měsíční splátky úvěru činily 4 492 Kč. Zůstatek na účtu žalovaného nebyl v předmětných měsících záporný. Přitom v registru SOLUS a CBCB žalovaný neměl žádný záznam. Porovnáním příjmů a výdajů žalovaného tedy vyplývá, že žalovanému měsíčně zbývalo 62 477,25 Kč. Úroková sazba nepovoleného debetu činila 25 % ročně. Žalobkyně poskytla žalovanému sjednaný úvěr, nicméně následně byl na účtu žalovaného evidován nepovolený debet, který žalovaný ani po opakovaných urgencích nevyrovnal. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy o bankovních službách a běžný účet žalovaného zrušila, přičemž konečný zůstatek na účtu ve výši -30 413,28 Kč převedla ke dni 18. 9. 2025 na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Žalovaný dlužnou částku nevyrovnal ani po výzvě právního zástupce žalobkyně.16. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Žalobkyně zřídila žalovanému běžnému účet a současně mu na tomto účtu poskytla úvěr formou povoleného debetu. Před poskytnutím úvěru řádně přezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když vycházela z údajů uvedených žalovaným, z výpisů z jeho bankovního účtu a dále z výsledků lustrace v CBCB a SOLUS. Pokud žalobkyně lustrovala žalovaného v dalších registrech, tak o tomto soudu nebyl předložen další důkaz. Přitom z výpisu z účtu žalovaného se podává, že žalovaný měl pravidelný příjem v průměrné výši 66 969,25 Kč a pravidelné měsíční splátky úvěru činily 4 492 Kč. Zůstatek na účtu žalovaného nebyl v předmětných měsících záporný. V registru SOLUS a CBCB žalovaný neměl žádný záznam. Porovnáním příjmů a výdajů žalovaného tedy vyplývá, že žalovanému měsíčně zbývalo 62 477,25 Kč. Lze tedy uzavřít, že žalovaný měl po úhradě nezbytných nákladů na živobytí dostatečnou finanční rezervu pro splácení požadovaného úvěru od žalobkyně. Po poskytnutí sjednaného úvěru se však zůstatek na běžném účtu žalovaného dostal do nepovoleného debetu, který nebyl ani po opakovaných výzvách vyrovnán. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný dlužnou částku, tak jak byla žalobkyní vyčíslena, nezaplatil. Soud proto podané žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky 30 413,28 Kč spolu s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Nárok na zaplacení úroku vyplývá z § 2395 o. z. a jeho výše se řídí smluvním ujednáním a současně § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.19. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 217 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával z důvodu nutnosti přezkoumat, zda byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 30 413,28 Kč do výše 1 521 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku II. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 304 Kč.20. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a přísluší jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále odměnu za 3 úkony právní služby po 2 340 Kč, 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč spolu s 21% DPH. Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, přestože lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu, které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 30 000 Kč do 50 000 Kč částkou 700 Kč a z odst. 6 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.21. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 217 Kč, doměřovaným soudním poplatkem ve výši 304 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 2 904 Kč (odměna dle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, za tři úkony právní služby po 700 Kč /příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby/, tři k těmto úkonům náležící paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 4 425 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).22. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.